Česká fotografie slaví velký úspěch na londýnské scéně. Významná galerie Tate Britain uspořádala výstavu Markétě Luskačové, která do Anglie emigrovala z normalizačního Československa v sedmdesátých letech. Prestižní britský list Financial Times napsal nadšenou kritiku, která českou autorku řadí ke klasikům reportážní fotografie a její kompozice přirovnává k mistrům výtvarného umění.
Česká fotografka oslnila Anglii. Markéta Luskačová se v londýnské Tate zařadila mezi klasiky
Londýnská galerie Tate láká hlavně na vrcholné britské umění už 122 let. Ročně do výstavních sálů zavítá půldruhého milionu návštěvníků. Vedle vyhlášené kolekce obrazů Williama Turnera a soch Henryho Moora mohou v současnosti obdivovat i snímky Markéty Luskačové. V prestižní galerii, která se nachází jenom nedaleko britského parlamentu ve Westminsteru, budou její fotografie k vidění až do 12. května.
„Letos mi bude pětasedmdesát let, tak je to takový hezký dárek k narozeninám,“ usmívá se autorka. Londýnská galerie vystavuje tři tematické celky, včetně jejího prvního cyklu Poutníci, jímž se vystudovaná socioložka k fotografování dostala. Poté vystudovala ještě fotografii na FAMU.
Ze Slovenska na londýnské blešáky
Náboženské poutě na východním Slovensku dokumentovala v letech 1964 až 1971. Skončila v den, kdy komunistické úřady pohrozily maturantům, že je nepustí ke zkoušce, pokud půjdou s procesím. Varovaly je, že si je agenti Státní bezpečnosti v davu vyfotí.
„Dílem jsem nechtěla strašit ty mladé lidi, dílem jsem se bála sama. O čtyři dny později jsem se vdávala a nechtěla jsem ten den strávit ve vazbě. Nejspíš bych ho nebyla strávila, ale více než ta reálná hrozba panoval strach,“ vzpomíná Luskačová.
Události v kultuře: Markéta Luskačová v galerii Tate (zdroj: ČT24)
Koncem šedesátých let fotografovala také ve slovenské vesnici Šumiac a i tyto snímky jsou součástí výstavy. Poslední z trojice tematických cyklů je pak spojen s Británií, kde Luskačová od roku 1975 žije. Na ostrovech zachytila londýnské pouliční hudebníky, bleší trh Spitalfields nebo výletníky na plážích severovýchodní Anglie.
Uznání a oblibu si získaly především její fotografie svérázných postav na londýnských trzích. Doteď se považuje za českou fotografku, přestože v Anglii žije téměř půl století. „Angličanům nevadilo, že moje vnímání je české vnímání, naopak,“ zdůrazňuje.
obrázek
Dodnes se také hlásí k odkazu ikonického pražského fotografa Josefa Sudka, se kterým se přátelil její dědeček a později i ona sama. „Byl úžasný, ryzí, krásný člověk. Hlavně jsem se od něj naučila to, jak velká řehole je fotografie, když ji berete vážně,“ říká.
Už v 80. letech měla vlastní výstavu ve slavném Victoria a Albert Muzeu v Londýně. Spolupracovala i s prestižní agenturou Magnum v Paříži.
Klasici reportážní fotografie
Současnou londýnskou výstavu nadšeně hodnotí list Financial Times, který Luskačovou zařadil ke klasikům reportážní fotografie, jako byli Henri Cartier-Bresson a Walker Evans. Sama galerie ji označuje za „jednoho z hlavních dokumentárních fotografů sedmdesátých a osmdesátých let“.
„Je to jedna z prvních retrospektiv vůbec jakéhokoliv českého umělce, která je v takto zavedené instituci k vidění,“ upozornila ředitelka Českého centra v Londýně Tereza Porybná.
Některé její kompozice recenzentka Financial Times přirovnává ke klasickým mistrům výtvarného umění, k venkovanům z obrazů Pietera Brueghela staršího či kompozicím Raffaela Santiho. „Je možné, že jste o Luskačové nikdy neslyšeli. Je ale zářivým talentem. Přesto česká fotografka, stejně jako mnoho dalších umělkyň její generace, zůstala hlavním proudem nepovšimnutá,“ napsala kritička Rachel Spenceová.
Od roku 1998 Luskačová vytváří fotografický cyklus z českých masopustů, dalším jejím dlouhodobým tématem jsou děti. Vloni jí a zároveň Libuši Jarcovjákové udělila Asociace profesionálních fotografů ČR ocenění Osobnost české fotografie za rok 2017.
Ukázku z tvorby Markéty Luskačové v těchto dnech představí také české krajanské středisko Velehrad v Londýně. V rámci připomínky padesáti let od úmrtí Jana Palacha vystaví několik snímků, které fotografka zachytila na Palachově pohřbu v lednu 1969.