Růst exportu zpomaluje a koruna, poté co ČNB uvolnila její pevné sevření v kurzu s eurem, neustále sílí. Pro české vývozce to není právě dobrá zpráva. V celkových objemech se sice zatím nejedná o dramatické propady, ale může to být spíš předzvěst dalšího, za to však výraznějšího zpomalování v ne příliš vzdálené budoucnosti, uvedl pro web ČT24 místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk. Za vůbec největší problém však oslovení analytici považují kritický nedostatek pracovníků – a nevylučují tak ani konec některých firem.
Koruna bez okovů český export nerozházela. Výhled je však přesto temný, přichází nová hrozba
V pondělí oznámený nižší meziroční přebytek bilance (meziroční pokles o 2,9 miliardy korun) má na svědomí zejména propad exportu aut.
„Jde o další střípek do mozaiky předpokládaného ochlazování poptávky po automobilech v zemích eurozóny a v Evropské unii jako celku. To plyne z určitého nasycení trhu po čtyřech letech nepřetržitého znatelného růstu poptávky po automobilech. Dále je ale také důsledkem přísnějších emisních regulací a konečně také nejistoty spjaté s procesem brexitu,“ vysvětlil hlavní analytik společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda.
Nižší růst exportu firmy očekávaly. Podle místopředsedy Asociace exportérů Otty Daňka nejde zatím o nic dramatického, je však potřeba se mít na pozoru. Nelze totiž podle něho vyloučit, že to je „předzvěst dalšího, zato však výraznějšího zpomalování v ne příliš vzdálené budoucnosti“, uvedl pro web ČT24.
Za zpomalováním stojí několik faktorů – kromě již zmíněných v případě aut, jsou těmi hlavními především posilující česká koruna, ale také kritický nedostatek pracovních sil. Právě ten se již delší dobu projevuje v neschopnosti firem včas plnit požadavky obchodních partnerů. A také výrazný tlak na mzdy. „Tento ,koktejl‘ může českým vývozcům přinést již brzy pěknou kocovinu,“ zdůraznil Daněk.
Na druhou stranu je však třeba podle analytiků přihlédnout k tomu, že zahraničnímu obchodu Česka se v uplynulých letech velice dařilo, a letos se tak srovnává s vysokou základnou loňského roku.
„To může způsobit to, že letošní výsledek již nebude opticky tak zářný, avšak dlouhodobě stále český zahraniční obchod šlape výborně. Tak výborně, že prostě narážíme na limity – nedostatek vhodné pracovní síly, jak průmyslové výroby, tak následně i exportních možností,“ vysvětluje Kovanda.
Kurz může opticky klamat, firmy už účtují v eurech
A je potřeba uvědomit si ještě jednu věc – zahraniční obchod většinou probíhá v eurech nebo dolarech, zatímco statistici počítají v českých korunách. „Ačkoliv se tedy vyveze stejná hodnota – v eurech a dolarech – tak v korunách to číslo vypadá nižší,“ vysvětluje Zeisel.
Zatímco loni v únoru se tak realizoval vývoz s kurzem za hranicí 27 korun za euro, letos je to za zhruba 25,30 korun za euro.
V současné situaci velmi silné poptávky však nepředstavuje posilování koruny pro většinu firem zatím zásadní problém, míní analytik Komerční banky Viktor Zeisel. Podniky už totiž podle něho velký podíl transakcí provádějí pouze v eurech. A to i v případě, že jde o dvě české firmy. „Některé sektory korunu už skutečně používají pouze pro platy zaměstnanců a platby daní, třeba u komerčních nemovitostí nebo v automobilovém průmyslu,“ potvrzuje.
Mnohem větší vliv na chod firem má ale aktuálně cena práce. „Nevím sice, jestli už některé výroby s nižší přidanou hodnotou skončily, ale trend je neúprosný. Některé se na trhu neudrží,“ říká Zeisel.
Nedostatek pracovníků a další kapacitní omezení se v praxi již naplno projevují – příkladem může být třeba aktuální vyjednávání Škody Auto s odbory.
„Jako problém pro vývozce nevidím skutečně ani tak posilování koruny, protože se na něj mohli připravit, ale především vyčerpávání domácích kapacit, a to jak technologických, tak především těch lidských. Nedostatek zaměstnanců se stal hlavní překážkou pro další expanzi našeho největšího odvětví – průmyslu. A situace je měsíc od měsíce horší,“ konstatuje analytik ČSOB Petr Dufek.
Nepříznivě působí v tomto kontextu i rychlý mzdový růst. „Ten buď donutí některé společnosti investovat, aby zvýšily svou produktivitu, zatímco některé se pravděpodobně přesunou za levnější pracovní sílou,“ dodává Zeisel.
