Brněnský architekt Vladimír Ambroz, který například zrekonstruoval vilu Tugendhat, se v sedmdesátých letech věnoval konceptuálnímu umění. Své akce nechával pravidelně fotografovat a díky těmto snímkům teď mohla vzniknout výstava v pražském Domě fotografie. Architekta poprvé ukazuje v roli performera.
Uměním akce a performancemi se Vladimír Ambroz zabýval převážně od poloviny sedmdesátých do začátku osmdesátých let. Například fotografie z roku 1978 jej zachycuje ležícího na silnici, s níž téměř splývá, protože i přes jeho tělo „vede“ bílá čára.
Tato akce měla jednoznačný význam připomenout o deset let starší události. „Bílá čára symbolizovala pruh, který na sobě měly tanky v roce 1968,“ vysvětluje Ambroz s odkazem na sovětskou invazi v sprnu osmašedesát.
Vozovku ovšem využil i při jiné ze svých performancí. Posadil se dovnitř obdélníku nakresleného na asfaltu a pokuřoval. Následně si sbalil věci a zase odešel. Svou performancí narážel na to, že se lidé schovávají před realitou na svých chatách. Podobné rozrušování veřejného prostoru ale pro něj byly více součástí života než akty s uměleckou ambicí.
Žádná změna ve znormalizovaném Československu zalehlém husákovskou nomenklaturou navíc nepřicházela, Ambroz tak vyměnil umění za architekturu, kterou po gymnáziu vystudoval v Brně. „Pořád se dělo jenom to, že se neustále utahoval šroub, a řada lidí rezignovala na pocit jakékoli změny,“ popisuje normalizační bezútěšnost.
Nebyl ale sám, kdo se z ní pokusil vyvléct uměním. Když záznam jedné své performance poslal do italského magazínu Flash Art, zjistil, že podobné akce dělají i umělci v Praze. „K mému překvapení mi to otiskli a ještě zajímavější bylo, že jsem se díky tomu seznámil s lidmi, jako byl Petr Štembera nebo Honza Mlčoch, protože dostali od nakladatelky moji adresu,“ upřesnil.
Relativně krátkou, ale významnou kariéru performera zdokumentovala loni i kniha. Iniciátorem byl kurátor Tomáš Pospiszyl, který připravil také výstavu pro Galerii hlavního města Prahy. V Domě fotografie ji lze navštívit do konce dubna.
