Na jaře 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Čekalo ho velkolepé přivítání a skutečně nabitý program. Výstava Pražská Pallas a Moravská Hellas 1902 v Galerii hlavního města Prahy (GHMP) návštěvu jednoho z nejvlivnějších evropských sochařů rekonstruuje. Vychází z fotografií mapujících Rodinův pobyt, doplněných exponáty z historického výzkumu, etnografie a sochařství. „Myslím, že tak podobně se rodil scénář návštěvy Rodina v Praze, kdy každý něco chtěl, kam by ho ještě vzal,“ podotýká šéfkurátorka Helena Musilová.
Návštěvu Rodinovi navrhli výtvarník Alfons Mucha, spojený s francouzským uměleckým prostředím, a Rodinův žák, sochař Josef Mařatka. U příležitosti výstavy, kterou francouzskému sochaři uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes.
Podle kurátorky Musilové se tehdy na chvíli paradoxně potkalo nadšení a proevropská orientace mladých výtvarníků s národnostně-emancipačními ambicemi mladočeských politiků.
Mimochodem spolek Mánes se Rodinovou návštěvou velmi zadlužil. Náklady, které vedle banketů či cestovného zahrnovaly dokonce i výstavbu nového (dnes už nestojícího) pavilonu pro Rodinovy sochy, splácel Mánes ještě dlouhá léta.
Rodina vítali, i když ho neznali
Rodin přijížděl do města, o němž neměl sebemenší představu a jehož obyvatelé jej vítali sice s okázalostí, ale spíše jako velkého Francouze, než že by všichni rozuměli jeho umělecké velikosti. Na pražských nárožích třeba stáli najatí lidé provolávající slávu Francii a Rodinovi, aniž věděli, o koho jde. „Je otázkou, zda český národ, který ho oslavoval ve špalírech, na ulicích, a nakonec i na venkově, chápal velikost jeho díla,“ podotýká kurátorka a ředitelka GHMP Magdalena Juříková.
V roce stodvacátého výročí události chtěli kurátoři prověřit tehdejší okolnosti bez patosu, který provází dobové zprávy. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc dovozovat podstatné informace o prioritách a charakteru oné doby.
Pražská radnice, bez jejíž finanční a organizační podpory by se výstavní projekt nemohl uskutečnit, viděla v návštěvě Augusta Rodina především vítaný podnět k možnému zviditelnění Prahy jak v habsburském mocnářství, tak v cizině. Mladočeští politici Rodina vítali jako vyslance Paříže, tedy metropole se silným národnostním cítěním. Bankety střídaly výlety po kulturních akcích a památkách.
Na Moravě Rodina čekali krojovaní venkované i hasiči
Nabitý program čekal na tehdy jednašedesátiletého sochaře i na Moravě. Organizátoři programu vsadili na bohatou stafáž krojovaných lidí i vystoupení sokolů a dobrovolných hasičů.
Po návštěvě propasti Macocha vypukla téměř všelidová folklorní slavnost v Hroznové Lhotě, na statku malíře a grafika Joži Uprky. Na několik hodin se tam sjela lokální i umělecká elita, ale setkání přihlíželi i obyčejní lidé.
„Fascinace projevy tradiční lidové kultury nebyla na přelomu devatenáctého a dvacátého století v Evropě ničím novým. Život na venkově byl primitivní, ale představoval ryzost. Na půdorysu ‚zážitkové turistiky‘ byl organizován i program Rodinovy návštěvy Moravy. Pečlivě připravená cesta se vracela k romantickým představám o nezkaženém venkovu zaplněném lidmi v pestrobarevných krojích, kteří bezstarostně tančí, zpívají a užívají si života,“ podotýká Hana Dvořáková z Etnografického oddělení Moravského zemského muzea.
Všichni si oddechli
Podle ní Rodin z Moravy zřejmě odjížděl „esteticky uspokojen“, návštěva však byla tak náročná, že si okolí patrně oddechlo, že už umělec sedí ve vlaku do Vídně. A pravděpodobně si oddechl i sám umělec. Kurátorka Juříková prozradila, že se občas některým bodům programu i vzepřel.
Rodin se do českých zemí už nikdy nevrátil. Návštěvníci výstavy v GHMP si ale jeho cestu mohou zopakovat až do 29. ledna, i díky snímkům zakladatele tuzemské žurnalistické fotografie Rudolfa Brunera-Dvořáka, který pobyt slavného sochaře dokumentoval.
