Po téměř čtvrtstoletí je Česko hlavním hostem významného knižního veletrhu v Lipsku. Od 21. do 24. března se v programu přehlídky představuje pětapadesát tuzemských autorů a autorek. Lipsko navíc loni na podzim zahájilo Český kulturní rok. Jak významná je prezentace Česka na veletrhu, přiblížil v rozhovoru programový koordinátor projektu Martin Krafl.
Jakým způsobem se Česko na veletrhu prezentuje?
Ve středu jsme novinářům ukázali naše tři stánky. První stánek ozdobil trabant na nohách od Davida Černého. Tato socha připomíná třicáté výročí revoluce a propojení osudů bývalé Německé demokratické republiky a Československa. Na veletrhu je také dětský stánek a především hlavní, národní stánek, který vytvořil architekt Martin Hrdina a který připomíná loď, což souvisí s naším pozdravem „ahoj“, protože tak se zdraví všichni, kteří jsou někde na vodě.
Večer bylo slavnostní zahájení s ministrem kultury Antonínem Staňkem a s dirigentem Jakubem Hrůšou. Hrály se skladby Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka. Přišla řada významných hostů, nechyběli samozřejmě ani ti hlavní – naši autoři a jejich překladatelé.
Česko připravilo pro veletrh na sto třicet akcí. Každý den by měl být zaštítěn jedním „vyslancem“. Můžete je blíže představit?
Začínáme s Radkou Denemarkovou, která prezentuje téma „literatura ve výjimečné situaci“. Zítra bude na řadě generace 89 a Jaroslav Rudiš, v sobotu se zaměříme na vize v čase krize v Evropě spolu s Jiřím Přibáněm a neděle s Tomášem Glancem je věnována literatuře zneklidnění. Kromě toho máme dva vyslance pro dětskou literaturu: Petra Síse a Ivu Procházkovou.
Zmínil jste Jaroslava Rudiše, který v Lipsku může získat cenu knižního veletrhu za svůj první německy psaný román. Jaké jsou jeho šance?
Myslím, že velké. Jeho román má docela dobré kritiky, navíc pozornost je na Jaroslava Rudiše zaměřena už delší dobu, zejména spolu s Radkou Denemarkovou patří k autorům z nové generace, kteří jsou v německém prostředí nejznámější. Ve čtvrtek také v programu das blaue Sofa, což je jedna z nejprestižnějších mediálních scén na veletrhu, vystoupí Rudiš s doyenem české literatury Pavlem Kohoutem. Včera večer měl Rudiš koncert se svým Kafka bandem.
Podle jakého klíče se vybírali autoři, kteří mohou svou tvorbu na veletrhu prezentovat?
Autorů se v Lipsku představuje pětapadesát. Vybírala je dramaturgická rada projektu podle tří klíčů. Tím prvním bylo rozhodování o těch, kteří už německé překlady mají, tím druhým bylo povědomí o nových překladech v rámci hostování České republiky a třetím klíčem byl potenciál, který dramaturgická rada viděla u některých autorů, u nichž doufá, že na základě přeložených ukázek ze svých knih v Lipsku zaujmou německy mluvící čtenáře a vydavatele.
Jak známí a populární jsou vlastně čeští autoři v Německu? A co by bylo úspěchem po prezentaci Česka v Lipsku?
Do roku 1989 jsme měli silnou generaci zejména mužských autorů, sem patří jména jako Pavel Kohout, Václav Havel, Milan Kundera, Bohumil Hrabal. Po roce 1989 přišlo oslabení a ročně se objevilo tak pět překladů na trhu. V generaci spisovatelů, která přichází teď, je pro německé čtenáře objevem i spousta autorek.
Podle mě by bylo úspěchem, kdyby ze sedmdesáti nových překladů alespoň čtvrtina zůstala během následujících dvanácti měsíců v edičních plánech vydavatelství v Německu, Rakousku či Švýcarsku. Zřejmě první náznak toho, komu se to povedlo, už bude podzimní knižní veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem. Zatímco ten lipský je zaměřen hlavně na čtenáře, frankfurtský je o obchodu, a proto se domnívám, že tam už bude jasné, o které nové autory se nakladatelé především zajímají.
Už od října Lipsko navíc slaví Český rok kultury. Zahájen byl právě na frankfurtském veletrhu. Jaké jsou zatím reakce na českou kulturu?
Před dvěma dny nám naše PR agentura sdělila, že co se hostujících zemí v Lipsku týče, jsou na Česko ohlasy v Rakousku, Německu a ve Švýcarsku doposud největší. Přímo v Lipsku už od října probíhá celá řada akcí, promítají se tu filmy, byly tu výstavy designu, během veletrhu máme po celém Sasku šest výstav. Mimo jiné se do projektu zapojily Drážďany, kde na hlavním nádraží četli v úterý Radka Denemarková a Josef Topol a kde je po celý březen výstava připomínající osudy občanů NDR, kteří na podzim roku 1989 emigrovali přes ambasádu západního Německa v Praze na Západ.
Linka třicátého výročí událostí roku 1989 je hlavním tématem českého roku. Bude pokračovat i po skončení veletrhu v Lipsku, chystá se třeba velká výstava o Chartě 77 a v Rakousku, ve Švýcarsku nebo v jiných spolkových zemích Německa než v Sasku budou probíhat čtení s autory, kteří mají nové překlady.
