Každá válka má své vítěze a své poražené a na obou stranách oběti - i mezi těmi, kdo přežijí. Vychýlená doba umožňuje činy v tu chvíli lehce ospravedlnitelné a doba na sklonku druhé světové války v Sudetech takovou byla. 7 dní hříchů vypráví právě o ní.
Z hraných celovečeráků do sudetské problematiky zabrousil v posledních letech nejprve Habermannův mlýn (2010, režie: Juraj Herz) a nedlouho poté i animovaný Alois Nebel (2011, režie: Tomáš Luňák). První z nich propojuje s filmem 7 dní hříchů jméno Josefa Urbana, který je nejen autorem stejnojmenných knih, ale také k oběma snímkům napsal scénář - v případě Habermannova mlýna pouze ten původní (jako autor finální verze je uváděn Wolfgang Limmer), v 7 dnech hříchů je už scenáristou výhradním.
Není proto nikterak zarážející, že tyto dva filmy nejsou bez jisté podobnosti (i v nešvarech, nutno poznamenat) - blízké jsou si samozřejmě tematikou a také tím, že oba se inspirovaly skutečnými příběhy. Ani jeden nezastírá, že Sudetům přikládáme pořád víc politický než zeměpisný význam - důvody, proč tomu tak je, není nijak těžké najít.
Při psaní obou scénářů prý Urban počítal s obsazením Ondřeje Vetchého, ten si zahrál ale jen v tom aktuálním - lesníka Jana. Herecké obsazení je česko-slovenské, majora Uvarova, který po válce dohlíží na místní správu, hraje Rus Fjodor Bondarčuk. Režie koprodukčního filmu ČT s původním názvem Sudetenland se ujal Jiří Chlumský, který má kromě televizních věcí na kontě celevočerní komedie Stůj, nebo se netrefím (1997) a Prachy dělaj člověka (2006) a také válečné drama Nedodržený slib (2009).
Erich Maria Remarque uvedl svůj román Na západní frontě klid jako zprávu o generaci, která byla zničena válkou, i když unikla jejím granátům. Třebaže ho napsal po první světové a významem tohoto „věnování“ je ztráta iluzí u něj a jeho vrstevníků, kteří rovnou ze školních škamen odešli na frontu, velice dobře vystihuje i to, co se odehrává v Sudetech na sklonku války. Ač v trochu jiném smyslu. Pokřivené jednání snad všech postav je umožněno posunutím hranic, kdy nemyslitelné se stalo skutečností.
Pašeráctví, beztrestné vraždy, rabování - nic z toho se nemění, jen poražení a vítězové si přehodili místa. Zločiny, které se neděly jen v Sudetech, ale všude, kde vznikly poválečné příležitosti, jak získat majetek a moc a vypořádat si osobní účty pod zástěrkou spravedlnosti. Všude tam, kde dvě různé skupiny žijící v blízkosti rozdělilo nepřátelství. „Ten film se mohl odehrávat kdykoli a kdekoli jinde. Je o negativních věcech, které za určitých okolností vyplavou na povrch,“ poznamenává Igor Bareš, představitel předsedy okresního národního výboru Přikryla, který se zdá být - coby bývalý partyzán - jedním z mála spravedlivých.
Tvůrci říkají, že 7 dní hříchů vypráví pouze o osudech lidí, o jejich postojích v krizových situacích, které mohly být vyřešeny mnoha způsoby, a že příběh nerozděluje aktéry na Čechy a Němce. Nicméně odehrává se v Sudetech, česko-německé vztahy se v něm řeší na každém kroku a ty jsou, když přijde řeč na poválečné období, pořád citlivou strunou.
- 7 dní hříchů / Igor Bareš, Attila Mokos zdroj: Blue Sky Film
- 7 dní hříchů / Jiří Schmitzer zdroj: Blue Sky Film
Na pozadí krizové doby prochází krizí jeden konkrétní vztah - Čecha Jana (Ondřej Vetchý) a Němky Agnes (Vica Kerekes). Vzali se v osmatřicátém, tedy na samém prahu války, kdy si slíbili, že budou s tím druhým „až do smrti vše zlé trpěti“. Po válce se ale Jan začne stydět, že se schovával za sukně své německé ženy, a neudělá dost pro to, aby ji ochránil před osudem, který ji jako sudetskou Němku čeká. Jejich rozdělením se začne odpočítávat 7 dní hříchů - hříchů proto, že se jich dopustí každý, snad až na Agnes. I Jan, ačkoli se pokouší zůstat po celou dobu slušným a v mnohém až naivním člověkem.
„Hlavní poselství tohoto příběhu by se dalo vyjádřit takto: Člověk by se neměl vzdávat svých cílů,“ říká Josef Urban. „I když jde o život, stojí vždy za to bojovat až do konce. A víte proč? Protože když cokoliv podstatného v životě vzdáte, stejně vám milost nikdo neudělí a umřít musíme stejně všichni.“
7 DNÍ HŘÍCHŮ. ČR, 2012. Režie: Jiří Chlumský. Scénář: Josef Urban. Kamera: Ján Ďuriš, Martin Šec. Hudba: Boris Urbánek. Hrají: Ondřej Vetchý, Jarek Hylebrant, Vica Kerekes, Attila Mokos, Jiří Schmitzer, Igor Bareš, Fedor Bondarčuk, Anna Šišková, Katarína Kolajová aj. V kinech od 1. listopadu.
