Praha - Nový knižní projekt propojuje literární kulturu střední Evropy. Román kritikou ceněného slovenského spisovatele Pavla Vilikovského Příběh opravdického člověka vyšel souběžně slovensky, česky, polsky a maďarsky.
Vilikovského Příběh opravdického člověka se stal první knihou nové středoevropské edice K4, za níž stojí české nakladatelství Větrné mlýny. „Tímto způsobem bychom chtěli vydávat prozatím jednu knihu ročně. Příští rok by mělo jít o maďarského autora, roku 2016 českého a v roce 2017 polského,“ uvedl za Větrné mlýny Petr Minařík.
„Jsme sousedi, známe se, ale často o sobě mnoho věcí nevíme. Přes literaturu se můžeme dozvědět více,“ dodává Minařík. Edice byla nazvána K4, protože výraz pro knihu ve všech čtyřech jazycích začíná na písmeno K (kniha, könyv, książka).
Napsat to takhle špatně
Příběh opravdického člověka popisuje pocity člověka žijícího v diktatuře. Podle Větrných mlýnů je román vědomou polemikou s ostentativním heroismem kanonického propagandistického díla Borise Polevého. Vydavatelé věří, že právě díky společné paměti dokáže oslovit čtenáře celé střední Evropy.
Ukázku si můžete přečíst zde:
I když se může zdát, že překlad do češtiny nedá moc práce, Miroslav Zelinský si nad ním dlouho lámal hlavu. Originál je totiž napsán hovorovou slovenštinou. „Má tam spoustu vyšinutí z vazeb, má tam nedokonalou větnou skladbu. Přinutit se k tomu, abych to takhle 'špatně' i přeložil a napsal, bylo někdy docela obtížné,“ říká překladatel.
Ačkoliv Pavel Vilikovský patří mezi nejznámější slovenské autory, slávu, kterou mu psaní přineslo, nijak intenzivně neprožívá. „Já občas rád píšu, ale nejsem rád spisovatelem. Nepovažuju se za něj,“ říká Vilikovský. V češtině již vedle Příběhu opravdického člověka vyšly i novela Pes na cestě nebo titul Kouzelný papoušek a jiné kýče.
Pavel Vilikovský se nedávno stal se dvojnásobným vítězem nejprestižnějšího slovenského ocenění ANASOFT LITERA. Slávu ale moc neprožívá: „Jsem rád, když mají knížky úspěch, ale já se nechci do toho plést, ale jen se tak z dálky s potěšením dívat.“
Pavel Vilikovský (*1941) je slovenský prozaik, esejista a překladatel. O jeho přínosu pro evropský i domácí kontext mluví množství významných ocenění, například Cena Dominika Tatarky, Středoevropská cena Vilenica, Anasoft Litera ad. Ke klíčovým dílům patří prózy Citová výchova v marci (1965), Eskalácia citu (1989), Večne je zelený (1989), Krutý strojvodca (1996) nebo Posledný kôň Pompejí (2001). Vydal také knihu esejů Vyznanie naivného milovníka (2004). Překládá z angličtiny.
