Praha – Zájem Čechů o produkty ekologického zemědělství roste, přesto ale ještě nedosahuje úrovně běžné v západní Evropě. Důvodem je vyšší cena, ale také nízká informovanost spotřebitelů i zemědělců. Profesoru Josefu Dlouhému schází také masivnější státní podpora.
Klíčem k rozvoji ekologického zemědělství by měla být státní podpora
Do konce roku bude v České republice probíhat informační projekt „Žiju Bio“, obsahuje přednášky, ochutnávky a bio ostrovy v obchodních řetězcích. Konzumace, ale ani produkce biopotravin nedosahuje poměrů běžných v západní Evropě, ekologické zemědělství za Západem rovněž pokulhává.
Josef Dlouhý, mezinárodní průkopník ekologického zemědělství a profesor na universitě v Uppsale, má zkušenosti se situací na trhu biopotravin ve Švédsku i u nás. Česko dnes přirovnává Dlouhý ke Švédsku kolem roku 2000. Ekologické zemědělství se ve Skandinávii rozvíjelo od 70. let minulého století, u nás začal jeho boom až o dvacet let později, o to je ale dynamičtější.
Biopotraviny jsou produkty kontrolovaného způsobu zemědělství definovaného legislativou a oceněné ochrannou známkou. Garantují konzumentům, že jsou vyprodukovány daným způsobem. Biopotraviny u nás pravidelně kupuje 5 procent lidí, čtvrtina po nich sáhne jen občas.
Dlouhý vidí příčinu nižšího zájmu o trh ekologických potravin ve špatné informovanosti jak konzumentů, tak i výrobců: „V první řadě jsou to chybějící informace o biopotravinách a také chybějící informace o negativních efektech dnešního konvenčního zemědělství.“
Proti negativním efektům klasického zemědělství se dnes staví už i politika, Evropská unie volá po všeobecné ekologizaci zemědělství. „Ekologické zemědělství vzniklo na protest proti zažitým procesům a vedlo vlastně k ekologizaci konvenčního zemědělství,“ myslí si Dlouhý. Rozvoj ekologického zemědělství ve Švédsku vidí právě v masivním tlaku vlády na ekologizaci. „Politická vůle může eliminovat problémy u těch zemědělců, kteří se z konvenčního zemědělství rozhodnou přejít na ekologické,“ dodal Dlouhý.
K 31. říjnu 2007 bylo na ministerstvu zemědělství (MZE) registrováno více než 220 výrobců biopotravin. Za poslední rok přibylo 75 nových producentů. Ke stejnému datu hospodařilo ekologicky 1249 farem. Z celkové hektarové výměry je 90 procent tvořeno pastvinami, jen desetina se věnuje ekologickému zemědělství na orné půdě.
„Podpora u nás vychází z Programu rozvoje venkova, dotujeme zemědělcům plochy, které užívají v režimu ekologického zemědělství, podporujeme také výrobce biopotravin, snažíme se i zvyšovat informovanost, protože poptávka po biopotravinách je vyšší než nabídka a většina těchto produktů musí být dovážena,“ vyjmenovává Martin Leibl z oddělení environmentální politiky MZE. V roce 2006 ministerstvo podpořilo projekty ekologického zemědělství ve výši 300 milionů korun, pro další roky je podpora zahrnuta v Programu rozvoje venkova na období 2007 až 2013. Ročně nabídne zemědělcům v průměru 500 milionů korun.
Zajímavým trendem v oblasti ecolabelingu se stává garance nepřispívání ke globálnímu oteplování. Například Švédové budou certifikovat potraviny dle vlivu na oteplování klimatu. Ke klimatickým změnám nepochybně patří také zemědělství a transporty zemědělských produktů. Důraz této skutečnosti přikládá 70 procent obyvatel Švédska.
Biopotraviny odrazovaly dříve svojí vyšší cenou. „Díky vysoké ceně a speciálním obchodům chápali lidé biopotraviny jako luxus, tento předsudek je třeba odbourat,“ uzavírá profesor Dlouhý.
Michal Šenk