Jejich podnikatelský záběr byl rozsáhlý. Nejsilnější však byli ve výrobě železničních vagónů, nákladních i osobních, tramvají, automobilovém průmyslu a pivovarnictví. Zkoušeli se ale prosadit třeba i ve vzduchoplavbě.
„Na rozdíl od podnikatelských dvougeneračních dynastií, jakými byli Baťové a Škodové, nebo jednogeneračních – Daněk, Křižík, Kolben – se jednalo o pět generací úspěšných podnikatelů. Bylo to dáno tím, že podnikatelské aktivity rozvinuli již v 18. století a dokázali se udržet i v období první republiky,“ uvádí Miloš Hořejš z Národního technického muzea.
Právě 28. dubna 2017 uplyne dvě stě let od narození nejvýraznějšího představitele celé dynastie, Františka Ringhoffera II. Od svého otce Josefa převzal prosperující kotlářský podnik a zhruba od roku 1847 odstartoval velkou podnikatelskou kariéru.
Milan Hlavačka z Historického ústavu AV ČR oceňuje například obdivuhodnou podnikatelskou houževnost, které pomohla překonat technické, prostorové a administrativní překážky při zrodu velkého průmyslového podniku (vznikl koncem roku 1852 na Smíchově).
Zdůraznil také „stanovení nosného podnikatelského programu (výroba vagonů a tendrů), dnes bychom řekli byznys plánu, který odhadl chování na trhu na příštích několik desetiletí“.
Galerie:
V roce 1852 se podnikatel přesunul ze Starého Města pražského na Smíchov, kde zamýšlel vybudovat továrnu, a hodlal postavit celé moderní město. Na zakoupených pozemcích postupně vznikla továrna na výrobu železničních vagonů.
Z Ringhofferova podniku se stala největší vagónka v Rakousku. Různé prameny přitom vypovídají, že se velkopodnikatel na svou dobu nezvykle příkladně staral o své zaměstnance.
Odkaz pro dnešek
Na otázku, čím je odkaz Františka Ringhoffera II. dodnes inspirující, uvedla Václava Horčáková z Historického ústavu AV ČR: úspěšný podnikatel, úspěšný politik a úspěšný pokračovatel rodu. Z jeho podnikatelské činnosti zmínila například výstavbu moderní továrny na výrobu strojů a železničních vagonů na Smíchově. Byla postupně rozšiřována – přistavěním slévárny, soustružny, kotelny, kovárny, kanceláře a plynárny.
Ringhofferovi zaměstnanci měli zdravotní pojištění a po roce 1870 též penzijní fond. Vyrostla i kolonie Mrázovka, vystavěná akciovou Společností pro stavbu dělnických obydlí – mezi její zakladatele patřil rovněž František Ringhoffer.
Prudký rozmach
Za šest let po nákladních vagonech začal Ringhoffer s výrobou vagonů osobních. Během několika dalších let se mu podařilo z tuzemských železnic vytlačit zahraniční konkurenci a mohl se věnovat exportu. Od roku 1867 začala firma vyrábět také budoucí pýchu celé vagonky - salonní vozy.
Podnikatel se však rozhodl angažovat i v dalším oboru – pivovarnictví. V roce 1870 přikoupil František Ringhoffer II. ke svému kamenickému panství od hraběte Nostice-Rienecka další panské državy včetně Velkých Popovic s hospodářským dvorem, uvádí publikace Velkopopovická legenda autorů Evy Kršňákové a Zeno Čižmáře.
Podnikatel rozhodl vzhledem ke zdroji vysoce kvalitní pitné vody o výstavbě nového pivovaru právě ve Velkých Popovicích. Zemní práce začaly roku 1871 a o tři roky později se zde uvařila první várka piva. To už byl podnikatel po smrti a dynastii vedl jeho syn František Ringhoffer III.
František Ringhoffer II. byl také zdatný obchodník s pozemky. Podle Českého rozhlasu a jeho Toulek českou minulostí získal vedle Kamenice například Lojovice, Štiřín a Pyšely. Poblíž svého panství Štiřín proto nechal zřídit anglický park s honitbou.
Místními lidmi byl oblíbený jako štědrý mecenáš. Na vlastní náklady nechal založit dětský útulek a dokonce osobně vedl záchranné práce, když byla oblast zasažena povodněmi, uvádí Toulky minulostí.
