Aneb radost z vystavování a ironie (plno závorek pro silné nervy). Ono se vám to vlastně vynoří samo – řekněte si MGZN a chtě nechtě vyslovíte Magazin. Ano, to je časopisová forma, využívaná nejraději pro skryté (v podstatě) lifestylové časopisy. V době pozvolného zániku tištěných periodik, která se pomalu stávají luxusem pro dobře situované, si Míra Hárovník vymyslel jakousi ne-variaci na možnou obsahovou jakoby pestrost těchto periodik a nabídl osmi studentům fotografie FAMU účast na možné pověšené variantě takovéhoto (fiktivního) časopisu.
Recenze: MGZN Jaro 2011
Pod obálkou, sestavenou z děl vystavujících, bez reklamy (!!!!, ta tu opravdu schází, protože jak by vypadal lifestylový časopis bez lifestylových reklam, které jsou často lepší a zajímavější, i když odpudivější než obsah sám?) zůstala půvabná komorní prezentace, označená nebo lépe provázená, graficky dokonalými popiskami, vytvořenými z umělé hmoty a klimbajícími se před fotografiemi.
Tři díla či jejich soubory jsou doprovázeny i texty, které buď popisují nebo vysvětlují s určitou dávkou nadsázky, či dokonce fantazie. Dobře se čte text k fotografiím Elišky Šárkové, dokumentujícím (?) určitý zajímavý moment v životě (fiktivního?) transvestity. Však také úvod jejího textu k dokonalým fotografiím je sám o sobě velmi …. Jsem transvestita. Jsem prostě jako každý jiný chlap, s výjimkou toho, že občas vypadám/oblékám se jako ženy. Někteří z vás možná vědí, co slovo „transvestita“ znamená. Někteří ne. Transvestita je osoba, která se obléká jako osoba opačného pohlaví. Nedomnívám se, že jsem podivín. Už jsem tuto část mě přijal a snažím se žít s ní, překonávám překážky buržoazní společnosti, ve které žijeme. V buržoazní společnosti, která mě soudí bez toho, aby mě znala.
Nikola Ivanov popisuje rozpad či hnití banánu na svých dokonalých studiích, Klára Žitňanská s Albertem Grondahlem vyjeli mapovat české vesnice v Rumunsku (oblíbený cíl řady dokumentaristů a publicistů od poloviny let osmdesátých) s popiskou, ve které se vlastně toho příliš nového nedozvíme, zdůrazňují však určitou nahodilost svého konání.
Výstava však přináší i díla buď slibující, či dokládající talent, humor, profesionalitu, možná vytržená z tušených kontextů. Zaujme Michal Czanderle se svojí kapucou (jak se obléci?), estetizace pseudoerotického napětí o patrně nacismem lehce dotčených (či pouze simulujících) chlapců na výtečné sérii Terezy Havlínkové po názvem Jugent (to není překlep), dobře se sledují jakési surrealistické krajiny Michaely Čejkové V lese, Adéla Vosičková svého koně nechává v polotmě a přináší své fotografii určitou mystičnost. Osloví vás určitě také Michal Adamovský (Vetřelci a volavky), na samou hranici minimalismu dorazil Marcel Stecker se svým Coloringem.
Hlavní dojem jsem zformuloval v podtitulku – Radost z vystavování. Ostatní poznámky neubírají souboru na jeho zvláštním kouzlu, podtrženém koexistencí kaleidoskopu nečekaných vztahů, vzniklých přímo na místě. Magazínová atmosféra, podtržená lesknoucími se průhlednými popiskami, které jediné potvrzují onu lifestylovost, kterou obsah a náměty fotografií možná až plánovitě parodují nebo odvádějí někam jinam, by měla být příjemnou chvílí na vaší procházce poslední kouzelnou částí staré Prahy.
kde: Galerie Fotografic, Stříbrná ulice 2, Praha; kdy: do 29. 4., otevřeno denně 13-19 hodin.
GALERIE
Z pozvánky na MGZN