Grafy roku 2018 očima ekonomů: Nejsou lidi, doba levných peněz končí a ekonomika si potřebuje oddechnout

Situace na trhu práce v roce 2018, kdy všude chybí lidé a ti, co jsou, chtějí vyšší mzdy. Ale také obrovský apetit po novém bydlení, který se snaží udržet na uzdě Česká národní banka zvedáním úrokových sazeb, tedy zdražováním peněz, nebo bolavé rozpočty v eurozóně – ke všem těmto tématům přidávali ekonomové a analytici po celý rok své komentáře. Kdyby ale měli vybrat jeden graf, jenž reprezentuje českou a světovou ekonomiku v roce 2018, který by to byl?

Prázdno. Tak jednoduše by se dala charakterizovat situace na úřadech práce. Na druhé straně je však obrovská poptávka po pracovnících ze strany firem, která je nutí kvůli nedostatku volných rukou k odmítání zakázek. Už loni přitom ekonomové upozorňovali, že padají rekordy. Na úřadech práce stály nejkratší fronty za posledních dvacet let a registrovaných nezaměstnaných bylo méně než 270 tisíc na 210 tisíc volných míst. Letošní bilance však směle lámala rekordy dál.

Situace na trhu práce v roce 2018 vypadá graficky jako ryba. „Nicméně jako ryba nemlčí, ale naopak řve ‚nejsou lidi‘ a ‚zvyšte nám mzdy‘,“ konstatuje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil, který považuje dění nejen na českém trhu práce za zásadní pro celý loňský rok.

Zdroj: Thomas Reuters Datastream, Česká spořitelna

„Počet nezaměstnaných není nulový, protože už nejsou doby, kdy by musel být, ale podle úřadů práce se blíží ke dvěma stům tisícům. Jenže ve skutečnosti je jich ještě méně, protože mnoho lidí sice hlásí, že nepracuje, ale ve skutečnosti jsou v takzvané šedé ekonomice,“ analyzuje Navrátil. Do práce načerno vhání například lidi s exekucí zkušenost, že se jim nevyplatí být oficiálně zaměstnaný, protože o většinu přijdou po exekučních srážkách a ještě dostanou méně na sociálních dávkách. „Takových je více než 800 tisíc a více než 50 procent má zkušenost s opuštěním legální práce,“ upřesňuje Navrátil.

Počet volných míst je nad tři sta tisíci a toto číslo je nejvyšší v EU. A ve skutečnosti je práce dokonce ještě více, protože před pár lety přestaly mít podniky povinnost hlásit všechny neobsazené pozice.

Model českého růstu tak narazil podle Navrátila do zdi: dlouho spoléhal na levnou a dostupnou pracovní sílu, což dobře ilustruje aktuální struktura volných míst: dvě třetiny jsou takové pozice, kde zaměstnavatel požaduje základní nebo nižší vzdělání. Tedy dělnickou profesi s nabídkou nízké mzdy.

„Ta už není a nebude. Zvlášť pokud se nepodaří prosadit různé kvóty na minimální počet učňů. Což se doufám nestane. Potřebujeme totiž pravý opak: vyšší vzdělanost. Nebo pokud nebudeme ochotni zvýšit imigraci na několik stovek tisíc ročně. Což nebudeme. Takže pokud chceme udržet výrobu v Česku, musíme jít cestou vyšší robotizace a digitalizace,“ zdůrazňuje Navrátil.

Migrace ano, ale ze států kulturně blízkých

Jednou z odpovědí na nedostatek pracovníků na českém trhu práce je podle ekonomů imigrace. „Ne však ze Středního východu nebo z Afriky, to by Češi obtížně skousli. Ale ze států, ke kterým máme tzv. kulturně blízko, tedy jako Slovensko, Rumunsko, Ukrajina, Bulharsko, Rumunsko. Problém je, že ačkoliv tento model fungoval relativně dlouho, tak se také vyčerpává. Stojí za tím stárnutí obyvatel a konkurence v migraci,“ upozorňuje Navrátil.

