„Energetický sektor a plynárenský průmysl patří k nejméně transparentním, nejvíce výnosným, nejvíce kriminalizovaným a zkorumpovaným na obou stranách,“ zdůraznil v rozhovoru pro Českou televizi Jan Šír z Institutu mezinárodních studií Karlovy univerzity. Kvůli neprůhlednosti odvětví je tak jen velmi obtížné určit, kde dodávky určené pro Evropu končí, zda už v Rusku, nebo až na Ukrajině.
Plynárenská společnost v rukou mafie?
Jan Šír o pozadí obchodu s plynem
Tok plynu z Ruska na Ukrajinu zajišťuje společnost RosUkrEnergo, kterou z části vlastní ruský Gazprom. Kdo ji ale ovládá z ukrajinské strany, nebylo dlouho jasné. Pak se ukázalo, že je přes podnikatele Dmitrije Firtaše navázán na firmu ruský mafiánský bos Semjon Mogilevič. Spojení původem švýcarské plynárenské společnosti s člověkem, který je považován za jednoho z největších světových specialistů na praní špinavých peněz, se proto stalo rovněž předmětem vyšetřování ze strany Spojených států.
Zajímavé je, že Firtaš, přes kterého vedou nitky k mafii, má spojení také s ukrajinskými vládními špičkami. Pověstné je jeho velmi dobré přátelství s Viktorem Balogou, který šéfuje administrativě ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka. Zároveň udržuje podnikatel také čilé obchodní vztahy s prezidentovým bratrem Petrem Juščenkem.
Rusko si chce upevnit velmocenské postavení
Na druhou stranu své zájmy na ovládnutí plynárenského sektoru má i Rusko. „Plynárenská sféra je prakticky jedinou sférou, ve které může Rusko vystupovat jako velmoc a ukazuje se, že představuje velmi efektivní nástroj zahraniční politiky zejména ve vztahu k Evropě,“ připomněl Šír.
A Evropa má jen velmi málo možností, jak bránit svoje zájmy a bojovat proti nejistotě, která vládne kolem dodávek plynu z východu. Může se v podstatě snažit jen o kultivaci politických, obchodních a ekonomických praktik v obou zúčastněných zemích a jejich větší integraci do světové ekonomiky, která by je přiměla k většímu dodržování principů běžných v západním světě.
