Galerie Josefa Sudka na pražském Úvoze vystavuje práce česko-americké fotografky Sonji Bullaty, která byla Sudkovou žačkou. Expozice je průřezem tvorby autorky, která se po útrapách druhé světové války stala uznávanou fotografkou a propagátorkou díla Josefa Sudka v USA.
Sonja Bullaty (1923 až 2000) se k fotografování dostala náhodou. V důsledku rasové perzekuce za druhé světové války nemohla dokončit gymnázium a jako bolestné dostala od otce fotoaparát. Její rodina byla jedním z prvních transportů odvezena do ghetta v Lodži. Sonja byla pak přesunuta do Osvětimi a tábora Gross Rosen. Na jaře 1945 se jí společně s další vězenkyní podařilo utéct z pochodu smrti.
Po návratu z koncentračního tábora se Sonja Bullaty více než rok učila u Josefa Sudka v jeho ateliéru na pražském Újezdě. Už v roce 1947 ale odešla na pozvání příbuzných do New Yorku.
V Americe potkala budoucího manžela Angela Lomea, s nímž pak tvořila pracovní tým. Věnovali se reprodukování muzejních a galerijních fondů a krajinářské fotografii. Oba se svými fotografiemi podíleli na newyorské výstavě, která odsuzovala okupaci Československa v roce 1968.
V USA měla Sonja Bullaty zásadní význam pro popularizaci díla Josefa Sudka. Jeho první tamní samostatná výstava byla v roce 1971 otevřena v den Sudkových 75. narozenin. Uspořádali ji Bullaty s Lomeem ve svém ateliéru. Nejdůležitějším počinem Sonji Bullaty bylo podle pořadatelů výstavy vydání knihy Sudek s úvodem Anny Fárové roku 1978. Dodnes jde o jednu z nejrespektovanějších publikací o Sudkovi.
Současná výstava, která potrvá do 21. května, kromě snímků Bullaty ukazuje i fotografie jejího slavného učitele. Galerie Josefa Sudka sídlí v prostorách domu U Luny na Úvoze, kde slavný fotograf od roku 1959 až do své smrti bydlel. V roce 1989 převzalo byt do své správy UPM.
Roku 1995 muzeum na místě zpřístupnilo fotografickou galerii. Její program se zaměřuje na dílo Josefa Sudka a osobnosti moderní české fotografie s důrazem na meziválečnou tvorbu.
