„Jsme doopravdy strašně namyšlení. Učení textu považujeme za něco, co totiž může dělat úplně každý, když bude mít jenom trochu sebekázně.“ Jedno z mnoha hereckých přiznání, kterými Marie Doležalová zaplnila svůj blog Kafe a cigárko. Její upřímnost odhalující skutečný život těch, kteří stojí ve světle reflektorů, si získal velkou oblibu, a proto v nakladatelství Domino vychází jeho knižní podoba.
Za každé kafe a cigárko jedna kapitola Marie Doležalové
Život hereček v knize Kafe a cigárko (zdroj: ČT24)
Doležalová je držitelkou Magnesie Litery a čerstvě i Křišťálové lupy. „Historky z hereckého podsvětí“ píše s nadsázkou a humorem. S upřímným vtipem strhává z herecké profese zdánlivý punc dokonalosti.
I když se osmadvacetiletá rodačka z Karviné dala na jinou profesi, psaní ji vždy bavilo. Úspěch blogu, který brala jen jako ventil, odreagování, ji dodnes překvapuje. Kolegům nevadí, co všechno o práci herce prozradí, ačkoliv na to autorka pořád čeká. „Vždy čekám, že mi přijdou vynadat,“ přiznala.
Marie Doležalová / Kafe a cigárko
Šest desítek kapitol v nové knize zrcadlí jeden rok v jejím životě. Tedy texty, které na internetu uveřejňovala od loňského července. Publikace je vyšperkovaná fotkami i komiksovými obrazy.
O StarDance:
StarDance VII: Marie Doležalová a Marek Zelinka
„Nejlepší je, že se potkáváme celý týden zničený a rozcuchaný a s kruhama pod očima, a máme sežvaněný trička a sepraný elasťáky, ale pak si nás v sobotu navečer vezme do parády nabušenej tým maskérek a během dvou hodin jsme jako vystřižený z Velkýho Gatsbyho a jdeme s velkou načesanou hlavou a malou dušičkou dělat parádu a show před víc než milion diváků.“
O Ivanu Trojanovi:
„Moje posvátná úcta trvala den za dnem. Styděla jsem se ho i pozdravit. Na nic jsem se nezmohla ani šestý natáčecí den, kdy jsme spolu sami čekali půl hodiny v předsálí vesnické jídelny, než se nastaví kamery, a já mohla zavést jakýkoli nezávazný rozhovor, který bych si pamatovala navždy. Takhle můžu vnoučatům vyprávět jenom jak jsem půl hodiny koukala na linoleum, zatímco na vedlejší židli mlčel Ivan Trojan.“
Marie Doležalová / Kafe a cigárko
O hubnutí:
„Samostatnou kapitolou jsou scény v kostýmu, který vlastně ani není kostým. Tedy mám na mysli plavky. To takhle scénárista přemýšlí, čím by ozvláštnil dialog. A napadne ho, že by třeba některá z postav, třeba dívka, mohla mít na sobě plavky. Vepíše do dialogu repliku „Máš přece plavky.“, takže veškeré budoucí snahy herečky, vykecat se z plavek jsou předem zabité.
Odevzdá scénář, je pochválen za originalitu, jeho práce tím skončila. A hereččina noční můra právě začala. Nebohou, do té chvíle psychicky vyrovnanou herečku, která si žila svůj obyčejný život s příšernou životosprávou, večeřela v jedenáct hodin po představení, a svačila to, co bylo zrovna v divadelním klubu, tedy buď chlebíček se šunkou, nebo s krabem, nebo sekanou na chlebu, čeká od teď několik měsíců odříkání, diety, ale také hádek s přítelem, které začínají větou „Dáš si na ten salát dresing?“ a končí zvoláním: „Protože ty mě vůbec neposloucháš a je ti jedno, že za tři měsíce točím v plavkách!!“