Brno - Je lékem na větší akceschopnost společná obranná a zahraniční politika EU? Je vůbec 28 evropských států schopných něčeho takového dosáhnout? Další kvarteto lídrů stran a hnutí vybraných podle nejvyššího volebního potenciálu se shoduje, že v každém případě půjde běh na dlouhou trať. Klára Samková za hnutí Úsvit či Jan Zahradil (ODS) větší integraci obrany či diplomacie odmítají. Podle Pavla Teličky nemusí být nutně jednotná, ale spíše „akceschopnější“. Jediným výrazným zastáncem je lídr ČSSD Jan Keller – prý však nejde o reálný cíl minimálně v následujících pěti letech.
Jednotná unijní obrana očima kandidátů: nutná, zbytečná i vzdálená
65 minut
Lídři čtyř kandidátek diskutují o bezpečnosti i bankovní unii
Hnutí úsvit se v programu heslovitě kloní ke společné zahraniční a bezpečnostní politice Evropy. Jeho kandidátka Klára Samková ale dodává, že jde výhradně o společné zájmy, nikoliv jednotné velení či dokonce společnou „evropskou armádu“. Podle ní roli společného garanta bezpečnosti dostatečně plní naše členství v Severoatlantické alianci (NATO). „Obecné zájmy jsou jasné, například obrana proti terorismu… Konkrétní události, třeba Ukrajiny, už ukázaly, že ty zájmy už nemusí být úplně shodné,“ tvrdí advokátka.
Výrazně skeptičtější je v otázce bezpečnostní politiky Unie kandidát ODS Jan Zahradil. Podle něj „hlubší prohloubení“ není z principu možné ani realizovatelné. Také on tvrdí, že Unie by neměla suplovat roli NATO. „Myslím, že zejména zahraniční politika je věc, kde se v klíčových záležitostech těch 28 států téměř neshodne,“ říká Zahradil. Podle něj chybí při našponovaných rozpočtech také základní předpoklad - a to peníze. V evropském rozpočtu jsou na zahraniční politiku poměrně skromné prostředky. Nějaké nafukování asi nepřichází v dohledné době v úvahu. Bylo by dobré vědět, kde ti, co se jí zastávají, by na ni chtěli vzít finance.
GALERIE
Klára Samková, lídryně kandidátky hnutí Úsvit zdroj: ČT24
S odpovědí vzápětí přišel lídr sociálních demokratů Jan Keller. Úspory jsou podle něj právě v jednotě. „V 28 zemích EU je milion a půl vojáků, což je více než Rusko a Čína dohromady. Když těch milion a půl bude rozloženo do 28 armád, tak jsou náklady mnohem vyšší, než když se to udělá koordinovaně,“ tvrdí sociolog. Koncept společné evropské armády ale podle něj není reálný minimálně v následujících pěti letech. „Přesto myslím, že ten proces bude postupně pokračovat dál. Když se podíváme na stav a počty české armády, tak si myslím, že je to i v zájmu našich civilistů,“ tvrdí lídr evropské kandidátky ČSSD.
Vstřícný, avšak opatrnější přístup volí Pavel Telička (ANO). Události na Ukrajině podle něj ukázaly, že Unii chybí hlavně společná vize a akceschopnost. Teprve poté je podle něj možné mluvit o obranné strategii. Nebrání se ani unijní spolupráci s NATO. „EU dnes již může de facto ty kapacity, které poskytují NATO, použít pro mírové operace. Jistě to neznamená, že musíme mít jednotnou armádu s jednotným velením. Je to o tom, jestli jsme schopni tyto kapacity dát dohromady a v zájmu společných cílů je použít,“ tvrdí Telička.
GALERIE
Jan Keller, lídr kandidátky ČSSD zdroj: ČT24
Právě jednotná obrana i diplomacie jsou podle prezidenta Miloše Zemana klíčová pojítka budoucí evropské politiky. „Myslím, že za deset let už bude mít Evropská unie jak jednotnou zahraniční politiku, tak jednotnou obrannou politiku, že přistoupíme k budování evropské armády, že tady budeme mít vedle evropského ministra zahraničí i evropského ministra obrany a velice bych si přál i evropského ministra financí,“ uvedl pro ČT před týdnem Zeman.
Čeští občané se ke stmelování unijních vojsk nestaví už tak přesvědčivě, jak ukazuje sociologický průzkum agentur Median a STEM/MARK pro Českou televizi. Jednotnou politiku v obraně podporují bezmála tři čtvrtiny lidí, přímý vznik společné armády ale schvaluje necelá polovina. Konkrétněji by 17 procent jednoznačně souhlasilo, 32 procent je pak spíše nakloněno.
Společná obranná politika
Daniel Prokop, sociolog, Median:
„Nejvíce tu kooperaci v rámci EU odmítají na jedné straně voliči KSČM, na druhé straně voliči Svobodných. To jsou dva odlišné póly toho spektra, které ale spojuje společná obava o jakousi národní suverenitu. U statních voličů je realitivní koncenzus. Na levici jsou voliči ČSSD oproti KSČM výrazněji proevropští.“
