Při návštěvě Prahy a Moravy si sochař Rodin neoddechl. Čekaly ho špalíry vítačů a zážitková turistika po folkloru

Na jaře 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Čekalo ho velkolepé přivítání a skutečně nabitý program. Výstava Pražská Pallas a Moravská Hellas 1902 v Galerii hlavního města Prahy (GHMP) návštěvu jednoho z nejvlivnějších evropských sochařů rekonstruuje. Vychází z fotografií mapujících Rodinův pobyt, doplněných exponáty z historického výzkumu, etnografie a sochařství. „Myslím, že tak podobně se rodil scénář návštěvy Rodina v Praze, kdy každý něco chtěl, kam by ho ještě vzal,“ podotýká šéfkurátorka Helena Musilová.

Návštěvu Rodinovi navrhli výtvarník Alfons Mucha, spojený s francouzským uměleckým prostředím, a Rodinův žák, sochař Josef Mařatka. U příležitosti výstavy, kterou francouzskému sochaři uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes.

Podle kurátorky Musilové se tehdy na chvíli paradoxně potkalo nadšení a proevropská orientace mladých výtvarníků s národnostně-emancipačními ambicemi mladočeských politiků.

Mimochodem spolek Mánes se Rodinovou návštěvou velmi zadlužil. Náklady, které vedle banketů či cestovného zahrnovaly dokonce i výstavbu nového (dnes už nestojícího) pavilonu pro Rodinovy sochy, splácel Mánes ještě dlouhá léta.

Rodina vítali, i když ho neznali

Rodin přijížděl do města, o němž neměl sebemenší představu a jehož obyvatelé jej vítali sice s okázalostí, ale spíše jako velkého Francouze, než že by všichni rozuměli jeho umělecké velikosti. Na pražských nárožích třeba stáli najatí lidé provolávající slávu Francii a Rodinovi, aniž věděli, o koho jde. „Je otázkou, zda český národ, který ho oslavoval ve špalírech, na ulicích, a nakonec i na venkově, chápal velikost jeho díla,“ podotýká kurátorka a ředitelka GHMP Magdalena Juříková.

V roce stodvacátého výročí události chtěli kurátoři prověřit tehdejší okolnosti bez patosu, který provází dobové zprávy. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc dovozovat podstatné informace o prioritách a charakteru oné doby.

Pražská radnice, bez jejíž finanční a organizační podpory by se výstavní projekt nemohl uskutečnit, viděla v návštěvě Augusta Rodina především vítaný podnět k možnému zviditelnění Prahy jak v habsburském mocnářství, tak v cizině. Mladočeští politici Rodina vítali jako vyslance Paříže, tedy metropole se silným národnostním cítěním. Bankety střídaly výlety po kulturních akcích a památkách.

3 minuty
Výstava se vrací k návštěvě Augusta Rodina v Praze a na Moravě
Zdroj: ČT24

Na Moravě Rodina čekali krojovaní venkované i hasiči

Nabitý program čekal na tehdy jednašedesátiletého sochaře i na Moravě. Organizátoři programu vsadili na bohatou stafáž krojovaných lidí i vystoupení sokolů a dobrovolných hasičů.

Po návštěvě propasti Macocha vypukla téměř všelidová folklorní slavnost v Hroznové Lhotě, na statku malíře a grafika Joži Uprky. Na několik hodin se tam sjela lokální i umělecká elita, ale setkání přihlíželi i obyčejní lidé.

„Fascinace projevy tradiční lidové kultury nebyla na přelomu devatenáctého a dvacátého století v Evropě ničím novým. Život na venkově byl primitivní, ale představoval ryzost. Na půdorysu ‚zážitkové turistiky‘ byl organizován i program Rodinovy návštěvy Moravy. Pečlivě připravená cesta se vracela k romantickým představám o nezkaženém venkovu zaplněném lidmi v pestrobarevných krojích, kteří bezstarostně tančí, zpívají a užívají si života,“ podotýká Hana Dvořáková z Etnografického oddělení Moravského zemského muzea.

Všichni si oddechli

Podle ní Rodin z Moravy zřejmě odjížděl „esteticky uspokojen“, návštěva však byla tak náročná, že si okolí patrně oddechlo, že už umělec sedí ve vlaku do Vídně. A pravděpodobně si oddechl i sám umělec. Kurátorka Juříková prozradila, že se občas některým bodům programu i vzepřel.

