Národní divadlo moravskoslezské (NDM) sáhlo po adaptaci románu spojeného s Ostravou. Spisovatel Ota Filip v autobiografickém Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy použil ostravský region jako hřiště, přes které se přehnala druhá světová válka i komunistický puč. Fotbal v nich hraje důležitou roli. NDM hru uvádí s podtitulem Fotbalový driblink napříč dějinami dvacátého století. Lojzka hraje Robert Finta.
Román Oty Filipa má pro ostravský region svůj význam. „Když se chce někdo dozvědět, co je mentalita Ostravy, ať si přečte Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka od Oty Filipa. Pozná tam ten národnostní mumraj Ostravy, jak se v ní spolu potýkali a někdy i žili v harmonii Češi, Němci, Poláci a Židé,“ radí historik literatury Jan Malura.
Lojzka stvořil Filip nejprve ve své hlavě, zatímco byl zavřen na samotce v ostravské věznici. Více než rok dostal za protestní list, který napsal komunistickým pohlavárům k prvnímu výročí srpnové okupace. Titulního hrdinu vybavil autor schopností „létat a mluvit s mrtvými“, ale do příběhu zapletl i své vlastní zážitky z dětství a dospívání ve Slezské Ostravě.
Děj se odehrává na pozadí vzniku a vzestupu místního fotbalového klubu. Inspirací byl mimo jiné Filipův otec, který provozoval kavárnu, kde se scházeli fotbaloví funkcionáři. Za války se táta Oty Filipa dal k Němcům, podobně románový Lojzek vstoupí do Hitlerjugend. „Udělali jsme básnickou metaforu Ostravy a jakousi upoutávku na román. Neměli jsme tendenci ho převyprávět, to se nedá,“ uvedl Tomáš Vůjtek, který knihu převedl do jevištní podoby.
Život Oty Filipa by vydal na román
Román, který si přinesl z vězení jen ve své hlavě, sepsal Ota Filip po svém propuštění na papír. V obavě z domovní prohlídky ho pak odeslal tajně svým přátelům do Německa, kde nejprve kniha vyšla. V Československu mohl příběh Lojzka Lapáčka vyjít jen v samizdatu, nakladatelství v sedmdesátých letech rukopis zejména s ohledem na „závadnou“ osobu autora odmítla. Do knihkupectví se tak dostal až v devadesátých letech, kdy také vznikl seriál České televize.
Za románem brzy odjel do Německa i Ota Filip, emigroval pod nátlakem Státní bezpečnosti. Pracoval v nakladatelství i jako novinář – a nesl si s sebou vinu za zradu kamarádů. Dopustil se jí na vojně, kdy byl coby syn zrádce (jeho otce odsoudili za kolaboraci s Němci) přiřazen k takzvaným černým baronům. Dozvěděl se o plánovaném útěku za hranice a ze strachu o něm řekl svému strýci, komunistovi. Jeho kamarádi skončili ve vězení.
Přestože on sám se později dostal za mříže i do emigrace, německý dokument ho v devadesátých letech označil za agenta StB. Jeho syn obvinění neunesl a spáchal sebevraždu. Ota Filip zemřel v Německu v roce 2018.
