To víte, že jsem přemýšlel, proč mě to tak táhne do New Yorku. Připadá mi to až trapné. Jiní jezdí na dovolenou k moři, já do města - dokonce jednoho z největších na světě. Nikdy jsem nebyl v Berlíně, nikdy jsem nebyl v Krakově ani v Linci nebo v Lipsku, zato v New Yorku jsem už potřetí! Proč? To jsem takový blbec, že mi nestačí Zakyntos nebo Kréta?
Proč New York
Myslím si, že za to můžou rozhledny. Natočil jsem o nich kdysi s panem Munzarem legendární seriál Rozhlédni se, člověče. Nejen, že jsem se jich tím seriálem nezbavil, naopak, zřejmě jsem se k rozhlednám navždy připoutal.
A teď to mám, musím za nimi jezdit po celém světě. A tam, kde jich je hodně, často.
Víte, kde jsem strávil své 55. narozeniny? V Paříži na Eifelovce. Víte, kam jsem se vypravil aspoň na tři dny, jen abych tam byl? Do Dubaje na nejvyšší věž světa - Burj Khálifa. No a New York vnímám jako jedinečné město plné rozhleden.
GALERIE
New York
Tady se jim samozřejmě neříká rozhledny, ale skyscrapers - drápy nebe, po našem mrakodrapy. Ale jen já vím, že jsou to prostě rozhledny, dokonce obydlené rozhledny.
Jako Neameričan, turista, přivandrovalec, bloudím podél mrakodrapů. Zakláním hlavu a fotím. Vidím ty tisíce oken každého z nich, ale neznám v New Yorku nikoho, kdo bydlí výš než v šestnáctém patře (tam totiž bydlíme my). Ale kdo bydlí v domech, které lemují na samé špičce Manhattanu Baterry Park? Jsou to domy o padesáti a více poschodích. Ptal jsem se Čechů, které tu znám, ale nikdo z nich nikoho z těch vysokých a zřejmě velmi drahých bytů nezná.
A tak jsem odsouzen snít o tom, jaké to tam nahoře je. Ostatně podobnou situaci znám i z Prahy. Když jsem s Viktorem Preissem natáčel seriál o pražských věžích, Praha, město věží, taky jsme narazili na vrcholky, kam nás jejich bohatí majitelé nepustili.
Některé, zejména ty starší mrakodrapy, mají na svém vrcholu postaveno něco jako malý zámeček. I se zahradou. Optimální by bylo vzít si za 200 dolarů dole na Manhattanu vrtulník a obletět to. Takto jsme s panem Munzarem oblétávali v Čechách rozhledny. Už jsem se k tomu i chystal, ale počasí nám to nedovolilo - vrcholky mrakodrapů zmizely v mracích. Ale jakmile vyjde zase slunce, vezmu foťák a kameru, obletím ty mrakodrapy a nafotím jejich vrcholky pěkně z blízka.
Samozřejmě, že existuje nádherná kniha na téma New Yorku z výšky. Prohlížel jsem si ji v Guggenheimově galerii. Stojí 60 dolarů a musím se podívat, jestli ji nemají někde levněji. Mimo to, že je docela drahá, je velká a těžká! Ale je v ní o newyorských mrakodrapech všechno.
Točit a fotit mrakodrapy ze země je jedna velká marnost. Prošel jsem celou Broadway a hlavu jsem si mohl ukroutit. Jsou to tak obrovské stavby, že se do žádného objektivu nevejdou. Dojem z jejich monumentálnosti je nenafotitelný. Zlaté malé české rozhledny. Zlatá malá drobná česká Praha a její věže a věžičky.
Ale New York je specifický, New York není Amerika. A jak tak píšu, za oknem našeho 16. patra vysvitlo slunce. Rychle končím a vzhůru do města, ať si ještě chvíli mohu zpívat: U nohou mi leží New York plný věží!