Počet lidí mezi 15 a 64 lety, ze kterého se rekrutuje pracovní síla, se snižuje totiž v celé EU. Některé státy sice zvyšují množství potenciální pracovní síly, ale primárně díky vyšší imigraci. Statistici ukazují, že v mnoha státech už pracovní síla klesá několik let a pokles bude pokračovat díky odchodu silných poválečných ročníků do důchodu. Celá východní Evropa je a zůstane tak v poklesu, kde se k tomuto efektu stárnutí obyvatel přidává ještě emigrace za prací do západní Evropy.

V Rumunsku, Bulharsku a na Slovensku poklesne pracovní síla do roku 2030 o deset a více procent. „Nedostatek pracovníků například v Bulharsku je vidět už nyní: mnoho vysokohorských chat neobsluhují horalové, ale horalky. Pokud tedy doufáme, že budeme schopni dovážet levnou pracovní sílu z Východu, tak za pár let tady žádná nebude. Minimálně nebude levná,“ uzavírá Navrátil.

Nezaměstnanost nemusí trápit ani mladé Čechy, lépe jsou na tom jen Němci

To, že český trh práce pokračoval tento rok v superlativech předchozích let, považuje za klíčovou událost roku 2018 i ekonomka Komerční banky Monika Junicke. „Podíl nezaměstnaných klesl na nové minimum a sehnat novou pracovní sílu je největším problémem pro většinu českých firem. Proto není divu, že letošní nárůst absolventů na konci školního roku, měřený Eurostatem, byl plně absorbován již v říjnu. Míra mladých nezaměstnaných je tak na úrovni, na které se naposledy nacházela v devadesátých letech,“ konstatuje Junicke.

Pryč jsou tak doby, kdy zaměstnavatelé opomíjeli absolventy kvůli jejich nezkušenosti. Situace na trhu práce jim nedává na výběr, a tak získat zaměstnání po škole nebylo nikdy jednodušší, připomíná Junicke.

Zdroj: Eurostat, Macrobond, Ekonomický a strategický výzkum, Komerční Banka

Česká republika se tak i letos chlubí nejnižší nezaměstnaností v Evropské unii a vezmeme-li věkovou skupinu do 25 let, je před námi pouze Německo. Naopak průměr v eurozóně je třikrát vyšší.

„Vysoká nezaměstnanost mladých nedává spát nejednomu politikovi. Nejvíce se s ní potýkají jižní státy EU, kde se během reforem proběhlých na začátku dekády zvýšil rozdíl mezi nezaměstnaností a nezaměstnaností mladých více než dvakrát. Duální trh práce jim tak generuje čím dál větší mezigenerační rozdíly, které probíhající konjunktura maže jenom nedostatečně,“ líčí situaci Junicke.

Jinak je to naopak v zemích, jako je Německo nebo Dánsko. „Ty mají velice silnou politiku na pomoc mladým na trhu práce, a tak nezaměstnanost lidí do 25 let kráčí ruku v ruce s obecnou mírou nezaměstnanosti bez ohledu na to, v které fázi cyklu se ekonomika právě nachází. A v České republice, podobně jako na Slovensku, to jsou pak především mladí lidé, kteří se stávají výherci v případě, že ekonomika dobře šlape,“ vysvětluje Junicke.

Na druhou stranu však dodává, že jsou pak také první, na koho práce nezbyde v době recese. Tu ale prozatím ekonomové neočekávají. „Solidní vývoj vnějšího prostředí indikuje, že k výraznějšímu zpomalení v horizontu příštího roku nedojde. A do té doby budou tedy zaměstnavatelé o nové zaměstnance muset bojovat,“ uzavírá Junicke.

Doba levných peněz končí

Úrokové sazby rostou a objem hypoték klesá. Spolu s menším množstvím nejen hypotečních úvěrů se tak vytváří méně peněz. A s tím naopak roste strach z přiškrcení finančních kohoutů, vysvětluje hlavní ekonom Roklen Dominik Stroukal, proč považuje za zásadní událost roku 2018 vývoj hypotéční úrokové sazby a hypoték jako takových.

