Washington/Praha – Americká centrální banka (Fed) po měsících nejistoty ohledně svého dalšího postupu začíná s omezováním podpory ekonomiky. Tzv. kvantitativní uvolňování, které neznamená nic jiného než snahu o napumpování peněz lidem a firmám, začalo už koncem roku 2008. Proč Fed po tomto nekonvenčním nástroji měnové politiky sáhl? Kolik peněz zatím do ekonomiky nalil? A jaké dopady bude mít postupné ukončování celého procesu?
Tištění dolarů v praxi: Jak šel čas s podporou americké ekonomiky
Rozhýbat slabou ekonomiku formou „kvantitativního uvolňování“ se Fed rozhodl ve chvíli, kdy už neměl kam dál snižovat úrokové sazby. Ty v několika krocích snížil až na nulu a Spojené státy to z krize vyvést nedokázalo. A jak tedy celý proces uvolňování vlastně funguje?
Prostřednictvím nového způsobu podpory ekonomiky chtěl Fed především dál zlevňovat půjčky, aby díky nim firmy mohly rozvíjet své podnikání a přijímat nové zaměstnance. Obyčejní Američané zase měli snáze získat peníze, které by mohli utratit v obchodech, což by také dalo slábnoucí ekonomice nový impulz k růstu.
Aby tohoto cíle dosáhl, začal Fed nakupovat dluhopisy a tím tlačil jejich cenu, tedy úrok, dolů. Zároveň nákupy dluhopisů centrální bankou zvyšovaly množství peněz na účtech komerčních bank vedených u Fedu, ze kterých jim však plynul jen mizivý úrok. To je mělo v praxi přimět k tomu, aby více peněz půjčovaly dál.
Finanční injekce americké ekonomice skrze nákupy dluhopisů byly odpovědí na bolestivé důsledky hypoteční krize. Když totiž počátkem roku 2008 praskla bublina na americkém realitním trhu, začalo se ukazovat, že hodnota zastavených domů často nestačí na pokrytí nesplácených hypoték. Některé americké banky se dostaly do problémů a prostřednictvím balíčků, ve kterých byla vedle hodnotných aktiv zabalena i ta toxická, se krize rychle rozšířila do celého finančního sektoru. Výsledkem bylo omezení poskytování půjček a špatná spotřebitelská a podnikatelská nálada, což vyústilo ve zpomalení celé ekonomiky.
VOLNĚ K POUŽITÍ
Pomoc ekonomice v praxi
Jenže v praxi má teoretický princip masivního „tištění dolarů“ svá úskalí a vyvolává podobné spory, jako oslabení koruny, ke kterému s podobným cílem jako Fed sáhla Česká národní banka letos v listopadu. Bývalý senior manažer jedné z divizí Fedu Andrew Huszar například tvrdí, že banky podporu ekonomiky přetransformovaly především ve své zisky. „Když se podíváte na data z konce roku 2012, zjistíte, že hypoték se poskytlo nejméně za 15 let. Banky tedy neposkytovaly více půjček,“ uvedl někdejší centrální bankéř v rozhovoru pro Wall Street Journal.
V důsledku toho z kvantitativního uvolňování netěžili řadoví Američané, ale spíš boháči z Wall Streetu. „Šlo o největší redistribuci bohatství od střední třídy a chudých směrem k bohatým,“ řekl CNBC finančník Stanley Druckenmiller.
Podle jiných ekonomů však nekonvenční politika Fedu byla úspěšná. „Fed naplnil alespoň částečně své představy. Nezaměstnanost v USA se v poslední době rychle snižuje. Aktuálně je na sedmi procentech, a to především zásluhou měnové politiky Fedu, protože fiskální politika aktuálně ve spojených státech spíše ekonomiku brzdí,“ upozornil hlavní ekonom Patria Finance David Marek. Ještě loni v září, když Fed spustil aktuální třetí kolo podpory, dosahovala míra nezaměstnanosti 8,1 %.
Jak nicméně konstatoval i sám Fed, největších efektů dosáhla hlavně první vlna podpory, která běžela od listopadu 2008 do března 2010 a během níž Fed do ekonomiky napumpoval 1,4 bilionu dolarů. V případě druhé už byly efekty menší. Dle studie sanfranciské pobočky centrální banky druhá vlna podpory znamenala dodatečné zvýšení HDP jen o 0,13 %. To je mnohem menší efekt, než dříve přineslo snížení základní úrokové sazby o 0,25 procentního bodu.
„To je zřejmě i jeden z důvodů, proč už nyní dochází k utlumování podpory. Ukázalo se, že mnohem efektivnější je záruka, že úrokové sazby zůstanou na nule po hodně dlouhou dobu,“ míní hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Pumpování dolarů do ekonomiky krok za krokem
Tzv. kvantitativní uvolňování proběhlo celkem ve třech fázích:
- vlna: listopad 2008 až březen 2010, celkový objem podpory 1,4 bilionu dolarů.
- vlna: listopad 2010 až červen 2011, celkový objem 600 miliard dolarů
- vlna: září 2012 až současnost; objem poskytnuté podpory je neznámý, podle některých odhadů by se do konce roku 2013 mohla vyšplhat na 2 biliony dolarů.
Koho děsí konec tištění dolarů?
Přestože jsou efekty kvantitativního uvolňování diskutabilní, jeho rušení vyvolává velké obavy. Zvláště rozvíjející se trhy jako například Indie, Brazílie nebo Turecko se obávají, že přijdou o příliv levných peněz z USA. Právě k nim totiž investoři ukládali své peníze s vidinou vyšších zisků. „To ale není vina americké centrální banky. Ty země nemají v pořádku své ekonomiky, trpí velkými nerovnováhami. Například Indie má vysoký schodek běžného účtu platební bilance, díky čemuž je její měna velmi kolísavá,“ připomněl Marek.
Konec tištění dolarů děsí také Evropskou centrální banku. Ta ve své poslední zprávě o finanční stabilitě uvádí, že konec politiky kvantitativního uvolňování v USA může v Evropě přivodit řadě subjektů na trzích ztráty. Ty se pak mohou nebezpečně koncentrovat v bilancích několika klíčových hráčů. Nejhorší dopady může mít ukončení podpory ekonomiky USA na evropské penzijní fondy a pojišťovny, upozorňuje ECB.
„Hlavním rizikem jsou ztráty na investicích do dluhopisů, které se svými výnosy v tuto chvíli dál pohybují na rekordně nízkých úrovních. Ještě větším problémem jsou takovéto investice podepřené finanční pákou - dluhovým financováním využívajícím supernízké sazby na měnovém trhu. Normalizace výnosů a sazeb, pokud by proběhla rychle, může podobné pozice dostat do značných ztrát,“ vysvětlil Bureš.
Komentář Petra Zajíce z Pioneer Investments (zdroj: ČT24)
Jak se ale ukazuje, Fed se rozhodl odbourávat pumpování peněz do ekonomiky pozvolně. I když je sníží o avizovaných 10 miliard, stále ještě bude do ekonomiky posílat 75 miliard dolarů měsíčně. Negativní efekty omezení podpory by tak dle ekonomů neměly být nijak devastující.
Například zadluženým zemím jižního křídla Evropy tak sice může konec kvantitativního uvolňování mírně prodražit financování jejich dluhů, na druhou stranu by ale podle Bureše měl přinést také oslabení eura. A to ekonomiky zemí, jako je Itálie nebo Španělsko, naopak povzbudí. Nového kola zažehnutí dluhové krize se tedy Evropa zřejmě bát nemusí.