V našich kinech je právě k vidění jeden z nejdivnějších (a to nejen rumunských) filmů z pozdně feudální východní Evropy. Jeho název Aferim! znamená něco jako „bravo". Nekorektní, černobílý, groteskní, etnografický balkánský eastern bude za Rumunsko bojovat o Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. V zemi svého původu láme divácké rekordy a je ozdoben Stříbrným medvědem za režii z Berlína.
Režisér Radu Jude už se svými filmy prošel pár filmových festivalů a představil se jako tvůrce, který rád vypráví o drsných vztazích mezi lidmi, jež dokáže odlehčit, aniž by je bagatelizoval, a sem tam je posouvá i do komické či ironické roviny, což dokládá i titulek tohoto filmu.
Rumunské Valašsko, rok 1835. Řídce obydlenou zemí se po prašných cestách, mezi stády ovcí, kláštery, chudými vesnicemi, tábory rýžovačů zlata, divokými lesy s hordami loupežníků a zapadlými krčmami ženou dva četníci (otec a syn) po stopě romského uprchlíka Carfina, který ví moc dobře, proč vyděšeně zdrhá z dosahu svého pána.
Romy v těchto končinách prodávali na trzích podobně jako dobytek a jako regulérní otroci si nemohli moc vyskakovat. Když si to takováhle „vrána“ nebo „dehťák“ (jak se jim v tamní hantýrce běžně říkalo) rozdá s nadrženou paničkou bojara, kterému navíc patří, nevyhnutelně ho čeká něco mezi ubičováním a kastrací, případně oboje, jen v opačném pořadí. Kdo by s takovou perspektivou nevzal kramle?
Všechny figury této dobové road movie jsou rozestaveny na svých postech, které vymezují jednoduchý půdorys nekomplikovaného (mini)příběhu, který není až tak podstatný, protože tenhle rustikální a zvláštním způsobem laděný spektákl nabízí především atmosféru a dobový kolorit.
Film na jiné frekvenci
Aferim! (pod nímž je podepsána i česká produkce) je chytrá dobovka, která má kontexty, jež dodnes nevyvanuly. Snímek lze přijmout buď jenom jako báchorku ze starých balkánských časů, okořeněnou peprnými bonmoty (což by bylo škoda). Anebo je možné se na něj dívat jako na pozoruhodný mix etnografických, historických a sociologických reálií navlečených na jednoduchou story, odlehčenou replikami, které byly v řadě případů převzaty z autentických dobových pramenů.
Je to svérázný film, na který si musíte chvíli zvykat (včetně černobílé pětatřicítky, na kterou se točilo), zalidněný svéráznými figurami, nasnímaný lehkou režijní rukou a přizdobený zábavnými sekvencemi, jako je ta, v které potulný pop přednáší o zvláštnostech jednotlivých národů.
Pro nás v zásadě neznámí herci, navlečeni do dobových kostýmů, tu odvádějí slušné a uvěřitelné výkony, podmalované folklorním soundtrackem, a navzdory zvláštní formě a lehce odtažitému obsahu si můžete tenhle opus, rámovaný balkánskými „westernovými“ exteriéry, docela užít, když se vyladíte na jeho frekvenci.
