MATHEW WEIR (* 1977, Ipswich) se podobně jako Ged Quinn, Glenn Brown nebo Jake a Dinos Chapmanové zabývá „realitou“ různých sémantických diskurzů. Lze říci, že předmětem jeho zájmu jsou významové proměny uměleckých děl, jejich mutace a odlišná čtení v kontextech různých období a kultur. Inspirací Mathewa Weira jsou často keramické a porcelánové sošky a upomínkové obrázky známé z evropské měšťanské kultury 18. a 19. století, jakým byl například německý biedermeier nebo pozdní ohlasy rokoka. Tato výtvarná produkce je často chápána jako pokleslé umění, jako kýč.
Galerie Rudolfinum: Beyond Reality - Mathew Weir
Zvlášť postava „smrtky“ se stala pro Mathewa Weira velmi přitažlivá. Maškarní postavička smrtky měla v městském prostředí (na rozdíl od prostředí venkovského) obvykle jen rozmarně hrůzostrašnou podobu, nebyla děsivá, často byla dokonce komická. Na Weirových obrazech se objevují i další figurky, maškary v různých historických uniformách, kýčoví milenci, převozníci a pastýřky, jako by Weir nakupoval v Ostende v krámku se suvenýry, kde vyrůstal James Ensor. V kontextech Weirových obrazů se mění „čtení“ této kýčové ikonografie. V těchto obrazech je možné nalézt i politické nebo sociální obsahy, lze je dešifrovat také psychoanalyticky, například ve smyslu freudovských analýz. /úryvek z textu Mileny Slavické v katalogu k výstavě; zdroj: Galerie Rudolfinum/.
Podívejte se na záznam předchozích přednášek Hynka Martince a Bena Jonhsona.
