Martin Štěpánek zemřel „jako kapitán svého života“

Praha - Byl na nejlepší cestě stát se slavným hercem podobně jako jeho legendární otec. Exceloval v Divadle na Vinohradech, diváci ho znali z televizních obrazovek. Přesto v roce 1981 herec Martin Štěpánek otočil kormidlo života jiným směrem. Opustil milované divadlo, emigroval, žil v Německu a pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa a s rádiem se také v roce 1994 vrátil do Česka. Vrátil se k herecké profesi, ale vyzkoušel si i „roli“ ministra kultury v menšinové vládě Mirka Topolánka. Dnes, v třiašedesáti letech, tragicky zemřel, spáchal sebevraždu.

S informací přišly servery Blesk.cz a iDnes.cz, podle jejich tvrzení se Martin Štěpánek zastřelil. Tělo herce našla jeho manželka Jaroslava Tvrzníková v jeho pracovně v bytě v Praze na Vinohradech.

"Předpokládám, že měl stav onemocnění neslučitelný se životem, a protože Martin byl povaha ucelená, pevná, zřejmě se rozhodl takto pevně, ze své vůle, učinit konec svým bolestem. Žil jako kapitán svého života a zemřel jako kapitán svého života," domnívá se Štěpánkův přítel a kolega ze Svobodné Evropy Jefim Fištejn.

Syn slavného otce

Patřil k lidem, jimž nebylo lhostejné, co se kolem děje, napsal prezident Václav Klaus v kondolenčním dopise hercově manželce. Martin Štěpánek se narodil 11. ledna 1947 v Praze. Byl synem slavného českého herce Zdeňka Štěpánka (herectví se věnují i jeho sourozenci - Jana a Petr). V roce 1969 absolvoval Divadelní akademii múzických umění v Praze. Poté byl čtyři roky členem činohry Národního divadla v Praze. Vstup na divadelní prkna měl raketový. Nebylo mu ani pětadvacet a v Národním divadle už měl na kontě role Švandy v Tylově Strakonickém dudákovi či Radúze v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně.

PŘIPOMEŇTE SI Martina Štěpánka v pořadu 13. komnata

Politika mu život ovlivnila před emigrací i po ní

Když ale v roce 1981 dostal ultimátum - buď kandidatura na členství v KSČ, nebo výpověď - emigroval s rodinou během dovolené v Rakousku a požádal o politický azyl. Hrál pak v rakouských a německých divadlech a stal se také spolupracovníkem Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda. V rádiu zůstal i poté, co se stanice z Mnichova přestěhovala v roce 1994 do Prahy. Vrátil se i znovu k divadlu jako herec a režisér, hostoval ve vinohradském divadle, pracoval pro film, televizi i dabing.

Jefim Fištejn: Martin se vyznačoval několika zvláštnostmi. To, co dělal, dělal nesmírně důkladně. Vždycky si kladl za cíl stát se odborníkem ve věcech, které ho zajímají, přečetl hory odborné literatury a o některých věcech znal skutečně takřka všechno. Vždycky jsem žasnul nad záběrem jeho zájmu.

Vítězslav Jandák: Ač byl politickým odpůrcem a mým nástupcem, tak pocit přátelství a svým způsobem i úcty vůči němu ve mně vždycky byl.

Každodenním chlebíčkem komentátora publicistického rádia Štěpánka bylo sledovat dění na domácí politické scéně. Proto až tak nepřekvapilo, když v září 2006 přijal nabídku premiéra Mirka Topolánka (ODS) na funkci ministra kultury v jeho menšinové vládě. První dny úřadu strávil v nemocnici, boj se zákeřnou nemocí nakonec, alespoň teď, vyhrál.

Od ledna 2007 byl Topolánkovým externím poradcem. Bývalého premiéra Štěpánkova smrt podle jeho slov velmi zasáhla. "Nečekaně, zákeřně. Martin byl skvělý herec, velký bojovník za svobodu a profesionální novinář. Byl to ministr v mé vládě a můj přítel," uvedl Topolánek.

Štěpánek patřil mezi svobodné zednáře. Jako jeden z mála se k tomu hlásil, byl členem lóže U Tří hvězd, jedné ze dvou exilových lóží, která působila v Mnichově a po roce 1990 se přestěhovala do Česka. Byl také známý svou zálibou ve střelných zbraních, kterou zdědil po otci. Chodil na střelnici a dobře střílel, bylo to pro něj cvičení koncentrace, druh jógy. Zbraň se mu nakonec stala osudnou.

  • Roman Skamene a Martin Štěpánek v pohádce Princ Chocholouš (1974) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1954/195368.jpg
  • Martin Štěpánek a Taťjana Medvecká v seriálu Na lavici obžalovaných justice (1998) zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1954/195369.jpg
  • Martin Štěpánek (první zleva) v menšinové vládě Mirka Topolánka (2006) zdroj: Úřad vlády http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1954/195370.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
včera v 12:47

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...