Galerie:
Klub Za starou Prahu byl při založení ceny veden snahou odstranit vleklá napětí mezi institucemi památkových úřadů a stávajícím investičním provozem a dokázat, že realizace kvalitní stavby přináší kladný výsledek i v obtížném a přitom hodnotném historickém prostředí našich měst. Do finálového klání se letos probojovalo šest staveb.
Velmi výstředním způsobem působí novostavba laboratoří Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR v pražské Kolejní ulici. Amoeba stavby, nazývané podle tvaru trefně „květák“, doplňuje kontrastně původní konzervativní klasické stavby instituce a na její zadní straně vytváří nečekaný objekt. Autory stavby jsou Kateřina Zochová a Ivan Šrom.
Brněnský architekt Tomáš Pilař dotvořil prostředí půvabného předměstského Burianova náměstí v Brně-Žabovřeskách stavbou polyfunkčního domu s obchody, ateliérem a byty a dosáhl výrazově dokonalé harmonie s místem nejen proporčně, ale také střízlivou, cudnou a přitom zcela soudobou realizací.
Nově upravenou Květnou zahradu, jednu z perel historické Kroměříže a současně památku UNESCO, doplňuje decentní, křehký pěstebný skleník. Svými rozměry, tvarem i použitými moderními detaily vstupuje do prostředí jako zcela samozřejmý prvek. Dílo se zdařilo architektům Antonínu Novákovi, Petru Valentovi a Eduardu Štěrbákovi.
Miláčkem poroty se stal nenápadný, a přesto provokující malý dřevěný kiosk s občerstvením v Zámecké zahradě v Jičíně, dnes vyhledávaném a frekventovaném městském parku. Práce s dynamikou drobné stavby, její umístění i provedení vytvářejí vtipný akcent, kontrastující s usedlým konceptem klasického zámeckého prostoru. Kiosk je dílem Radka Květa a Jiřího Zrzavého.
Styl a podoba původních baťovských továrních staveb ve Zlíně se promítl i na tváři oceněného tamního Laboratorního centra Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati. Architekt Vladislav Vrána se svým týmem navíc nepodlehl velikášskému lákání postavit zde další vysokou stavbu, k čemuž by rozměry okolních staveb takřka ponoukaly, ale vybudoval úměrnou, klasickou stavbu zcela lidského měřítka. Nebezpečí přímé kopie původního a zde převládajícího firemního architektonického stylu odstranil skvělou prací s okenním systémem.
Naprostou většinu hlasů získala vítkovická realizace Světa techniky, volně citující některé tvůrčí postupy slavného německého architekta předhitlerovského období Mendelsohna. Rozměrná stavba tvarově, materiálově i proporčně doplňuje postupně revitalizovaný areál Vítkovických železáren, posouvá jeho výraz vítaným směrem a při vší možné harmonii vytváří určitě precedent ke stanovení dalšího směru uvažované (a probíhající) rozsáhlé přestavby a modernizace. Skvělé dílo vyprojektoval tým architekta Josefa Pleskota.
"Důvodem intervence v Dolní oblasti Vítkovice je, aby nezůstala jen esence vjemu industriálního stáří, ale aby se do tohoto prostředí dostal nový život. Ve Světě techniky jsme chtěli už budovou prvoplánově sdělit, o co v ní půjde. Na zrcadlové fasádě, která je 120 metrů dlouhá a 12,5 metru vysoká, se proto zrcadlí v polovině příroda a v polovině industriální konstrukce, které v blízkosti jsou. Aby si každý vnímavý člověk mohl uvědomit, z čeho náš pokrok, věda, výzkum a vůbec průmysl pochází - tedy z prozkoumané přírody." /architekt Josef Pleskot/
Za Svět techniky dostal Pleskot loni už cenu Architekt roku. Budova byla také nominována na Stavbu roku a vyslána do mezinárodní soutěže o Cenu Ludwiga Miese van der Rohe.
Josef Pleskot: Svět techniky zrcadlí přírodu, z níž pokrok vychází
Letošní nominovaná díla opět dokazují pestrost vstupů nových děl do původně uzavřených historických celků a nově přinášejí signál o probouzející se investiční aktivitě vysokoškolských institucí.