Praha - Malé zelené elektrárny už nebudou pro svůj provoz potřebovat licenci od Energetického regulačního úřadu (ERÚ), a přesto budou moci dodávat přebytečnou elektřinu do sítě. Stát tak chce odstranit zbytečné administrativní bariéry, které rozvoj obnovitelných zdrojů elektřiny brzdily. Jenže zjednodušení je jen zdánlivé. Zatímco na jedné straně stát břemena zájemcům o malé elektrárny ubírá, jinde jim jich zase přidává. Energetickou novelu už podepsal prezident Miloš Zeman.
Střešní soláry bez licence. Přes sliby papírování zůstává
Zatímco po fiasku s dotacemi na solární elektrárny stát v posledních letech rozvoj obnovitelných zdrojů energie spíš brzdil, teď slibuje obrat. Podle novely energetického zákona, která čeká už jen na podpis prezidenta, by provozovatelé elektráren o výkonu do 10 kW, tedy například fotovoltaik nebo větrných mikroturbín na střechách domů, nově nemuseli být podnikateli. Odpadne jim tak vyplňování hned dvou formulářů – žádosti o licenci od ERÚ a žádosti o přidělení identifikačního čísla podnikatele. Státu také nebudou muset platit tisícikorunový poplatek za přidělení licence a ušetří si třicetidenní čekání na její udělení.
Ministerstvo průmyslu a obchodu si od zjednodušení slibuje tisícovku nových instalací ročně, zatímco nyní jich přibývají maximálně stovky. Ačkoliv ale na první pohled vypadá novinka slibně, změna zřejmě nebude tak velká, jak se zdá. „Skokově nedojde ke zvýšení,“ tvrdí mluvčí ERÚ Jiří Chvojka.
Malá elektrárna po Česku
Místo licence nové daně
Důvodů je hned několik. Prvním je to, že změna se zdaleka nebude týkat všech malých zelených elektráren. Ostrovní systémy, tedy takové elektrárny, které nedodávají elektřinu do sítě, protože ji jejich vlastník obratem spotřebuje, se bez licence obešly už nyní. Dalším důvodem je pak to, že na jedné straně stát novelou provozovatelům malých zdrojů zátěž ubírá, jinde jim ji ale zase naloží. „Zájemci o malé elektrárny sice nebudou muset mít licenci, ale stanou se plátci daně z elektřiny, a to i té, kterou si vyrobí pro vlastní spotřebu,“ vysvětlil Chvojka.
Z pohledu expertů jsou státní počty fraška. „Za jednu malou elektrárnu jsou to desítky korun ročně. U fotovoltaické elektrárny o výkonu kolem 5 kW, což je ta nejběžnější, to dělá nějakých 150 Kč ročně, ale daňové přiznání kvůli tomu budete muset vyplňovat,“ zdůraznil v rozhovoru pro portál ČT24 výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák. Malých solárních elektráren do 5 kW v Česku aktuálně funguje kolem 12,5 tisíce. Daň vybraná od všech z nich tak do státní kasy nepřinese ani dva miliony korun ročně. A podobné to bude i u jejich větších sester.
„Zájemci o malé solární elektrárny sice nebudou muset mít licenci, ale stanou se plátci daně z elektřiny, a to i té, kterou si vyrobí pro vlastní spotřebu. Nejde ani tolik o finanční hledisko, ale o byrokracii a administrativu s tím spojenou, která nebude malá a která původní efekt odbourání licencí vlastně vynuluje,“ kritizuje plány státu ústy svého mluvčího Energetický regulační úřad.
Elektrárna krok za krokem
Bez ohledu na novinky navíc administrativy spojené s připojováním nových elektráren do sítě stále zůstane víc než dost. Panely či mikroturbínu na střechu si nemůže nainstalovat ani otřelý domácí kutil sám, musí oslovit odbornou firmu. Na elektrárnu musí získat odbornou revizi a poté si dohodnout připojení s místním distributorem energie, tedy s ČEZ, E.ON nebo Pražskou energetikou.
I v tomto případě musí žadatel o připojení počítat s papírováním a poplatky. „Pohybují se v řádu tisíců korun, mezi 5 až 10 tisíci korunami dle distribuční společnosti,“ připomněl výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost. Další vyplňování kolonek na majitele malé elektrárny čeká u operátora trhu – státní společnosti OTE. U té se musí povinně zaregistrovat, aby mohl posílat přebytky elektřiny do elektrického vedení.
Elektroměr
Elektřiny, kterou malé elektrárny pošlou do sítě, přitom není mnoho. „Ročně malá solární elektrárna s výkonem 5 kW složená zhruba z 20 panelů v České republice vyrobí 5 000 až 5 500 kWh elektřiny. Bez podpory fotovoltaika dává smysl, jen když maximum elektřiny spotřebujete v místě. Dá se to nastavit tak, že až 80 % spotřebujete v místě,“ uvedl Sedlák. Ročně tak provozovatel takové elektrárny do elektrického vedení pošle kolem tisícovky kilowatthodin elektřiny. Co to znamená v řeči peněz? Podle tarifu ERÚ provozovatel od distributora dostane zhruba 3 100 korun ročně. Pokud by si na střechu nainstaloval větrnou mikroturbínu, bude výkupní cena ještě zhruba o tisícovku nižší.
Sázka na zelenou energii se tak vyplatí jen někdy. Návratnost solární elektrárny z našeho příkladu se pohybuje kolem 13 let, elektřinu přitom budou panely bez problémů vyrábět 25 let a možná i déle. Z pohledu expertů tak jde o zajímavou investici. Například s větrnými mikroturbínami je to už ale horší. Ty jsou podle Sedláka tak drahé, a instalují se tak málo, že v Česku aktuálně neexistuje firma, která by je dodala na klíč. A ani do budoucna se na tom nejspíš nic nezmění.