Působivou a naplno prožitou zdravici vyslal v dubnovém Divsalónu IV. z Divadla Kampa Arnoštu Lustigovi divadelní soubor Femme Fatale, který připravil adaptaci jeho novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Světově uznávaný spisovatel a novinář se bohužel pro svůj vážný zdravotní stav nemohl už únorové premiéry v Terezínském divadle zúčastnit. Určitě by niternou inscenaci a mladé herečky z Femme Fatale ocenil. Jde totiž o dámy půvabné, touhu vzbuzující a duši drásající, přesně tak, jak se od osudových žen čeká…
Recenze: V duchu Lustiga - Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Jejich umělecká vedoucí Michaela Korcová vytvořila zajímavé herecké příležitosti pro tři ze svých členek souboru, které hrají alter ega hlavní postavy. Místy si musely poradit i s mužskými figurami, nezbytnými pro vyprávění autenticky vyznívajícího příběhu. Oktavánky Gymnázia Jana Nerudy Hana Holodňáková a Terezie Taberyová studují sólový zpěv a rády tančí, navíc Hana také kreslí a Terezie dabuje. Lucie Korcová je studentkou Vyšší odborné školy publicistiky a její nepřehlédnutelná vysoká postava ji předurčila také k roli esesmanna.
Michaela Korcová text sestavila ve chvíli, kdy vybrala typově vhodné adeptky. Ponořena v tématu napsala scénář hry během dvou dnů, ale její ideu nosila v hlavě čtyři roky. Obraznost jevištního tvaru ji napadala i v městské hromadné dopravě, svou Kateřinu skládala podle naturelu zvolených představitelek.
„Když mi bylo patnáct, patřil Arnošt Lustig k mým nejoblíbenějším autorům. Měla jsem ráda zvláště jeho Krásné zelené oči a Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. Zaujala mě její hrdinka, židovská dívka Kateřina, která se nakonec rozhodla dát průchod emocím a alespoň částečně se postavila proti tomu, co nacisté realizovali,“ říká autorka divadelní adaptace a režisérka hry.
Vlakem do nikam
Sedmnáctiletá Kateřina opustí rodinu, aby unikla smrti v koncentračním táboře a mohla uskutečnit svůj sen stát se tanečnicí v americkém kabaretu. Podnikne, spolu s bohatými židovskými obchodníky, záhadnou cestu vlakem se zatemněnými okny, který ji má dovést k vytoužené svobodě. Herečky znázorňují její minulé, současné i budoucí duševní pochody. Scéna je minimalistická, zato plná citů. K stěžejním rekvizitám patří staré kufry, pár dámských svršků a stříbrný revolver. Prázdné scéně dominují detailně promyšlené kostýmy z dílny Kateřiny Sanislové. Oboustranné kabáty mají výraznou geometrii, křehkým postavám dodávají pevnost a zároveň dobovou uniformitu, svým střihem přitom působí nadčasově. Dlouhé propínací hábity, ukryté pod plášti, umocní scénu svlékání před nucenou sprchou. „Hygienou“ totiž nacisté podmiňují další „cestu“, bohužel jde o její „konečné řešení“. V závěru inscenace dívky tančí ve světlých saténových šatech, umožňujících pohyb a zdůrazňujících ženskost. Kateřiny se přiznaně převlékají během děje, zapínání kostýmů je zapojeno do pohybové koncepce. S choreografií pomohla Eva Dryjová, hudbu k představení složil Daniel Wunsch, kompozici doplňují zvuky vlaku.
Při většině rozhovorů mezi Kateřinami divákovi mrazí v zádech, důvěrné ženské rozpravy patří k nejsilnějším momentům. Do jisté míry problematické je zapojení mužských persón, soubor je ryze dámský, takže drsného nacistu či nečekaně popraveného Žida hraje vždy jedna z protagonistek. Reálný mužský prvek by Modlitbě slušel, ale musím uznat, že se dívky se svým úkolem vyrovnaly se ctí. Po celou dobu drží napětí akce, dojetí i vypjaté stavy duše jsou opravdové. Zaujala mě scéna, v níž dvě hrdinky na kolenou horečnatě píší dopis blízkým, třetí ho již trhá jako bezpředmětný.
Femme Fatale využívají kontrastní zvukomalby prolínajících se replik, monolog nacisty je podbarven tichým opakováním slova „zima“. Hlasy se navzájem mísí a tvoří silnou společnou emoci. Nepotřebné rekvizity (páska, závoj, šaty) osoby odhazují na zem, nedochází k žádnému vyrušení přesuny nebo formálními odchody ze scény. Soustředěnost a výkon hereček dává zapomenout na fakt, že herectví není jejich hlavní profesí. Soubor si obvykle vybírá témata k hlubšímu zamyšlení, autorsky zpracovává například osudy žen v historii (Jen žena jsem, nic víc…, Šest žen Jindřicha VIII., Medeia a Lyssa).
V duchu Lustiga tvořili i další hosté Divsalónu IV., básnířka a harfenistka Aneta Okénková z Gymnázia Jana Nerudy, Sára Affašová a Jakub Rosák z Gymnázia Jaroslava Seiferta a jejich bývalý kolega z Autorského semináře Vratislav Martin Kalenda, současný student prestižní Unicorn College. Textová a hudební vystoupení přímo navázala na obsah inscenace a divákům pomohla se zvolna vrátit do současnosti. Další reprízu Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou zahrají Femme Fatale v červnu v Divadle Na Prádle. Pro příští divadelní sezónu chystají novinku Osm žen, do níž přizvaly i kapelu. Hudební téma ponese rovněž Divsalón V., který 23. června v Divadle Kampa představí pěvecké talenty z Pražské konzervatoře.
- Z divadelní inscenace souboru Femme Fatale Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou autor: René Sion , zdroj: Divsalón http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2499/249826.jpg
- Z divadelní inscenace souboru Femme Fatale Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou autor: René Sion , zdroj: Divsalón http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2499/249820.jpg
- Z divadelní inscenace souboru Femme Fatale Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou autor: René Sion , zdroj: Divsalón http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2499/249830.jpg
- Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou autor: René Sion , zdroj: Divsalón http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2499/249824.jpg