Centra historických měst opouští autentický život, a stávají se tak skanzeny, tedy muzei pod širým nebem, obávají se tvůrci vystavující v pražském Clam-Gallasově paláci. Vytvořili zde Urban Skanzen, který je právě uměleckou reakcí na proměny metropolí pod návalem turistů. Podobné téma řeší v současnosti i projekt umělkyně Kateřiny Šedé v Českém Krumlově. Od kritiků zaznívá, že z města ale dělá skanzen zase jiným způsobem.
Studenti brněnské fakulty výtvarného umění prezentují projekt, jenž vychází z jejich návštěvy Izraele a Palestiny. Zadáním bylo vytvořit kolektivní dílo na téma turismu. Výsledkem je instalace, která kopíruje termosolární elektrárnu na jihu Izraele.
„Každý ze studentů nejprve pracoval s jedním pojmem a snažili se napsat a natočit poetickou definici tohoto slova – až jsme skončili v termosolární elektrárně Ašalin v Negevské poušti, kde je padesát tisíc zrcadel, které sluneční paprsky koncentrují na jednu jedinou věž,“ vysvětluje Pavel Starec, pod jehož vedením dílo vznikalo.
David Možný turistický ruch symbolizuje instalací z kufrů na kolečkách, které působí dojmem, že se zanořují do podlahy. „David do toho vložil efemérnost neviditelného davu, který mizí pod podlahou stejně jako cíl, za nímž do města přichází,“ poradila kurátorka Elis Unique, jak dílo vnímat.
Videoinstalace Jana Pfeiffera zase upozorňuje, že místa zůstávají, lidé ale odcházejí. „Den co den je těžší vyrovnat se s tím, co nadbytečný turismus do centra města přináší. Mimo jiné vymýcení autentických obchůdků a stěhování lidí dál a dál od centra,“ doplnila kurátorka.
Na výstavu Urban Skanzen se každopádně lidé musí – alespoň na chvíli – do centra vrátit. V Clam-Gallasově paláci na Starém Městě je k vidění ještě do 3. srpna. Záměrem vystavujících tvůrců, k nimž patří ještě Daniela Baráčková a rezidenční umělec Daniel Tollady, je podnítit diskusi, co je zapotřebí udělat, aby Praha nebyla jen kulisami pro turisty.
Běžný život jako umění aneb Skanzenem proti skanzenu?
Na problémy turisticky atraktivních měst, kde přílivy dočasných návštěvníků vytlačují stálé obyvatele, upozorňovala nedávno svým projektem také umělkyně Kateřina Šedá. Na bienále architektury v Benátkách promítala v přímém přenosu „běžný život“ z centra Českého Krumlova.
Zaměstnala brigádníky a vyplácí jim mzdu za to, že předvádějí každodenní činnosti, jako je hraní na ulici, klábosení se sousedy, činnosti, které z krumlovského centra téměř zmizely – spolu s místními. Oživování Krumlova bude pokračovat do konce srpna, nyní projekt trvá druhý měsíc.
Projekt má ale od počátku i kritiky – paradoxní je, že mimo jiné podle nich dělá UNES-CO z města skanzen.