Legenda úspěšně pokračuje
Jako obratný podnikatel se projevil také František Ringhoffer III. Na Smíchově začal vyrábět i zařízení pro cukrovary, lihovary, pivovary a mrazírny. Ringhofferovka vyráběla také parní stroje pro tovární pohony pro doly. Hlavním výrobním artiklem však zůstaly železniční vagony. Během patnácti let v 70. a 80. letech 19. století jich z továrny vyjelo čtyři a půl tisíce. Továrna začala vyrábět i tramvaje a zařadila se mezi největší průmyslové podniky v Rakousku-Uhersku.
Také on se choval, stejně jako jeho otec, příkladně k zaměstnancům. Podle Toulek českou minulostí dotvořil podnikový sociální polštář. Zaměstnanci měli nárok na důchod, na invalidní rentu, na vdovský důchod, vyplácel se jim příspěvek na výchovu dětí i na pohřebné. Byly poskytovány ještě další podpory pro vdovy a pro nedospělé děti po zemřelých zaměstnancích.
Vyplácel se i věrnostní příspěvek, podnikatel rozvinul také výstavbu dělnických domů – koncem 19. století v nich bydlela třetina zaměstnanců podniku, skoro sedm set rodin.
„Ringhofferům se nikdy nedostalo v české společnosti věhlasu, jako měli podnikatelé jako Tomáš a Jan Antonín Baťa či František Křižík. Jednou z příčin byla i jejich národnostní nevyhraněnost, která se stále více stávala pro většinovou česky mluvící společnost českých zemí těžko přijatelnou. Oblíbenosti rodiny nepřispěly ani vazby na habsburskou rodinu, konkrétně na osobu následníka trůnu Františka Ferdinanda.
Miloš Hořejš
Golf a vzduchoplavectví
A firmu opět převzal syn – František Ringhoffer v pořadí čtvrtý. Roku 1911 se firma stala akciovou společností „Ringhofferovy závody.“ Během první světové války vyrobila přes 20 000 vagonů. Později, když koupila i automobilku v Kopřivnici, jmenovala se Ringhoffer-Tatra a postupně ovládala i další vagonky v Československé republice a stal se vůbec největším výrobcem vagonů na světě, uvádí pořad Českého rozhlasu Toulky Českou historií.
František Ringhoffer IV. stál také u zrodu golfu na Štiříně. Byl i prvním prezidentem Golfového svazu ČSR (1931), zdejší klub se dnes jmenuje Ringhoffer Golf Club.
Do známosti ve spojení se vzduchoplavbou se jméno Ringhoffer poprvé dostalo v lednu 1910, kdy ve Velké Chuchli předváděl Jean Gaubert ve Francii vyrobený dvouplošník bratří Wrightů, uvedl kurátor letecké sbírky Národního technického muzea Michal Plavec. Mezi četnými diváky byla přítomna skoro celá rodina Ringhofferů. K výrobě letadel se ale rodina dostala až ve 30. letech, když koupila společnost Tatra v Kopřivnici.
Vrchol a konec
V čele koncernu stanul v roce 1919 jako generální ředitel Hanuš Ringhoffer (1885– 1946). V těch letech se neustále zvyšovala produkce. Výroba využívala nejmodernější technologie. Jedním z nejznámějších mistrovských výrobků, který dokazuje um svých tvůrců, se stává salónní vůz z roku 1930. Byl vyroben jako dar k 80. narozeninám československého prezidenta T. G. Masaryka.
Po 15. březnu 1939 přijala celá rodina říšskoněmecké občanství a dne 1. 4. 1939 byli čtyři členové této rodiny přijati do NSDAP. Během okupace byl ale Hanuš Ringhoffer zbaven členství v NSDAP z důvodu „nevhodné diplomatické činnosti“ v předválečné ČSR a vyznamenání Čestné legie.
Společnost orientovanou na válečnou výrobu však vedl dál a kvůli významu podniku se nevyhnul ani kontaktům s vedoucími činiteli Třetí říše, zejména Speerova ministerstva pro zbrojní průmysl. Podle svědectví řady pamětníků však nikdy žádným nacistou nebyl. Zemřel v roce 1946 v internačním táboře Mühlberg an der Elbe.
Stopa této průmyslové dynastie v Československu / Česku však úplně nekončí.
„Protože mnoho Ringhofferových závodů existuje ještě dnes, můžeme hovořit dokonce o období téměř 250 let, ve kterých se Ringhofferovy závody zapsaly do hospodářského života země,“ uvedl Hořejš.
