Praha – Ve věku 99 let zemřel v neděli 7. srpna v Kanadě spoluzakladatel éry českého swingu 30. a začátku 40. let - pianista, skladatel, textař a aranžér Jiří Traxler. Jménem rodiny to oznámil muzikant, herec a režisér Ondřej Havelka, který o něm v roce 2009 natočil filmový dokument nazvaný Poslední mohykán. Česká televize zařadí mimořádně do vysílání snímek Já nic, já muzikant, a to dnes od 22:00 na programu ČT2. Ve čtvrtek 11. srpna pak ČT odvysílá zmíněný dokument Poslední mohykán (20:00, ČT2).
Traxler napsal spoustu písniček, které zpívalo několik generací a které dodnes žijí. Mimo jiné ho za svého následovníka považoval Jaroslav Ježek, který mu svěřil svůj orchestr k jedné nahrávce. Autor písní Jedu nocí, Hádej, hadači, Bloudění v rytmu či Růžové brýle, které v minulosti zněly z původních šelakových gramodesek v podání orchestrů R. A. Dvorského či začínajícího Karla Vlacha, se v reakci na nástup komunismu v ČSR rozhodl v roce 1949 odejít na Západ.
Jeho písničky se ozývaly i z filmového plátna při projekcích filmů Eva tropí hlouposti, Za tichých nocí či Sobota. Po útěku do Kanady Traxler krátce působil v rozhlasové stanici CBC. Pak se ale začal věnovat dalšímu svému koníčku, kreslení, a jako kreslič se prosadil v letecké společnosti Bombardier v Québecku.
Jiří Traxler se narodil v roce 1912 v Táboře. Učarovala mu moderní hudba, naučil se hrát na bendžo a klavír a ještě během středoškolského studia aranžoval jazzové skladby pro studentský orchestr nazvaný světácky The Red Ace Players.
Ondřej Havelka o Jiřím Traxlerovi
„Jiří Traxler nebyl pouze slavným a úspěšným skladatelem a klavíristou. Byl i chlapem, který si uměl užívat života a radovat se z něj, který dokázal zúročit své talenty s vášní i nadhledem.“
Společně s Kamilem Běhounkem napsal hudbu pro první českou crazy komedii Eva tropí hlouposti z roku 1938. Pro film Za tichých nocí o tři roky později jazzově přepracoval tři skladby Rudolfa Frimla, v té době žijícího v USA. Na návrh majitele Lucernafilmu Miloše Havla dodal spolu s Josefem Stelibským hudbu a texty k filmu Sobota z roku 1944.
Já nic, já muzikant
Rozhodnutí odejít do Kanady, která se pro něj stala druhým domovem, bylo podle Traxlera snadné. „Zakázali mi hraní mých věcí v rozhlase a nemohl jsem konferovat Orchestr Karla Vlacha,“ vysvětlil Traxler v Havelkově dokumentu. Ani v době uvolnění v roce 1968 prý nezatoužil vrátit se. Teprve po 42 letech se poprvé setkal se zbytkem rodiny a spolužáky. Měl prý protichůdné pocity, a když jel zpět, vracel se domů.
Jeho paměti nazvané Já nic, já muzikant vyšly v nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers. Jeho skladby dnes hraje kapela Ondřeje Havelky Melody Makers. V roce 1996 Sestry Havelkovy nazpívaly Traxlerovo profilové CD, do repertoáru zařadil jeho písně vokální kvartet The Swings a jeho hudba zazněla ve Svěrákově filmu Obecná škola.
V době, kdy už se Jiří Traxler v Kanadě hudbě dávno profesionálně nevěnoval, se prý jeho známí dozvěděli, že býval hudebníkem. Přivedli mu chlapce, aby posoudil, zda je talentovaný. Traxler jim řekl, že talent má. Tím klukem byl malý Paul Anka.
