Strejka, vlastním jménem Strejček, zemřel 2. září 1990 ve věku nedožitých 82 let. Jeho celoživotní partner, televizní architekt Ladislav Branč, několikrát usiloval o to, aby byl uložen ve vyšehradském hrobě, kde jsou pohřbeni umělci, kteří odešli v osamění. „Ale objevil se odkudsi názor, že na to nebyl dostatečně slavný,“ vysvětlil moderátor Aleš Cibulka, který se věnuje životopisům hvězd i hvězdiček pamětnických filmů a který je jedním z iniciátorů pietního aktu.
O tom, že Strejka nemá důstojné místo odpočinku, se dočetl v Pozitivních novinách Ondřeje Suchého. Posléze Cibulku, který v tradičním kalendáři pro filmové pamětníky věnoval jeden týden právě tomuto herci, oslovil prezident Herecké asociace Jiří Hromada. Její prezidium koncem února jednomyslně schválilo návrh, aby urna byla uložena v hrobě na Vyšehradě, který nadace Život umělce zřídila v roce 1999. Pohřbeni jsou zde herečky Vlasta Fabianová a Ljuba Hermanová, kapelník Karel Vlach nebo písničkářka Zuzana Navarová.
Rozhovor s Alešem Cibulkou a Ondřejem Suchým
R. A. Strejka se od poloviny 30. let do roku 1950 objevil v téměř třech desítkách filmů. „Začínal jako tanečník, ale všimli si ho filmaři. K jeho nejslavnějším patří role ve snímcích Cesta do hlubin študákovy duše, Škola základ života či Příklady táhnou. Mimochodem všechny septimány hrál až po třicítce,“ doplnil Cibulka.
V padesátých letech přestaly nabídky od filmu přicházet, což byl osud i dalších hvězd válečného filmu. „Po válce vystoupil v jediném snímku – dokumentu o Jindřichu Plachtovi. Plachta tvrdil, že má v R. A. Strejkovi svého následovníka,“ přidal zajímavost novinář a spisovatel Ondřej Suchý.
Po válce prošel Strejka Divadlem kolektivní tvorby, Divadlem Státního filmu, vystupoval na zájezdových estrádách a do roku 1957 v pražském baru Alhambra. V 80. letech byl členem pomocného rozhlasového hereckého sboru. Na televizní obrazovce se ale ještě objevil, právě díky Suchému. „V roce 1987 jsem na něj získal telefonní číslo a přesvědčil ho, aby přišel do pořadu Kavárnička dříve narozených. Pan Strejka v něm vzpomínal na svou kariéru a zazpíval i svou slavnou písničku z filmu Příklady táhnou,“ připomněl Suchý. „Poznal jsem ho jako nesmírně jemného, citlivého a milého člověka, a jestliže nám zmizel z očí, tak jedině kvůli tomu, že byl neprůbojný a i na stará kolena plachý.“