Pokud vezmeme v úvahu ale oba faktory – sílící korunu i nedostatek zaměstnanců – pak nelze podle některých analytiků vyloučit ani konec některých firem. Na první příklady je sice zatím podle Dufka brzy, nicméně se jim asi Česko nevyhne.
„Nakonec existují zde podniky, které dlouhodobě žijí jen z takzvané práce ve mzdě. Nicméně to asi není ta nejvhodnější strategie téměř třicet let po sametové revoluci. Zvlášť když koruna posiluje dlouhodobě, nemluvě o konci kurzového režimu, o němž ČNB hovořila velmi otevřeně,“ říká Dufek.
A proto podle něho tak trochu překvapují také průzkumy, ze kterých plyne, že se firmy začaly ve velkém zajišťovat teprve až po exitu. „Praxe některých velkých firem přesunovat kurzové riziko na menší prostřednictvím fakturace není ničím novým, nicméně možnosti kurzového zajištění tu existují desítky let,“ dodává.
Koruna od konce intervencí posílila o 6,5 procent. Část exportérů byla proti silnější koruně zajištěna – respektive se pojistila proti budoucímu posilování, a to za poměrně příznivý kurz, a proto na ně dopadalo posilování koruny po ukončení kurzového závazku méně.
„Ačkoli část exportérů si před koncem intervencí zajištovala tržby i na letošní rok, obecně lze ale předpokládat, že podíl takto zajištěných tržeb je v ekonomice nižší, než byl pro rok minulý. Silnější koruna tak bude letos na exportéry dopadat více,“ vysvětluje hlavní ekonom ING Bank Jakub Seidler.
Zajišťování exportérů se nicméně podle šetření ČNB se začátkem roku opět zvýšilo.
Faktem však je, že i když se proti silné koruně mnozí exportéři pojišťují, tyto pojistky jsou stále dražší. „Ve výsledku se stejně promítají do rostoucích nákladů firem. To v kombinaci s rostoucími mzdovými náklady vede k nutnému zdražování výrobků, což snižuje konkurenceschopnost českých produktů na zahraničních trzích,“ upozorňuje hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.
I přes tyto problémy však lze v roce 2018 očekávat slušný růst českého hospodářství, míní oslovení ekonomové. Firmy především investují do nového vybavení i automatizace, a mění tak své výrobní procesy, což navyšuje efektivitu výroby.
„Naše ekonomika se vydala cestou zvyšování přidané hodnoty. To je správná cesta, která vede k růstu mezd a dohánění zemí západní Evropy. Na této cestě se však mohou objevovat překážky a firmy, které je nedokáží zvládnout, budou muset odejít z trhu. Vzhledem k nízké nezaměstnanosti to však na makroekonomické úrovni nebude znamenat vážný strukturální problém,“ konstatuje Křeček.
Podle Kovandy lze tak očekávat letos růst exportu ve výši 3,2 procenta. Více ohledně dalšího vývoje však podle Daňka napoví příští měsíc, kdy budou k dispozici data za celý první kvartál.
Exportéři jsou zatím optimističtí
Jednou za tři měsíce provádí Raiffeisenbank ve spolupráci s Asociací exportérů šetření mezi českými vývozci. V rámci šetření vývozci odpovídají na dvě otázky: „Jak hodnotíte současnou úroveň exportu Vaší společnosti ve srovnání s obdobím před 3 měsíci?“ a „Jaký očekáváte vývoj exportu Vaší společnosti za následující 3 měsíce ve srovnání s dneškem?“ Respondenti pokaždé vybírají ze škály 0–100.
A z nejnovějšího šetření vyplývá, že samotní exportéři hodnotí svou současnou situaci lépe než na konci loňského roku, a dokonce nejlépe od konce roku 2015, kdy výzkum probíhal prvně. A to přestože již někteří z nich čelí nejen obvyklému sezonnímu poklesu objednávek, ale zmiňují už i pozastavení zakázek ze zahraničí nebo i plošný pokles. Například ve sklářském průmyslu.
„Nedostatek zaměstnanců, výrazný růst nákladů na ně a silnější koruna se již v některých oborech skutečně promítá do výkonnosti a vyhlídek na další růst exportu,“ míní analytička Reiffeisenbank Helena Horská.
Přesto však výhled nevypadá vůbec špatně. „Hodnota exportu velmi pravděpodobně letos pokoří další historickou hranici, i když tempo jeho růstu nepřekoná ta z předchozích let,“ konstatuje Horská. „Růst exportu je už jen za svým vrcholem, tak je přirozené, že nyní zpomaluje,“ dodává.