V titulních rolích se na první premiéře představili demi-sólistka souboru Marta Drastíková a sólista Ondřej Vinklát, roli Královny Mab tančila první sólistka Nikola Márová a jako Lorenzo vystoupil sólista Viktor Konvalinka. Právě dvě posledně zmíněné role Zuska oproti tradičním inscenacím vytáhl do popředí.
Střet mezi mužským a ženským
„Chtěl jsem se vyvarovat levným naschválům, neurazit Shakespeara a nebojovat s Prokofjevem,“ říká Petr Zuska. Ke své inscenaci přesto přistoupil nově: „Odrazil jsem se od postavy Lorenza, jenž je v drtivé většině baletních verzí pouze chodící rolí bez jakéhokoliv širšího prostoru pro svůj charakter a duši. Pojmenoval jsem si Lorenza jako symbol lidské víry v boha, v dobro, v pořádek, v úspěšnost dobrého plánu k uspokojení všech.“
Zároveň je však Lorenzo nakonec tou nejtragičtější postavou, jelikož kvůli náhodě se vše vymkne z rukou a dobrá vůle nepřímo vede k tragédii. V baletu je představen jako renesanční člověk, který se staví proti nesmyslnosti zákazů a snaží se pomoci oběma milencům.
Jeho protipólem je královna Mab, mytická vládkyně stínů, která naopak představuje iracionalitu života a bytí. Není ani dobrá, ani zlá, zároveň oboje dohromady, podobně jako lidé vnímají lásku a smrt. Mab s sebou nese nepředvídatelnost a chaos, a ač průhledná neviditelná postava, je to ona, která tahá za nitky. Prostřednictvím Lorenza a Mab příběhem táhne střet mezi mužským a ženským principem, mezi racionálním a náhodným.
„Konflikt otce Lorenza s královnou Mab lze v širším kontextu i vnímat jako konflikt mezi člověkem a bohem či univerzem, kdy člověk nemá žádnou šanci. Stejně tak, jako rozum bývá v konečném důsledku válcován citem, mozek srdcem, vědění sny a prosperita krizí. Vždy se jedná o dvě strany jedné mince, které jsou ale bohužel většinou v nerovnováze,“ uvádí Zuska ke své choreografii i poselství předlohy.
Podrobnosti o představení na stránkách divadla.
Choreograf Petr Zuska jako vedoucí souboru zmodernizoval balet Národního divadla. V cyklu Extrém uvedl do kamenného divadla rap nebo pop, jeho záběr zahrnuje i lidové písně a pochopitelně vážnou hudbu. Po svém učiteli Jiřím Kyliánovi je dnes patrně nejuznávanějším českým choreografem.
Reportáž a rozhovor s Petrem Zuskou
Reportáž a rozhovor s Petrem Zuskou
14.11.
Komentář Niny Vangeli
Vloni Zuska oslavil deset let v čele baletu Národního divadla. V souboru předtím mnoho let tančil. Získal tu dvě ceny Thálie. „On balet opravdu posunul dál, za těch deset let se velmi zlepšila technická a výrazová úroveň tanečníků,“ říká taneční publicistka Nina Vangeli: „Je jedním z velkých evropských choreografů.“
Shakespearovo dramatické dílo mělo premiéru roku 1595. Od té doby vzniká každý rok několik různých zpracování. S Prahou se současně vrací i na Moravu; na scéně olomouckého Moravského divadla bude uveden po 13 letech. Inscenaci světoznámého autora tam nastudoval umělecký šéf baletu, režisér a choreograf Robert Balogh. Premiéra se uskuteční v pátek.
Více o představení v Moravském divadle hledejte zde.
