Goncourtovu cenu získala Brigitte Giraudová, která se vypsala ze smrti svého manžela

Nejprestižnější francouzské literární ocenění, Goncourtovu cenu, letos získala Brigitte Giraudová. Oceněna byla za knihu Vivre vite (Žít rychle). Líčí v ní sled nepravděpodobných událostí, které vedly ke smrti jejího manžela. Renaudotovu cenu, která se vyhlašuje ve stejný den, si odnáší román Performance od Simona Libératiho.

Brigitte Giraudová je rodačkou z Alžírska, žije v Lyonu. Během svého života vystřídala mnoho profesí. Vystudovala jazyky, pracovala jako překladatelka v průmyslu, v knihkupectví, jako novinářka i pořadatelka kulturních festivalů.

V oceněné knize Vivre vite píše o svém manželovi, který před více než dvaceti lety zemřel po nehodě na motorce. „Už dlouho jsem věděla, že tu knihu budu muset napsat. Knihu, která je hodna Clauda, našeho milostného příběhu, která to všechno zahrnuje a hledá pravdu, všechny pravdy,“ řekla o knize Giraudová. „Nemohla jsem ji napsat dříve než po dvaceti letech, protože jsem potřebovala mít dostatečný odstup,“ vysvětlila.

Široké veřejnosti není literární tvorba Brigitte Giraudové tolik známá, přestože napsala už desítku knih. To se po udělení Goncourtovy cenu určitě změní. Finanční odměna pro laureáta je zanedbatelná, hlavním oceněním je právě prestiž a zvýšení prodejnosti.

Ve více než sto dvacet let trvající historii ceny pro nejlepší literaturu napsanou ve francouzštině je Giraudová teprve třináctou ženou, která ji získala.

Renaudotova cena pro příběh o scenáristovi a Rolling Stones

Jak je zvykem, porota vzápětí vyhlásila také Renaudotovu cenu, kterou získal Simon Libérati za knihu Performance. Ta vypráví příběh sedmdesátníka, který píše scénář o kapele Rolling Stones a má vztah s o půlstoletí mladší ženou, píše server Ouest France.

Goncourtova cena se uděluje už od roku 1903 a nese jméno dvou spisovatelů z konce devatenáctého století, bratrů Edmonda a Julese Goncourtových. O něco mladší Renaudotova cena vznikla při čekání literárních publicistů na vyhlášení Goncourtovy ceny. Získala jméno po lékaři Théophrastu Renaudotovi, který je pokládán za otce francouzské žurnalistiky. O prvním z ocenění rozhoduje porota složená především ze spisovatelů, zatímco laureáta druhé vybírají novináři. 

Francouzská akademie ocenila Kouzelníka z Kremlu

Nejlepší tituly z letošní knižní produkce vybrala na konci října také Francouzská akademie. Ta svou cenu udělila románu Le Mage du Kremlin (Kouzelník z Kremlu), která popisuje mechanismy moci v nejvyšším ruském vedení. Autorem je italsko-švýcarský spisovatel Giuliano da Empoli, který se ovšem narodil v Paříži. Jeho román se dostal i mezi čtyři finalisty Goncourtovy ceny.

Kouzelník z Kremlu vyšel v dubnu, tedy krátce po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Svým obsahem poté přitáhl velkou pozornost. Je monologem fiktivního poradce ruského prezidenta, který rekapituluje 30 let od rozpadu Sovětského svazu. Spekuluje se, že inspirací pro hlavního hrdinu by mohl být Vladislav Surkov, který dlouhá léta působil jako vlivný poradce Vladimira Putina, mimo jiné i pro otázku Ukrajiny.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Pozdě, ale přece. Na svůj první román si počkali Chandler či Hrabal

Miroslav Hlaučo pracuje v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií. V sedmapadesáti letech ale vydal svou prozaickou prvotinu Letnice – a ta se nedávno stala Knihou roku 2024 cen Magnesia Litera. Není jediným, kdo se počítá k pozdním prozaickým debutantům.
před 4 hhodinami

V Británii vystavují knihu vázanou v lidské kůži. Na Harvardu ji raději schovali

Muzeum v britském Suffolku našlo na polici v pracovně knihu vázanou v lidské kůži. Konkrétně v kůži Williama Cordera odsouzeného před téměř dvěma stoletími za vraždu. Jeden podobný exemplář od stejného „dárce“ už muzeum ve sbírkách má. Poněkud znepokojivý způsob knihovazačství se nevyskytuje tak vzácně, jak by se možná mohlo zdát. Ale ne vždy ho muzea berou jako důvod k chlubení.
před 20 hhodinami

Veřejný prostor ve městech ožívá, podle architektů by mohl i více

Část architektů a aktivisté vybízejí k tomu, aby města podporovala projekty, které dokáží přivést život do veřejného prostoru. Často jsou to přitom zdánlivé drobnosti – místo k sezení, možnost občerstvení nebo prvky, které zabaví děti i dospělé. Z malého parku v pražských Holešovicích například „živé místo“ udělaly občerstvení, toalety, tekoucí voda, mlžítko nebo barevné umělecké dílo.
27. 4. 2025

Zůstáváme při zemi, říká o seriálu Andor hlavní tvůrce Gilroy

Sci-fi fenomén Star Wars už dávno přesáhl filmová plátna. Čítá i seriály jako Mandalorian, Akolytka a Bludná banda. Ze světa kosmických lodí a světelných mečů nyní přichází pokračování seriálu Andor. Jeho příběh předchází původní filmové trilogii. Šlo nám o pravdivost, podotkl hlavní tvůrce Tony Gilroy v rozhovoru, který vedl s redaktorem ČT Filipem Karbanem.
27. 4. 2025

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
27. 4. 2025

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025
Načítání...