Praha – Duch svatý k nám promlouvá, haleluja, opakuje jako kafemlejnek žena v kroužku přibližně deseti dětí. Jedno z nich, asi jedenáctiletý chlapec, klečí s čelem na zemi a brečí, zatímco ostatní se se zavřenýma očima a rukama zdviženýma ke stropu kývou v rytmu hudby nebo alespoň šlapou zelí. V jiné místnosti, vyhrazené pro dospělé, to vypadá obdobně – lidé tleskají, tančí, brečí, smějí se a třesou a konferenciér se mezi slovy snad ani nenadechuje. Vítejte na Konferenci víry a ohně, vítejte na setkání s Ježíšem.
Když se začínající režisérka Tereza Nvotová na pražském Andělu setkala s mužem, který na procházející lidi křičel, že je Ježíš miluje, překvapilo ji to. Nejen proto, že ta informace je překvapující sama o sobě, ale především proto, že si vzpomněla na své dětství.
Nechodila do „normální“ školy, ale do anglicko-slovenské „školy budoucnosti“ (School of Tomorrow), kterou vedli američtí evangeličtí misionáři. Rozhodla se proto zajít na shromáždění křesťanského hnutí Triumfální centrum víry, ke kterému ten muž na Andělu patřil. A rozhodla se také natočit dokument o tom, kde končí hranice víry a začíná manipulace. Tak vznikl snímek Ježíš je normální (v angličtině Take it jeasy!).
Estráda, která není k smíchu
Dlouhé záběry ze shromáždění oveček Triumfálního centra víry v něm Nvotová nechává běžet bez komentáře. Jak sama uvádí, situace v nich zachycené ani žádné průvodní slovo nepotřebují. Nechce nikomu vnucovat svůj pohled na věc, koneckonců – a jestli to byl její záměr, v tom se neplete – těžko si lze po zhlédnutí něco nemyslet a každý si názor udělá sám. Škoda jen, že ve svém filmu nedala větší prostor členům hnutí, kteří se konference zúčastnili. Otázek by byla fůra.
Pozorovat chování účastníků shromáždění je tak trochu jako šmírovat někoho ve sprše. Je vám trapně, ale zároveň jste zvědaví a - nemůžete si pomoct - i fascinovaní tím, co vidíte. Konferenciér, jehož vystupování a způsob mluvení připomíná spíš prodavače z teleshoppingu nebo moderátora estrády než kazatele – svými výkřiky o Bohu přivede lidi v sále do jakéhosi transu, ve kterém se naprosto poddají svým emocím.
Ženy i muži tančí a pláčou, lehají si na zem. Dojde dokonce i na uzdravování nemocných. Děti mají v oddělené místnosti vlastní seminář. Žena, která ho vede, jim nedá ani na chvíli oddechnout. „Ježíš také neslezl z kříže, protože měl žízeň, tak i my to vydržíme,“ povzbuzuje děti radostně a rádoby teenagerovsky dodává: „Ježíš je borec borců!“
Přijdou Beatles do pekla?
Film ze shromáždění prokládá Nvotová záběry ze své vlastní minikonference. Sezvala na ni po deseti letech bývalé spolužáky a také jednoho učitele ze „školy budoucnosti“. Hlavní téma – manipulace. V půlkruhu před černým pozadím působí opět jako školáci, na jejichž nejisté otázky (například - jak jim mohli tvrdit, že Beatles přijdou do pekla) má jejich učitel vždycky jistou odpověď.
Režisérka jeho názorům neoponuje, diskusi se nějak zvlášť nesnaží řídit, jako v celém filmu i tady je spíše pozorovatelkou, nebo trefněji žačkou. Možná proto zůstávají rozhovory v porovnání se záběry z konference ve stínu. Tu si jistě ještě dlouho po filmu pamatovat budete.
Námět, scénář, režie: Tereza Nvotová; v kinech: od 15. ledna; stránky filmu
- Ježíš je borec borců zdroj: www.jezisjenormalni.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/622/62145.jpg
- Konferenciér z hnutí Triumfální centrum víry zdroj: www.jezisjenormalni.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/622/62146.jpg
- Dotknout se tak Ježíše… zdroj: www.jezisjenormalni.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/622/62144.jpg
