Miloslav Stingl je cestovatelská legenda a o své poznatky z cest se vždy rád dělil, o jeho soukromí už ovšem tolik známo není. I do Stinglova „zákulisí“ proto nahlédne dokument, který v těchto dnech dotočil další cestovatelský dobrodruh Steve Lichtag. Portrét jediného Čecha, jehož kdy indiánský kmen přijal za svého náčelníka, nazval Malý velký Okima.
Stingl vybalí nejen kufry. Slavného cestovatele přiblíží dokument Malý velký Okima
Devětaosmdesátiletý Stingl navštívil přes sto padesát zemí, čtrnáctkrát se vydal kolem světa. V Latinské Americe objevil neznámý indiánský kmen nebo ruiny mayských měst, v Arktidě rodil eskymácké děti. Ovládá sedmnáct jazyků a dialektů.
Po návratu z cest doma nikdy nevybaloval kufry. Dvě stě osmdesát jeho zavazadel, které skladoval u sebe, aniž by se do nich někdy podíval, otevřel až před pár lety historik Adam Chroust. Stingl mu nejen dovolil projít obsah své bagáže, ale i sepsat jeho první autorizovaný životopis. Chroust za biografii slavného cestovatele obdržel cenu Magnesia Litera.
Kufry obsahující kus Stinglova života se objeví i v chystaném dokumentu. „Celou dobu je zatloukal, říkal, že nic nemá. Našly se v nich doslova poklady, byly v nich rukopisy, oblečení,“ upřesnil dokumentarista Lichtag.
Mimo jiné i společná fotografie Stingla s dalajlamou. Cestovatel se s ním jako jeden z prvních Čechoslováků zvěčnil v polovině sedmdesátých let v indické Dharamsále. „Dalajlama si myslel, že to je velvyslanec východního bloku a ptal se doktora Stingla, jestli by ho neseznámil s Brežněvem a jestli nemůže nějak zprostředkovat jeho kontakt se Sovětským svazem, a doktor Stingl ho chtěl jen potkat a dát si s ním čaj,“ popisuje v podstatě kuriózní situaci Chroust, který je spoluscenáristou dokumentu.
Před třemi lety se Stingl s dalajlamou potkali v Praze znovu. I snímek z tohoto setkání visí v cestovatelově pracovně, kde filmaři pořídili poslední záběry pro připravovaný film. Kina by ho měla začít promítat příští rok v létě. Název – Velký malý Okima – odkazuje ke Stinglovu indiánskému jménu. Znamená prý „ten, který vede“.