Česká národní banka se po celý rok 2018 setrvale snažila omezit množství úvěrů a tím i množství nových peněz, které skrze nové půjčky banky vytváří. V Evropě byla ve svém úsilí dokonce nejrazantnější ze všech centrálních bank. „Snaha krotit inflační tlaky ale může propíchnout bubliny, které nafouknulo devět let trvající úsilí o pumpování více nových peněz do ekonomiky. Žijeme totiž ve světě, který se stal doslova závislý na nových úvěrech. Skrze úvěry vznikají peníze, které utrácíme, čímž zvyšujeme ceny všeho, co si zrovna kupujeme,“ konstatuje Stroukal.

Není ale podle něj pak překvapením, že nové peníze za posledních deset let tekly jinam, než by nejen česká centrální banka chtěla. „Zatímco ceny zboží a služeb rostly o jedno až dvě procenta ročně, akciový trh se nafouknul na čtyřnásobek a ceny nemovitostí se zvyšovaly v posledních letech o osm procent ročně,“ upozorňuje.

Strach z přiškrcení kohoutku, ze kterého nové peníze tečou, se už tak podle něj začal podepisovat na akciových trzích. A protože hypotéky jsou co do objemu nejvýznamnější položkou při vytváření nových peněz, tak růst jejich cen bude čím dál více brzdit tok těchto nových prostředků právě i do akcií.

„Je jen otázkou času, než se zvýšení sazeb negativně projeví i na dalších trzích. Centrální banky ale nemůžou dělat nic jiného. Kdyby sazby nezvyšovaly, sice by nepraskaly bubliny, ale utrpěli bychom inflaci. Pokud nechceme, aby bubliny praskaly, neměli bychom je vůbec nafukovat,“ zdůrazňuje Stroukal.

Bytová výstavba nestíhá držet krok s poptávkou po bydlení

S hypotékami souvisí i poptávka po bydlení. Ta neustále roste, a na trhu, zejména ve větších městech, je tak pořád zoufalý nedostatek bytů – událost, kterou řada ekonomů během roku 2018 komentovala a kterou si zvolil za klíčovou i analytik ČSOB Petr Dufek.

„Výstavba nových bytů už zdaleka není na minimech, nicméně ve srovnání s recesí před deseti lety se stále staví méně. Napětí na trhu s byty se tak i nadále odráželo do stále vyšších cen nových bytů a rodinných domů a následně i nájemného. I když možná už v roce 2019 přece jen poleví tempo zdražování bytů, vyšší poptávka především ve velkých městech podpoří další zvyšování nájemného,“ konstatuje Dufek.

Hlavním problémem nízké nabídky bytů zůstává podle něj i nadále byrokracie bránící nové výstavbě. „Ne náhodou si Česká republika vysloužila 127. místo na světě v délce stavebního řízení. Na druhou stranu nejde o nic nového, jen o přetrvávající realitu, za kterou si zájemci o bydlení připlatí ve vyšších cenách bytů,“ uzavírá Dufek.

Rok 2018 byl tak i rokem vysokého růstu cen nemovitostí. Na konci října dosahovala průměrná cena nového bytu za metr čtvereční v Praze hodnoty 104 100 korun. „Průměrný Pražan kvůli pořízení jednoho metru čtverečního musel chodit minimálně tři měsíce do práce. V ostatních regionech České republiky byla situace příznivější, ale i zde docházelo k prudkému růstu cen nemovitostí,“ konstatuje hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček, pro kterého byly rostoucí ceny nemovitosti klíčovým průvodcem roku 2018.

V roce 2019 lze tak podle něj očekávat, že se vysoká cena realit bude přesouvat do cen nájemného. Lidé se proto musí připravit na růst nákladů spojených s bydlením. „Samotná cena nemovitostí by již měla růst pomaleji, protože Česká národní banka zasáhla restrikcemi na hypotečním trhu a zvýšila úrokové sazby,“ dodává.

Už zase skáčeme… přes Slováky

Největší německý institut pro výzkum trhu, GfK, udělal letos podle hlavního analytika Czech Fund Lukáše Kovandy Čechům radost. Ve svém každoročním žebříčku evropských zemí podle kupní síly obyvatelstva jim přisoudil lepší pozici než Slovákům.

