Praha - Do pražského Paláce Akropolis včera zavítal holandský electro-punkový zjev ZEA. Jednočlenný projekt Arnolda de Boera přišla okouknout sotva padesátka diváků, ale i tenhle poněkud opuštěně působící hlouček se nakonec nadmíru dobře bavil. Zea sice na podiu vypadal jen ve společnosti mikrofonu, kytary, sampleru a pár beden poněkud ztracený, jenže energie z něj sálalo tolik, že by to vydalo na celou kapelu.
Electro-punková jízda v poloprázdném sále
Středeční večer v Paláci Akropolis se zdál být snad až příliš poklidný. První diváci se začali trousit deset minut před oficiálním začátkem koncertu, na barech i v sále bylo doslova mrtvo. Nic nenasvědčovala tomu, že by na podiu měl za pár minut začít řádit neortodoxní amsterodamský zpěvák a kytarista Zea, který se představil už o den dříve v Brně.
Arnold de Boer patří k veteránům holandského noise-punku a kromě svého sólového projektu vystupuje i jako zpěvák The Ex. Zeaovi kousky prý s oblibou hrával i známý dj britského Rádia 1 John Peel, dokonce s holandským experimentátorem natočil jednu ze série svých live session.
Jenže i kvůli naprosto chybějící propagaci sólový projekt de Boera velkou pozornost v Praze nevzbudil a Zeau tak v Akropoli čekal nelehký úkol – rozhýbat a rozproudit hlouček, nesměle postávají v jinak prakticky prázdném sále pražského klubu. A k příjemnému překvapení všech zúčastněných zvládl Zea svůj „úkol“ nad očekávání dobře.
Něco mezi Clash a Sleigh Bells
Civilně a nenápadně působící Arnold de Boer jen za pomoci kytary a sampleru spustil svůj lahodný, živelně zábavný a těžko zařaditelný hudební mix – snad něco v průsečíku mezi The Clash, Sleigh Bells a Tallest Man on Earth.
Zea se očividně nebere příliš vážně, zároveň hraje pěkně od srdce a od podlahy. Záplava upřímné a poctivé muziky, přestože nijak instrumentálně náročné, rozproudila po chvíli všechny příchozí a už po pár skladbách vykouzlila úsměv u většiny přítomných. De Boer ve středu v Akropoli střídal několik poloh – od punku, přes noise a elektro, až po balady – a ve všech rovinách a polohách z holandského zpěváka sálalo do publika závratné množství pozitivní energie. V Akropoli tak bylo s každou skladbou živěji a živěji.
Zhruba po hodině už byl Zea sice na odchodu, ale lidé si rodáka ze severu Holandska žádali zpět. Ten dlouho neváhal a vrátil se na podium. Na řadu přišel dokonce i neplánovaný druhý přídavek, kdy dobře naladěný de Boer zahrál skladbu Exploading Head, která pojednává o kořeněném jídle. A kterak Zeaovi, který vyrůstal na holandské stravě bez chuti a zápachu, opravdu příliš nesvědčí.
Samo se nabízí srovnání Zeaova koncertu s mou poslední návštěvou Paláce Akropolis. Před několika týdny tam předvedla bezkrevnou podívanou berlínská Jazzanova a totálně vyprodaný sál ji vyprovodil bouřlivým potleskem. Na neznámého Holanďana nepřišel takřka nikdo, přitom jsem na takhle dobrém koncertě už dlouho nebyl. Škoda. Zea by si pořádný kotel zasloužil. Snad příště.