Současné tragikomické postoje bývalého premiéra Nečase po pádu jeho vlády snad mohou někoho překvapovat jako něco, co se vymyká logice jeho dlouhodobého působení. Ve skutečnosti to jsou jen události, v nichž vyplavalo na povrch to, co existovalo už dávno a co bylo jen dlouho skryté.
Petr Nečas
Petr Nečas je jako předseda ODS dokonalým ztělesněním a produktem politické filozofie této strany. Není a nikdy však nebyl jejím „vynálezcem“. Byl jen horlivým a věrným žákem otce – zakladatele této strany. To je také důvod, proč se s ním nemůže dělit o slávu a proč na něj musel zbýt a dopadnout jen destilát všeho tragikomického, destilát koncepčního scestí, na které se tato strana dostala, a proč je to tak smutné.
Základem onoho scestí je chybná a velmi nebezpečná interpretace liberalismu, k němuž se ODS vždy hrdě hlásila. Tato interpretace postupně ovládla myšlení a chování celé strany. Jejího předsedu Nečase nikdy ani nenapadlo, že by na ní mohlo být něco vadného. Jádrem falešného liberalismu je velmi svůdná představa, že trh zařídí všechno sám, že vláda nemá do trhu zasahovat.
Opravdu nemá. Svůdnost takové představy je v tom, že nicnedělání povyšuje na ctnost, dokonce opřenou o učebnice celé jedné pomýlené třídy učitelů ekonomie, že právě toto znamená staré dobré laissez faire (poznámka red.: heslo klasického liberalismu: „nechte věcem volný průběh“). Zásah vlády do trhu je ve skutečnosti ojedinělý akt donucení podniknutý za účelem dosažení nějakého konkrétního výsledku, aniž je vláda ochotná aplikovat pravidlo, jímž je zásah veden, stejně na všechny.
Jenomže když se za zasahování vlády do trhu začne považovat vynucování pravidel soukromého práva, je zle. Vláda ve společnosti, která chce zůstat svobodná, totiž dokonce žádný důležitější úkol než je právě vynucování práva, ani nemá. Když se podle falešného liberalismu všechny instituce, které tu kvůli vynucování soukromého práva jsou, počínaje soudy, přes státní zastupitelství až po věznice a exekutory, začnou považovat za nepřátele svobody a demokracie, začne být opravdu zle. Velmi zle.
Tyto institucionální pilíře svobody a právního státu se pak rázem stávají něčím cizorodým a politici začnou považovat za svou povinnost pohlížet na ně jako na něco, co se jim vymklo z kontroly a co se musí co nejdříve pod jejich kontrolu zase dostat. Právě toto se přihodilo Nečasovi a s ním i celé ODS. Kořeny tohoto scestí jsou však velmi hluboko a jsou už hodně starého data, mají dokonce kontinentální rozměr.
Velmi mnoho liberálů na obou stranách Atlantiku si opravdu dlouho silně myslí, že být liberálem znamená stavět se proti všem omezením a zákazům, hlavně proti těm, která jsou obsažena v křesťanském Desateru, a soustavně proti nim bojovat. Zapomněli nebo spíše nikdy ani nevěděli, že už evangelista Matouš nás nabádal, abychom vcházeli jen úzkou branou, neboť široká cesta, kde je všechno dovoleno a kde tudíž dobrá vláda je ta, která nevynucuje návrat do koridoru práva, je cestou do pekel.
Je-li tomu skutečně tak, pak nezbývá než čekat a doufat, že se vynoří nějaká opravdu liberální strana, která bude považovat vynucování pravidel soukromého práva za svůj prvořadý úkol. Nemáme pohříchu žádný signál, že by se ODS mohla přerodit do takové hloubky. Kdo věřil, že se jí to mohlo zdařit pod vedením Petra Nečase, hluboce se mýlil.