„V pořadí dvaačtyřiceti evropských zemí ČR letos končí třiadvacátá, předbíhá nejen Slovensko, ale poprvé v historii sledování od roku 1990 i Řecko,“ konstatuje Kovanda, který rostoucí kupní sílu zvolil za graf roku 2018. A to navzdory tomu, že radost vzápětí poněkud kazí fakt, že kupní síla Čechů je stále jen dvoutřetinová v porovnání s evropským průměrem.

Tak dobře jako letos na tom Česká republika byla naposledy v roce 2011. Od té doby si pohoršila až na šestadvacátou příčku, na níž se nacházela soustavně v letech 2014 až 2017. Není ale podle Kovandy náhodné, že toto období se do značné míry překrývá s obdobím intervenčního režimu oslabování koruny. S ním Česká národní banka začala na sklonku roku 2013 a ukončila jej loni.

„Několik let tak Čechům brala kupní sílu, vlastně je tedy ochuzovala, což je dobře patrné právě z žebříčků GfK. Se slabou měnou si zkrátka nelze pořídit tolik zahraničního zboží nebo služeb jako s měnou silnou. Zatímco intervence běžné Čechy ochudila, stovky miliard navíc díky ní inkasovali exportéři a dodnes na ní vydělávají banky a zahraniční spekulanti,“ říká Kovanda.

 

Intervence navíc uspíšila přechod českých firem na euro, připomíná. „To proto, že se bály kurzových výkyvů po jejím ukončení, a tak raději začaly ve větší míře účtovat rovnou v eurech. Což dnes snižuje poptávku po koruně a tím pádem to českou měnu oslabuje,“ vysvětluje.

Navíc se tak snižuje nejen podle něj, ale i dalších analytiků, účinnost měnové politiky ČNB, která letos zvyšuje úroky s nejvyšší razancí od roku 1996, avšak koruna ne a ne zásadněji zpevnit. „Čechům přitom v důsledku razantního zvyšování sazeb zdražují například hypotéky, což snižuje dostupnost bydlení a zvyšuje nájemné,“ míní i Kovanda.

Na druhou stranu, uspíšení přechodu na euro ovšem nemusí být terno, míní Kovanda. A nejen z hlediska ČNB, která se k přijetí eura staví dlouhodobě dosti vlažně. Vždyť ani letošní žebříček GfK nenapovídá, že by euro ternem bylo. „Slovensko jím platí od roku 2009, ale letos v žebříčku končí až na šestadvacáté pozici, tedy s nejvyšším odstupem za Českem v právě běžícím desetiletí,“ dodává.

Domácí poptávka je na tom lépe než zahraniční

V lednu až říjnu roku 2018 dosáhl přebytek obchodní bilance v národním pojetí 116,2 miliardy korun, což představovalo meziroční pokles o 39,6 miliardy. Od začátku roku se meziročně zvýšil vývoz o 2,8 % a dovoz o 4,4 %.

„Lepší výsledek dovozu než vývozu dokazuje, že je kondice domácí poptávky v téměř celém letošním roce lepší než kondice zahraniční poptávky. Obchodní bilance proto bude v roce 2018 těžko překonávat historicky nejvyšší přebytek z roku 2016,“ konstatuje analytik Next Finance Jiří Cihlář, který považuje tato čísla za důležitý ukazatel roku 2018.

Přebytek obchodní bilance za rok 2018 proto podle jeho odhadu skončí pod hladinou 130 miliard korun a rok 2019 přinese další zhoršení těchto čísel.

Přehřátá ekonomika si potřebuje oddechnout

Česká ekonomika má svůj vrchol současného ekonomického cyklu za sebou, hodnotí v dalším grafu hlavní ekonomka Raiffeisen Bank Helena Horská svůj výběr události, která charakterizuje podle ní rok 2018. Podobně to vidí také hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler, podle kterého ekonomická aktivita v roce 2018 výrazně zpomalila. „Zatímco meziroční růst HDP ještě na konci roku 2017 se pohyboval kolem pěti procent, v letošním roce zpomalil až na 2,4 %,“ říká.

