„Malířskost“ Tomáše Jetely až na kost

Ďábel, Lazebnice, Magická krabička, Malíř, Sebevrah a mnoho dalších obrazů, pak také kosti, lebky, tančící duchové a především modrá, modrá, modrá… To vše je k vidění na velmi „malířské“ výstavě Tomáše Jetely (* 1986), kterou na dobu adventní připravila pražská Galerie Malostranská beseda. Výstava nazvaná HOLKY, KOSTI A MODREJ KLUK je třetí samostatnou výstavou tohoto loňského absolventa AVU.

Základními pilíři, které určují dosavadní tvorbu Tomáše Jetely, jsou jeho cykly obrazů: cyklus Knihovna, (2010, Galerie mladých, Brno, 2011), který odstartoval jeho zájem o výtvarné techniky využívající kombinace materiálů, cyklus Za mnohostěnným zrcadlem (2011-2012, Galerie Laboratorio, Praha, 2012), který prohloubil imaginativní rysy jeho výtvarného uvažování, a zcela klíčové studium mistrovských děl v madridské galerii Prado, které bylo součástí ceny automobilky Seat o nejlepší přelep auta; mladý umělec ho získal ještě jako posluchač AVU. Odměnou mu bylo nejen zapůjčení auta s jeho vlastním návrhem přelepu, ale i zmíněná stáž ve Španělsku. Inspirace obrazy španělských mistrů je patrná i v jeho třetím cyklu HOLKY, KOSTI A MODREJ KLUK. Kolekce 24 obrazů představená v Malostranské besedě spojuje všechny tyto milníky osobitým způsobem.

  • Tomáš Jetela / L.C., 2011-2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Tomáš Jetela / Portrét autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Mocné obrazy lidské psyché, které Tomáš Jetela zachycuje, se ke zrakům diváka prodírají vrstvami hlubin a naléhavě nutí autora k vyjádření tajemství zasutých vzpomínek, nikdy nevyslovené touhy, příběhů, které se možná ani nestaly, nebo střípků všedních událostí dne. Adekvátní technikou k jejich vyjádření je technika koláže a vrstvené malby; až reliéfní plasticita materiálů vetknutých do malby je přirozenou součástí výrazu obrazů – stránky a útržky starých novin a časopisů, jejichž zažloutlá patina mluví sama za sebe a stává se příležitostí ke hře s okolními barvami a strukturami. Papír je posléze znovu stržen a samotná malba je následně vedena tak, aby zachovala a výrazově využila vzniklé svislé linie zbytků lepidla. Hladkost plátna se narušuje a malba nabývá na plasticitě, tu podtrhuje tekutost barev, které autor volně nechává stékat, rozpít, rozhodit v kaňkách a cákancích po ploše obrazu nebo litím v tenkých liniích divoce kroužit kolem postav, až vytvářejí dojem tančícího víru.

  • Tomáš Jetela / Kluk s něčím 2, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Tomáš Jetela / Magická krabička, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Stejnou metodu používá i u portrétů, jejichž podobu odpozoroval ze starých fotografií. Výstřižek oka z prastarých novin zasadí do detailu hlavy a oko se náhle dívá s podivnou naléhavostí, plochy po strženém papíru vytvářejí reliéfní obrysy a samy spontánně vykreslí postavu, ke které stačí už jen přimalovat chybějící modrý vějíř a část tváře. Výrazových možností autor využívá i u dalších materiálů, ať je to látka, gumové rukavice, nebo vlasy.

Své postavy autor obléká podle podivné módy, někdy všední a praktické z moderní doby, často ale i do historizujících kostýmů s využitím dobových prvků a stylů, figury procházejí staletími a jejich někdy neostré až rozmazané tváře jsou jako vzpomínka na něco, co už jsme kdysi viděli, ale nemůžeme si vzpomenout, kdy a co to přesně bylo, přesto máme pocit, že je to velmi důležité, a kutáme ve své mysli, abychom se dopátrali podstaty. Podstatu hledá zřejmě i autor, kdy jde doslova "na kost, jak napovídají kostry, kostlivci a kosti zakomponované do obrazů, zbavují postavy všeho zbytečného, až zbude ta nejpevnější složka přetrvávající věky, a tak je s lehkou morbidností zakotvuje v realitě jako nezbytnou součást a skutečnou podstatu neustálé obnovy a možného vzkříšení.

  • Tomáš Jetela / Sebevrah, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Obraz Tomáše Jetely autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Magičnost zobrazená i pouze naznačená v jednání postav a situací, ve které se nacházejí a svobodně překračují horizonty staletí i hranic světa mrtvých a živých, je silnou zbraní obrazů Tomáše Jetely. Další je jejich výrazná „malířskost“. Často se objevuje téma malířů a malířského vybavení, dokonce i víčka od plechovek, lesklá různými barvami a seřazená do linií a ploch nebo kruhy jejich obtisků jsou důležitými prvky Jetelových obrazů akcentujícími silnou tvůrčí energii v prostředí ateliérů, kde malíři obvykle pracují a které je pro ne-malíře místem s jedinečnou poetikou. S odvahou a malířskou invencí bezezbytku využívá monumentální plochu obrazů, jeho výrazně pojaté postavy v předivu nitek a pramínků litých barev si nárokují většinu prostoru a bezpečně ovládají rytmus těchto odvážných dynamických kompozic.

I pro něj jako pro každého autora je tvorba obtížným procesem plným pochyb. V jednom z publikovaných rozhovorů (rozhovoru Martiny Jarošové pro MuniMedia.cz, 2011) Tomáš Jetela řekl: „Nikdy nevím, kdy je obraz hotový. Potřebuji chvíli na obraze nepracovat, odpoutat se od něj, abych získal potřebný nadhled. Pak si uvědomím, jestli z něj mám stejný dojem, jako když jsem od něj odcházel. Dokončení mnohých obrazů uspíšilo jejich odevzdání škole jako součást zkoušky nebo termín výstavy. Když jsem po dvou letech viděl své školní práce, měl jsem chuť většinu z nich přemalovat. Na vyobrazená témata mám už jiný náhled. Nebo bych měl udělat stejnou věc jako Francis Bacon a všechna raná díla spálit.“

  • Tomáš Jetela / Kostlivec, 2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24
  • Tomáš Jetela / Tančící duchové, 2011-2012 autor: Marie Kohoutová, zdroj: ČT24

Je dobře, že se tak nestalo, jinak bychom byli ochuzeni o možnost pozorovat umělecký vývoj výrazné osobnosti nastupující generace českých výtvarníků; už teď je zhlédnutí jeho malířských kreací skutečným zážitkem.

TOMÁŠ JETELA / HOLKY, KOSTI A MODREJ KLUK. Kdy a kde: 23. 11. 2012 — 20. 1. 2013; Galerie Malostranská beseda.