Zemřel divadelní a filmový herec Jan Skopeček. Divákům se do paměti nejvíce vepsal rolí v komediálním seriálu Tři chlapi v chalupě, byl ale také dlouholetým členem Divadla pod Palmovkou (tehdy Divadla S. K. Neumanna).
Zemřel jeden z „chlapů v chalupě“ Jan Skopeček
Jan Skopeček (* 19. 9. 1925 v Litoměřicích) sice na přání otce, živnostníka, studoval obchodní akademii, jenže táhlo ho to k divadlu. Potajmu hrál s ochotníky. U zkoušek na konzervatoř ale neuspěl, a tak musel nastoupit do továrny. Psal se rok 1942 a jako židovského míšence jej nečekalo nic dobrého – posledních sedm válečných měsíců byl internován v koncentračních táborech Klein Stein a Osterode.
Po osvobození se konečně dostal na prkna, co znamenají svět. Působil v Brně, Přerově a Jihlavě, kde se v Horáckém divadle seznámil se svou budoucí manželkou, také herečkou Věrou Tichánkovou. Spolu s ní a dalšími hereckými kolegy následně v Praze založili Divadlo Žižkov, které se nedlouho poté přemístilo do Libně. Dnes se jmenuje Divadlo pod Palmovkou, od padesátých let ale neslo jméno básníka S. K. Neumanna. S touto scénou Skopeček spojil téměř celý svůj herecký život.
Jan Skopeček v představení Zelňačka (1996)
Svěřovány mu byly především charakterní role spojené s jemnou komikou, milovníka si zahrál málokdy. Diváky bavil v Shakespearových hrách Veselé paničky windsorské a Sen noci svatojánské, Goldoniho veselohře Sluha dvou pánů i v českých klasikách Naši furianti, Hrátky s čertem či Fidlovačka. Po odchodu do důchodu hrál pod Palmovkou aspoň jako host, například v Lakomci nebo Zelňačce.
Epizodní role se suchým humorem
Ve filmu a televizi odehrál Skopeček na 150 postav, většinou epizodních. Často představoval zahradníky, sluhy nebo komorníky, zejména anglické, což mu sedělo, neboť měl rád suchý anglický humor.
Nejslavnější rolí zůstává předseda JZD ze seriálu Tři chlapi v chalupě z počátku šededesátých let a navazujících filmech Tři chlapi po roce a Tři chlapi na cestách. V oblíbených komediálních příbězích se sešel s Lubomírem Lipským, který hrál jeho otce, přestože byli téměř stejně staří, a Ladislavem Trojanem, který představoval jeho syna.
Větší hereckou příležitost Skopečkovi poskytly i třeba snímky Fantom Morrisvillu, Nahá pastýřka nebo Parta hic a také seriál Sňatky z rozumu.
Psal Brežněvovi a přepsal A. C. Doylea
Omezit hraní musel načas po roce 1968. „Po srpnové okupaci jsem se po výzvě jednoho novináře rozhodl, že napíšu dopis Leonidu Brežněvovi, v němž jasně vyjádřím svůj nesouhlas se vstupem vojsk – jestli ho četl, nevím, odpověď z Kremlu mi nepřišla. (…) Dovolil jsem si toho moc, a tak když jsem při stranické prověrce neschválil vstup vojsk, byl můj osud zpečetěn. Z KSČ mne vyloučili, z divadla naštěstí ne,“ popsal tehdejší dobu ve vzpomínkách, které zveřejnily Divadelní noviny.
Podpis připojil nejen pod psaní do Moskvy, ale o necelých deset let později i pod antichartu. „Mé svědomí to nijak netíží, udělal bych to znovu. Nepovažoval jsem to za nic důležitého. Nebyl to žádný rozsudek smrti, jako se to stávalo za války nebo v padesátých letech. Nepodpisem by se nic nezměnilo. Jen bych zkomplikoval život sobě a svým blízkým,“ okomentoval zpětně své rozhodnutí v Divadelních novinách.
Skopeček působil i jako dramatik. Napsal několik rozhlasových dramatizací a šest divadelních her, mimo jiné Psa baskervillského na motivy slavnější předlohy A. C. Doylea. Jeho nejznámějším kusem je Záhada červeného pudru, v jehož televizní adaptaci si také zahrál hlavní roli detektiva Sherlocka Holmese.
Připomeňte si Jana Skopečka v archivu České televize:
GALERIE
jan skopeček