Praha - K blížícím se 85. narozeninám Luby Skořepové připravilo pražské Národní divadlo výstavu fotografií své dlouholeté členky. Expozice v Nostitzově salonku Stavovského divadla zahrnuje asi 40 fotografií - ze scény i ze soukromí -, které herečka v popiscích okomentovala. Na pódiích první scény strávila Skořepová zatím 60 let a účinkovala zde ve stejném počtu rolí. Své 85. narozeniny oslaví 21. září, v plném pracovním nasazení.
Herečka si kulatiny nepřipouští. „Kdybyste mi to neřekli, nevšimla bych si toho, připadá mi, že jsem pořád v dětství. Mám ještě šaty z dětství a puberty a nosím je. Akorát mám zkušenosti, už vím, co můžu čekat od lidí,“ říká. Ve hře Milostná tajemství v Divadle U Valšů se například převtěluje do 17leté dívky.
Luba Skořepová se narodila v Náchodě, pokřtili ji jako Libuši, ale odmalička byla pro každého Luba. V rodném městě vystudovala gymnázium a teprve potom odešla do Prahy na konzervatoř. Jejími spolužáky v Náchodě byli například Josef Škvorecký či pozdější režisér vinohradského divadla František Štěpánek. „V Náchodě jsem začínala u Metuje jako ´Macbethka´ nebo Mahulena, na konzervatoři jsem pak začala dostávat spíše komické role,“ říká.
Do Národního divadla přišla v roce 1948, tři roky předtím již působila ve Studiu Národního divadla, kde se setkala mimo jiné s Milošem Kopeckým nebo Milošem Nesvadbou. S Národním divadlem spolupracuje dodnes, v poslední době ji diváci mohli vidět jako Bábu v Lucerně, Stařenku v Maryše nebo Kupcovou v Revizorovi.
„Pořád spěchám, blázním, čas je krátký,“ říká. Účinkuje i na několika pražských komorních scénách, na prknech komorní scény pražského divadla ABC například hraje starou romskou ženu v dramatu César a Drana. Tato role na ni podle jejích slov klade velké nároky: „Celý den se bojím, musím vydržet s obrovským nábojem na jevišti hodinu a čtvrt“. Velmi se těší na hru Hořké mandle, která bude mít premiéru 29. září v divadle V Řeznické. V inscenaci vytvořené mladými ženami bude mít prostor k improvizaci.
Věnuje se i psaní knih, lidé ji vyhledávají pro její pozitivní energii. „Jsem na světě dost sama, musím se spoléhat na sebe a druhým pomáhat,“ říká k tomu. Vzpomínání podle svých slov ráda nemá, raději chvíle „odžívá“, i ty z minulosti.
