Praha - Tvorbu čtyř zdánlivě nepropojitelných tvůrců vystavuje pod názvem Spodní proud Galerie Rudolfinum. Dva čeští a dva němeční autoři střední generace používají klasickou techniku pro vyjádření současných témat, a to s velkou dávkou ironie, nadsázky i obav z vývoje společnosti. „Jemné rysy rozkladu pod nablýskaným povrchem“ - jak výstavu charakterizuje její kurátor Petr Nedoma - představují Jiří Straka, Martin Eder, Jonathan Meese a Josef Bolf. Čtyři sály Rudolfina jim budou patřit do 16. srpna.
Rudolfinem probublává temný spodní proud
Nedoma představuje každého umělce zvlášť, stejně je koncipovaný katalog - tak, aby tvorba každého z vystavujících vynikla. Návštěvníci projdou nejdříve sálem s malbami Jiřího Straky, které - pouze na první pohled - vypadají jako čínské tušové malby. V dalším sále na ně čekají malby Martina Edera, odkazující k šerosvitové barokní technice, s tématy zcela současnými. Z tvorby Jonathana Meeseho vybral Nedoma jeho sochy, které v sále vytvářejí spleť bizarních tvarů, a Josef Bolf vytvořil speciálně pro výstavu soubor, ve kterém se pomocí klasické malby vrací do základní školy, kterou kdysi navštěvoval.
Praha-Peking
„V Číně je život zábavnější,“ říká první z vystavujících, v Praze vystudovaný sinolog Jiří Straka, který po absolvování klasické tušové malby na Centrální akademii v Pekingu pobývá většinou v Číně, kde je známý i svojí výtvarnou činností. Používá prvky klasické tušové malby, ale zároveň ironizuje její postupy a zobrazuje v monumentálním měřítku ryze evropská témata - v poslední době často zobrazuje smrt a marnost, rudá v jeho dílech zobrazuje krev.
Německý malíř Martin Eder zpracovává témata nejpokleslejšího kýče - inspiruje se především v odděleních obchodních domů s dekoračními předměty - technikou akademického střihu, někdy se přibližuje až šerosvitu starých mistrů. Ve všech vystavených dílech, na nichž často figurují vypasené kočky, jsou temné prvky. Vyjadřuje se i k masové produkci pornografie. Jonathan Meese se věnuje především performanci a malbě, vytvořil si image kontroverzního autora nevyhýbajícího se nacistické tematice. V Praze vystavené plastiky parafrázují tradiční sochu.
Horor ve škole
Nejhlouběji do temných vrstev sestupuje Josef Bolf ve své sérii obrazů inspirovaných dílem Anny Freudové, Goldingovým Pánem much, příběhem o Pinocchiovi a vlastními vzpomínkami. Po mnoha letech se vrátil do sídlištní základní školy, kterou kdysi navštěvoval („všechno je tam stejné, hlavně pachy, byl to zajímavý pocit“), pořídil fotografie a ty pak zpracoval do obrazů, jejichž tématem je „zastavený čas minutu po katastrofě“, jak uvedl Nedoma. Na obrazech naznačujích úzkosti související s pocitem člověka v civilizovaném světě teče krev, doutnají ohně a náměsíčně bloumají zraněné děti. Jejich dráždivost umocňují záměrné drobné chyby v perspektivě.
Výstavu doprovází bohatý program zahrnující komentované prohlídky, setkání s českými autory a filmové projekce. Petr Nedoma chystá ojedinělý projekt - na internetové stránky chce umístit podrobný komentář jednoho díla od každého umělce. 21. května pak bude v Rudolfinu otevřena další, komorní výstava. Představí poprvé v Česku kontroverzního britského umělce Damiena Hirsta.
- Spodní proud autor: Linda Fryčová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/847/84699.jpg
- Jiří Straka: Samsara II. zdroj: Galerie Rudolfinum http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/846/84558.jpg
- Martin Eder: Schůzka ozvěn autor: Martin Eder, zdroj: Galerie Rudolfinum http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/849/84834.jpg
- Josef Bolf autor: Linda Fryčová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/848/84703.jpg