Nicméně, meziroční dynamika byla do jisté míry ovlivněna i srovnávací základnou, zejména z titulu velmi silného růstu v druhém čtvrtletí 2017. „Pokud se podíváme na mezikvartální vývoj HDP, pak jeho průměrná hodnota od roku 2016 činí 0,8 %. Letošní průměrný mezikvartální růst ve výši 0,6 % pak už natolik negativně s tímto srovnáním nevyznívá,“ upozorňuje Seidler.

Každopádně však na českém pracovním trhu chybí pracovní síla a využití produktivních kapacit je na únosné hraně, míní ekonomové.

„Růst se bude muset více spoléhat na zvyšování produktivity práce. A to není snadné. Česká ekonomika je v tomto případě, v případě tzv. intenzivního růstu, schopná růst mezi 2 až 3 procenty ročně, ale ne 4 % a více. Takové tempo růstu je pro českou ekonomiku dlouhodobě neudržitelné, pokud není doprovázeno podobně rychlým růstem produktivity, a to bohužel není,“ vysvětluje Horská.

Na druhou stranu si ale myslí, že se všem, tedy firmám i zaměstnancům, uleví. „Zpomalení růstu je přirozený a zdravý vývoj ekonomiky. Potřebujeme vydechnout. Rok 2019 bude méně hektický. Brexit, volby do Evropského parlamentu a další události se nicméně postarají o dostatek živých událostí,“ dodává Horská.

Pro příští rok tak očekává vzestup ekonomiky okolo 2,7 % v průměru. „Podle naší prognózy mírně zpomalí tempo růstu výdajů vlády a soukromých investic. Zahraniční obchod bude i nadále brzdit hospodářský růst kvůli rychlejšímu dovozu zboží ze zahraničí živenému stále solidní spotřebou domácností a dovozní náročností výroby v Česku. Hlavním zdrojem – pevnou půdou pro růst – zůstane spotřeba domácností,“ vysvětluje.

Propad prodejů aut zvláště v závěru roku

Výsledky registrací osobních automobilů v roce 2018 připomínaly houpačku. Auta jsou přitom v případě Česka tahounem celého průmyslu, ale i v řadě ostatních zemí hrají klíčovou roli.

Nové emisní normy platné od září letošního roku ve spojení s časově náročnou homologací způsobily zpomalení prodejů a posléze i výroby některých modelů řady evropských automobilek. Meziroční propad prodejů automobilů tak v celé EU dosáhl dvouciferných hodnot a návrat k normálu probíhá pomaleji, než se očekávalo.

„Právě tento jednorázový vliv patrně stál za slabší ekonomickou aktivitou Německa v druhé polovině letošního roku. Ve třetím čtvrtletí německá ekonomika mezičtvrtletně dokonce poklesla, poprvé po více než pěti letech,“ poukazuje hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler na to, co podle něj zásadním způsobem ovlivnilo nejen českou ekonomiku, ale z pohledu celé EU rok 2018.

„Podzim v podstatě téměř zcela umazal veškeré předchozí nárůsty prodejů, a tak celý trh za prvních jedenáct měsíců vzrostl jen o necelé jedno procento. K podpoře prodejů prozatím nepomáhá ani regulace, ani zákazy a ani příklon k ekologickým alternativám dopravy,“ souhlasí i ekonom Dufek.

Francie předvádí „eskymácký obrat“

Řada zásadních událostí se ale v roce 2018 odehrála i v rámci celé Evropské unie a mají tak dopad na Česko. Příkladem takového tématu, který podle ekonomky Reiffeisen Bank Horské charakterizuje končící rok, může být evropský Pakt stability a růstu, který dostává opět „za uši“.

„Zatímco Itálie bojuje s Evropskou komisí o velikost rozpočtového deficitu (nad 2 % roční produkce italské ekonomiky nebo v blízkosti 2 %) a realistické předpoklady pro jeho sestavení, Francie pod tlakem lidu bez pardonu oznamuje, že její deficit na příští rok překročí 3 % roční produkci ekonomiky, čímž přímo porušuje základní pravidla Paktu stability růstu. A ne poprvé,“ říká Horská.

