Recenze: Svátek matek je ubulený cajdák plný žánrových klišé

Sami rozhodujeme, kdo jsme. Kdy a s kým se seznámíme, komu dáme kopačky a v jaké společnosti zapaříme na Svátek matek oslavující nejdůležitější práci na světě. Režisér Garry Marshall si ani po osmdesátce nedá pokoj. Odvážně se pouští do romantických komedií, které ho kdysi katapultovaly do první hollywoodské ligy (viz Pretty Woman). Tentokrát představil několik rodin, které mají jen pár dnů na usmíření a vstřebání všech kostlivců nacpaných ve skříni.

Tohle je den, kdy se může stát cokoli. Třeba se můžete svézt v nafukovací růžové děloze, která bude hvězdou alegorického průvodu, nacpat se k snídani nezdravými koblihami a pak jít do školy „na ostro“ bez spoďárů, tak jako synové Sandy (Jennifer Aristonová), která si dlouho myslela, že je vcelku spokojenou polovinou nejšťastnějšího, rozvedeného páru na světě. 

A také je tu sympatická Jesse (Kate Hudsonová), která se svojí xenofobní matkou už léta nemluví, protože jí házela rasistické vidle do lásky s indickým „čmoudem“ (jak mu vlídně říkala), s nímž má teď syna, o kterém ví babička stejnou kulovku jako o lesbickém vztahu své druhé dcery. Tady je zaděláno buď na velké překvapení, nebo velkou hysterickou scénu či velké, všechna etnika objímající, usmíření.

Adoptovaná a prozatím svobodná matka Kristin (Britt Robertsonová) svoji biologickou mámu zase nikdy neviděla a formát sentimentálně romantické komedie nabízí slušnou šanci jak to konečně napravit a zjistit, zda byla z jejího života odhozena z čirého rozmaru, nebo neúprosné nutnosti (vezměte jed na to, že za bé je správně). Aby toho nebylo málo, zvláštním způsobem se do této dámské jízdy zařazuje tklivými vzpomínkami sužovaný vdovec v nejlepších letech, táta-máma Bradley, který se po smrti své ženy stará o dvě dcery a fitko, což je na jednoho mužského, co žije jen ze vzpomínek, docela nálož.

„Ať se stane cokoli, vždycky budeš moje máma!“

Tohle je hlavní leitmotiv a jediný vzkaz, který nám Svátek matek nabízí a i když od komediální žánrovky nelze čekat sofistikované existenciální poselství, tak mi to připadá přece jen trochu málo. Poté co Marshall natočil své dva poslední, epizodicky strukturované opusy Na sv. Valentýna (2010) a Šťastný Nový rok (2011), jakoby si řekl: „Zahraj to znovu Garry!“ A jak řekl, tak i udělal, což je sice konzistentní, ale také poněkud vyčpělé a zvětralé, jako nedopitá láhev ze včerejšího mejdanu.

Nedá se říci, že by to Garry Marshall rozehrál blbě, že by neměl zaděláno na úsměvné, komorní a laskavé prolínání jednotlivých příběhů a střetávání jejich protagonistů nebo že by si nepohlídal hvězdné složení castingu, které je pro tento typ jeho „víceúrovňových“ spektáklů symptomatické.

Životem sice lehce ošoupaná, ale jiskru nepostrádající Jennifer Aristonová je skvělá, Marshallova oblíbená Julia Robertsová elegantnně sebejistá a Jason Sudeikis dělá všechno pro to, aby chlapi v tomto gendrovém konceptu nebyli pouze přicmrndávači, kteří jsou v lepším případě útrpně vzati na milost.

