Jiří Sozanský se už nějaký čas pyšní titulem Rytíř české kultury. Umělcova tvorba se dlouhodobě zaměřuje na člověka v extrémních situacích, v totalitních režimech nebo ve válce. Nová budova Národního muzea jeho zkoumání přenáší do roku 1969, což byl podle autora Rok zlomu. Až do 21. srpna v místě vystavuje obrazy inspirované činem Jana Palacha.
V době, kdy se upálil Palach, studoval Sozanský na Akademii výtvarných umění. Rok a půl po vrstevníkově upálení se dostal výtvarník do ateliéru Olbrama Zoubka, kde poprvé uviděl tajně odlitou Palachovu posmrtnou masku a byl i svědkem výslechů.
Posmrtná maska Byla pro učně relikvií, které se bál i dotknout. Trvalo téměř půl století, než se to změnilo. Posmrtnou masku pak zakomponoval do svého díla jako memento. Stejně jako výňatky z vyšetřovacího spisu Jana Palacha.
Reflexe současné civilizace
Místo, kde se zoufalý student odhodlal ke smrtelnému k činu je na dohled z místa, kde se k němu Sozanský vrací v obrazech. Jednotlivá díla jsou instalována výš než ve výšce očí. V člověku má výstava vzbudit pocit toho, že se nachází v katedrále.
„Jiří Sozanský patří bez diskuze mezi umělce, kteří pojímají odpovědně svoji roli v pojetí umění jako osobní výpovědi o světě kolem nás. To je nepochybně i důvodem pro to, že opakovaně a naléhavě nastoluje aktuální a ne příliš populární téma, které ve své umělecké reflexi zároveň zrcadlí stav a směřování naší civilizace,“ říkají o něm muzejníci.
Už před výstavou vydal Sozanský stejnojmennou publikaci, která je věnována jeho osobní a umělecké reflexi činu Jana Palacha.