Francie reprezentovaná prezidentem Emmanuelem Macronem tak podle ní předvádí „eskymácký obrat“. „Z tahouna intenzivnější evropské integrace a jejích pravidel se stává černý pasažér, který se spoléhá, že mu slib pouze přechodného zvýšení výdajů a snížení daní projde,“ dodává.

Zdroj: RBI & Evropská komise – říjen 2018

V této tahanici o miliardy eur v rozpočtech jde ale podle Horské o víc – o důvěryhodnost dohody států platících společně eurem, že budou dodržovat pravidla hry, i když se jim to zrovna nehodí. „Chce-li eurozóna přesvědčit trh, že je odolnější vůči krizi (důvěry) a že od poslední krize 2008 a 2011 na sobě zapracovala, měla by si udělat v domě pořádek. V opačném případě důvěru v projekt eura a v samotné euro to znovu oslabí,“ dodává Horská.

Výnosy italských dluhopisů ukazují rostoucí nejistotu

Náladou na finančních trzích také řádně zamíchaly italské volby do parlamentu, které proběhly na jaře tohoto roku.

„Náladu lze měřit pomocí výnosů vládních dluhopisů, ty jsou mimo jiné ovlivněné měnovou politikou dané centrální banky. Často se tedy udává rozdíl mezi výnosy z italských a německých dluhopisů. Jelikož obě země podléhají stejné měnové politice ECB, tento rozdíl odráží především kredibilitu rozpočtových plánů i současný a očekávaný ekonomický vývoj země,“ vysvětluje ekonomka KB Junicke, co podle ní ovlivňuje ekonomiku EU jako celek.

Program nákupu dluhopisů, se kterým v roce 2015 Evropská centrální banka začala, i vcelku šetřivá vláda pomohly podle ní stabilizovat výnosy desetiletých italských dluhopisů pod dvěma procenty. Avšak jak trh před volbami předpokládal, sestavení nové italské vlády se neobešlo bez problémů.

„Zvolení dvou populistických, i když velice odlišných stran –  levicového Hnutí pěti hvězd a pravicové Ligy severu – zvýšilo nároky na výnosy italských dluhopisů a rozdíl mezi italskými a německými výnosy se více než zdvojnásobil. Desetileté výnosy italských dluhopisů vzrostly ke třem procentům,“ zdůrazňuje.

Zdroj: Eurostat, Macrobond, Ekonomický a strategický výzkum, Komerční Banka

Z velké části to bylo podle ní právě způsobené nejistotou okolo italského rozpočtu, kdy bylo jasné, že nová vláda nehodlá pokračovat v obezřetné fiskální politice Mattea Renziho. Investoři se obávali nejistot plynoucích z vládního programu, především udržitelnosti vládních financí.

„Rozdíl se tedy zvýšil, když se těmto dvěma stranám podařilo v červnu sestavit vládu, která získala většinovou podporu a následně, když představila návrh státního rozpočtu na příští rok. To už bylo jasné, že se konfliktu s Evropskou komisí nevyhnou. V současnosti je rozdíl mezi německými a italskými výnosy nejvýše od konce roku 2014,“ připomíná Junicke.

S rostoucí nejistotou tak zájem o italské dluhopisy opadá. Navíc ECB ke konci roku ukončuje po téměř čtyřech letech program nákupu obligací, což povede k dalšímu snížení poptávky po italských dluhopisech. Snížená poptávka pak má vliv na pokles jejich ceny a další růst výnosů. To způsobuje růst nákladů na obsluhu dluhu. „A znamená to i snížení hodnoty držených dluhopisů, které jsou z velké části drženy domácími bankami i veřejností. Vládě tedy nezbývá nic jiného než současnou situaci uklidnit pomocí přepracování rozpočtu,“ dodává Junicke.

Dochází centrálním bankám munice?

Na úskalí účinnosti monetární politiky centrálních bank pak poukazuje hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. „Celková aktiva japonské centrální banky už převyšují velikost tamní ekonomiky. Přitom inflace je na jednom procentu, tedy jen na polovině inflačního cíle,“ upozorňuje.