Problém je, že tuhle slibnou rozehrávku Marshall nedotáhl a rozpustil ji v naivně tónovaném slepenci za úsporných pětadvacet mega (které se bez problémů produkci vrátí), kde jsou všichni primárně ušlechtilí, chápaví, laskaví a dobří, nebo k tomu nezadržitelně směřují. Jeho Svátek matek působí unaveně, nemá drive ani šťávu a je stejně snadno předvídatelný jako zapomenutelný. Dobří herci, vlažné minipříběhy, slzopudné emoce a laciná klišé – matkám se tenhle svátek možná vydařil, ale ten filmový se tentokrát nekonal.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Sestra v akci má i v plzeňském muzikálu energie dost

Jako druhé v Česku uvádí plzeňské Divadlo J. K. Tyla muzikál Sestra v akci. V hlavní roli temperamentní zpěvačky, která převrátí poklidný klášterní život vzhůru nohama, se střídají členky muzikálového souboru Charlotte Režná a Eva Staškovičová. Příběh je známý z amerického filmu s herečkou Whoopi Goldbergovou.
před 9 hhodinami

Internet řeší, jestli má Jim Carrey „klon“

Organizátoři francouzských filmových cen César musí vysvětlovat, že Jim Carrey není „klon“. Spekulace o náhradníkovi se objevily záhy poté, co kanadsko-americký herec převzal v Paříži čestné ocenění. Jeho vzezření se přitom odlišovalo od jeho běžné image. Problém s falešným versus pravým Jimem Carreym se už před jedenácti lety řešil i na cenách Český lev.
před 10 hhodinami

Rijksmuseum „vrátilo“ Rembrandtovi obraz

Odborníci z amsterdamského Rijksmusea potvrdili pravost Rembrandtova obrazu. Malba s biblickým motivem byla napřed nizozemskému mistrovi připisována, před více než půlstoletím byla ale z jeho tvorby vyřazena.
před 15 hhodinami

Když se hmota stává průhlednou na výstavě antroposofistů

Galerie výtvarných umění v Chebu připravila výstavu Pražská antroposofická moderna 1907–1953. Samotná instalace stejně jako opulentní monografie jsou objevné. Ne že by nebyl dostatek informací o antroposofii jako takové, ovšem až tolik se neví o výtvarných projevech antroposofistů, a navíc v Praze. A to nejen o těch před válkou, ale i za nacistické okupace a po komunistickém převratu.
před 15 hhodinami

VideoHosté Událostí, komentářů probrali zahraniční vysílání Českého rozhlasu

Před devadesáti lety začalo zahraniční vysílání Českého rozhlasu. Výročí si Český rozhlas připomíná speciální výstavou v galerii Vinohradská 12 a také dokumentárním seriálem Praha volá svět. O budoucnosti zahraničního vysílání se však nyní diskutuje na politické úrovni. Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) navrhuje snížení jeho rozpočtu téměř o čtvrtinu. V Událostech, komentářích moderovaných Terezou Řezníčkovou se tématu věnovali generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral a vedoucí německé redakce v Radio Prague International Till Janzer.
před 17 hhodinami

Divadlo v Dlouhé mluví o Vegetariánce

Na jevišti ožívá román jihokorejské spisovatelky Han Kang, před dvěma lety oceněné Nobelovou cenou. Inscenaci Vegetariánka o vzpouře proti konvencím připravilo pražské Divadlo v Dlouhé.
2. 3. 2026

Tata Bojs vydali album V původním snění

Kapela Tata Bojs vydává svou jedenáctou studiovou desku. Album V původním snění je hudební směsí rokenrolu, taneční energie i balad.
2. 3. 2026

VideoŠkrty v kultuře vyvolaly rozruch. Umělci se obávají o budoucnost institucí

Vláda Andreje Babiše (ANO) letos snižuje rozpočet ministerstvu kultury oproti loňsku o dvanáct procent. Umělci, divadelníci i třeba lidé na literární scéně se tak obávají o osud svých institucí. Týká se to například i literárního časopisu Host, který se spoléhá na veřejné zdroje – podporuje ho město Brno, ale třeba i ministerstvo kultury. „Čtyřicet procent už je opravdu hodně. Už myslím, že byste musel uvažovat o zrušení úvazků, že se časopis bude tisknout na horší papír, nebo vydáte méně čísel ročně,“ uvedl šéfredaktor časopisu Host Jan Němec. Šéf resortu kultury Oto Klempíř (za Motoristy) zprávy o čtyřicetiprocentním škrtu označil za dezinformace. V příštích dnech chce ministerstvo s profesními asociacemi o škrtech v rozpočtu jednat.
1. 3. 2026
Načítání...