Rodin se do českých zemí už nikdy nevrátil. Návštěvníci výstavy v GHMP si ale jeho cestu mohou zopakovat až do 29. ledna, i díky snímkům zakladatele tuzemské žurnalistické fotografie Rudolfa Brunera-Dvořáka, který pobyt slavného sochaře dokumentoval.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Cenu divadelní kritiky získala inscenace Wernisch

Inscenací roku 2024 je podle Cen divadelní kritiky představení Wernisch v režii Jana Nebeského. Uvedlo ho Národní divadlo ve spolupráci s divadelním spolkem JEDL na Nové scéně. Nejlepší ženský herecký výkon předvedla Denisa Barešová v Paní Bovaryové, v mužské kategorii cenu převzal Mark Kristián Hochman za představení Vojcek_jednorozměrný člověk. Divadlem roku se stalo ostravské Divadlo Petra Bezruče.
před 6 hhodinami

Uměleckou svobodu divadla v Kladně podpořil happening

Shromáždění na kladenském náměstí Starosty Pavla podpořilo uměleckou svobodu Divadla Lampion. Akce souvisela s kauzou spojenou s inscenací MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž na necelé dva dny vedení města pozastavilo přípravu představení. Po skončení happeningu se asi dvacet účastníků přesunulo k historické radnici a někteří se na ni podle policie snažili vylézt. Organizátoři to popírají.
15. 3. 2025Aktualizováno15. 3. 2025

Herečka Jana Plodková zažije se skupinou studentů stav beztíže

Herečka Jana Plodková se chystá na výcvik v rámci projektu Česká cesta do vesmíru. Společně s dvacítkou vybraných studentů si vyzkouší parabolický let, kde bude vystavena stavu beztíže. S rolí kapitánky, která se připravuje na vesmírnou misi, má už zkušenosti ze satirického seriálu Kosmo.
15. 3. 2025

Cena literární kritiky Magnesii Liteře nekonkuruje, doplňuje ji, míní šéfka spolku

Česká knižní scéna má novou odbornou anketu. Tento týden se konal první ročník předávání Ceny literární kritiky, která se tak zařadila vedle tradičních ocenění Magnesia Litera. O jejich rivalitě v Událostech, komentářích diskutovali předsedové spolků a publicisté Blanka Činátlová a Pavel Mandys. Podle nich je prestižní Magnesia Litera nenahraditelná a Cena literární kritiky ji tak pouze doplňuje. Rozdíl vidí i v tom, že novinka cílí na menší okruh čtenářů.
15. 3. 2025

Vztahem komunistického režimu a kuchyně se zabývají dvě nové knihy

Vlivu komunistického režimu na české kuchyně se věnují dvě nové knihy. Historik Martin Franc popsal stravování od druhé světové války do konce šedesátých let. Tehdejší režim měl podle něho vždycky vůli prosadit co nejvíc masa. Problém ale byl, že ho nedokázal zabezpečit tolik, aby uspokojil stále rostoucí poptávku. Bohemistka Lenka Pořízková se zase zabývala kuchařskými příručkami. V padesátých letech podle ní nesloužily pouze k propagaci potravin, ale často i průmyslových výrobků jako mixérů nebo kuchyňských robotů.
15. 3. 2025

V Lipníku nad Bečvou vyrábějí pro Hollywood historické lodě

Plaví se na nich hrdinové celosvětově úspěšných seriálů Hra o trůny, Vikingové nebo snímku Letopisy Narnie. Historické lodě ale vznikly v Česku, v garáži v Lipníku nad Bečvou. Dvě fantasy plavidla se objevila i v Oscarem letos oceněném muzikálu Čarodějka.
15. 3. 2025

Unikátní barevné záběry prezidenta Beneše přinesl nový dokument

V předvečer výročí tragických událostí 15. března 1939, kdy začala nacistická okupace Československa, odvysílala Česká televize dokument, který přináší dosud nezveřejněné barevné záběry prezidenta Edvarda Beneše. Autoři snímku našli unikátní záběry v archivu loni na podzim.
14. 3. 2025

Izraelec a Palestinec spolu natočili film, jinak ale Žádná jiná země rozděluje

Palestinec Basel Adra a Izraelec Yuval Abraham pocházejí ze států, které v dlouhotrvajícím konfliktu patří každý na opačnou stranu. Přesto tito dva muži společně natočili dokument. Snímek Žádná jiná země získal řadu festivalových cen a také Oscara. Navzdory společné tvorbě Adry a Abrahama ale dál rozděluje. Naposledy v Miami Beach, kde kvůli projekci snímku chtěl starosta nechat zavřít kino.
14. 3. 2025
Načítání...