Skladatele Bedřicha Smetanu zabila nehoda z dětství

Praha - Hudební svět si letos připomíná výročí úmrtí skladatele Bedřicha Smetany. Více než 100 let Smetanova hudba okouzluje posluchače svou melodičností, lyričností a svěžestí. Časem nabylo jeho dílo snad až podoby národního symbolu, „posily národa v dobách nejtěžších“. Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů tvoří Smetana klasické čtyřhvězdí doma i ve světě nejhranějších českých autorů. Zakladatel svébytné české národní hudby zemřel 12. května 1884. Až do konce 20. století převládal názor, že důvodem byla syfilis. Až počátkem 21. století přišla česká věda s objevem, že skutečnou příčinou byl zánět kostí.

Smetanovu lebku zkoumal obličejový chirurg Jiří Ramba. „Byl jsem přizván do týmu antropologa Vlčka, abych se podílel na výzkumu ostatků historických osobností našich dějin. Tak jsem dostal ke zkoumání Smetanovu lebku,“ vysvětluje Ramba. Výsledkem práce vědců se stala kniha Bedřich Smetana, fyzická osobnost a hluchota, pod kterou je podepsán právě profesor Emanuel Vlček a jeho spolupracovníci.

„Smetana, když s rodiči žil v Jindřichově Hradci, si s chlapci zahrál takovou hru, kterou později sám nazval hrou osudnou,“ vypráví Ramba. Tehdy jedenáctiletý Smetana s kamarády zakopali na poli za městem skleněnou lahev plnou střelného prachu. Nálož ale zprvu nevybouchla a právě malý Bedřich se šel podívat, co se stalo.

V tu chvíli ale lahev explodovala a Smetana utrpěl těžké zranění. Výbuch vmetl Smetanovi do obličeje střepy, čerstvě pohnojenou půdu a navíc mu ránu vymyli nečistou vodou z nedalekého rybníka. Vznikl zánět, který se postupně stal chronickým. „Domnívám se, že jeho nemoc ho provázela od dětství až do smrti,“ říká Ramba.

Operu považoval za hudební drama

Litomyšlský rodák Smetana se narodil 2. března 1824. Vyrůstal v obrozeneckém období a aktivně se zúčastnil revolučního dění v roce 1848 a jako vlastenec patřil ke generaci umělců Národního divadla. Řídil hudební školu, byl sbormistrem Hlaholu a také jako spoluzakladatel Umělecké besedy podněcoval český hudební život. Opustil snahy o uplatnění na evropské scéně jako klavírní virtuos a soustředil se na kompozici. Těžiště své tvorby přesouval k tvorbě vokální, orchestrální a operní.

Až úspěch Braniborů v Čechách a především dodnes nejhranější Prodané nevěsty, v níž vytvořil zcela nový osobitý typ komické opery, pomohl Smetanovi v roce 1866 konečně do Prozatímního divadla na místo prvního kapelníka. Svými osmi operami, oceňovanými pro vysoké kompoziční mistrovství, znamenal Smetana obrovský převrat v tehdejší domácí tvorbě. On sám považoval operu za hudební drama.

V samotě myslivny hluchý napsal vrcholná díla

V roce 1874 ohluchl. Jako skladatel se ale nevzdal, i když trpěl prudkými bolestmi právě v důsledku zánětu obličejových kostí. K tomu se přidaly psychické problémy. V samotě jabkenické myslivny přesto vytvořil v posledních letech svého života vrcholné skladby. Vedle mnoha dalších skladeb jsou to například klavírní cykly Sny a České tance či smyčcový kvartet Z mého života, poslední tři opery, Hubička, Tajemství a Čertova stěna, především však cyklus šesti symfonických básní Má vlast.

Eva Urbanová jako Milada ve Smetanově Daliborovi
Zdroj: Google/Oldřich Pernica