Hádanka roku 2018: Co mohutně rostlo, aby se o tři čtvrtiny zcvrklo?

Pro zásadní událost roku 2018 přesahující hranice České republiky si analytik Next Finance Cihlář volí hádanku. „V roce 2017 to vyrostlo o 1339 % a v roce 2018 se to zpětně smrsklo o více než tři čtvrtiny. Co to je? Kdo hádá, že mluvíme o virtuální měně bitcoin, má pravdu,“ konstatuje.

Zatímco loni před koncem roku nastalo nákupní šílenství virtuálních měn, letos je tomu jinak. Maximum z loňského prosince v podání bitcoinu činí téměř 20 tisíc dolarů. Před koncem roku 2018 byl bitcoin k mání „jen“ za 3250 dolarů.

„Bitcoin ve svých začátcích fungoval jako pojistka proti napětí na trzích. To ale platí stále méně. Přesto bych balík virtuálních měn nezavrhoval. Jejich ocenění totiž klesá k úrovním, kdy už nebudou sloužit jako nástroj spekulace, ale budou více plnit funkci, kvůli které vznikly – aby byly alternativou ke klasickým penězům při transakcích,“ vysvětluje.

Podle analytiků Next Finance přitom platí, že nynější pionýrská etapa přeje těm měnám, které investorům nabídnou levné a především rychlé transakce.

Výnosová křivka v USA možná hlásí recesi

Výnosová křivka říká, jak se mění úrokový výnos s měnící se dobou splatnosti. „V prosinci 2018 zaznamenala výnosová křivka zcela mimořádnou situaci. Poprvé od roku 2007 byly výnosy na dvouletých amerických vládních dluhopisech vyšší než na pětiletých. Tato skutečnost poukazuje na snižující se ochotu půjčovat finanční prostředky na delší dobu,“ upozorňuje ekonom Štěpán Křeček z BH Securities na to, co bylo aktuální pro letošní rok, ale co může ovlivnit i situaci na trhu v letech příštích.

Banky totiž podle něj začínají předpokládat, že se úrokové sazby přibližují svému vrcholu a v horizontu dvou let mohou klesnout. „V takové situaci se začínají odkládat dlouhodobé projekty a ekonomika se připravuje na příchod recese,“ říká.

V minulosti výnosová křivka předpověděla takřka všechny recese ve Spojených státech, připomíná Křeček. Dodává však, že většinou jsou porovnávány výnosy na dvouletých a desetiletých vládních dluhopisech. „Přesto lze říci, že nás významný tržní ukazatel začal varovat před možným příchodem recese v horizontu příštích dvou let,“ dodává.

Podíl lidí žijících pod 1,9 dolaru na den klesá

Ve světle předchozích spíše varovných signálů však o to pozitivněj vyznívá událost, které si všímá hlavní ekonom Roklen Dominik Stroukal: extrémní chudoba je na ústupu. „Do roku 2019 skončí podle odhadů pouze osm procent lidí v extrémní chudobě. Dle údajů Světové banky podíl lidí žijících za méně než 1,9 amerického dolaru na den neustále klesá a do roku 2030 spadne dokonce pod 5 procent,“ konstatuje.

Ještě před 200 lety žilo v absolutní bídě celých 94 % populace světa. „Pro lepší ilustraci si představte, že tehdy žilo nad hranicí chudoby jen 60 milionů lidí na celém světě. Dnes dokážeme na planetě Zemi poskytnout alespoň trochu důstojný život sedmi miliardám lidí. Strach, který jsme měli před několika desítkami let z rostoucí chudoby, se nepotvrdil. Naštěstí,“ říká.

Podle různých výzkumů si většina lidí myslí, že světová chudoba roste, přestože to není pravda a máme se na světě v průměru čím dál lépe. A to navíc není jen jediná dobrá zpráva.

„Umírá nejméně dětí v historii, čistá energie nikdy nebyla dostupnější, zbavujeme se dříve smrtelných nemocí. Globálně je více pozitivních než negativních zpráv, jakkoliv se to občas může zdát naopak,“ uzavírá optimisticky hodnocení a výhled do dalšího roku Stroukal.