Za náhražky jsou v potravinářství obecně považovány ty výrobky, jejichž cenná část je nahrazena jinou složkou - většinou levnější. U mléčných výrobků se konkrétně jedná o nahrazení mléka nebo smetany rostlinným tukem. Využívá se zejména u výroby alternativ másel, tavených sýrů, ale i sýrů, jako jsou třeba eidam nebo mozzarella.
Někdy takové nahrazení přispěje k lepší roztíratelnosti - například u pokrmových tuků, většinou se ale změní spíše chuť výrobku, který pak nechutná po mléku.
Jak náhražky poznat?
Že se výrobek neviděl příliš mléka, a že se tedy jedná o náhražku, je možné poznat poměrně snadno. Stačí věnovat čas prohlížení miniaturních písmenek na obalu potraviny a víte, co kupujete. Výrobce totiž musí ve složení vypsat, z čeho se výrobek skládá a jestliže ve složení výrobku, který vypadá jako máslo nebo sýr najdete rostlinný tuk, máte jistotu, že se jedná o náhražku.
K tomu, abychom nemuseli v obchodě trávit hodiny s lupou, by měli dopomoci i prodejci, kterým zákon ukládá alternativní mléčné výrobky prodávat tak, aby měl zákazník hned jasno, že se jedná o náhražky.
Náhražky musí být v obchodě označeny
„Na tom regálovém štítku musí být už označeno, že jde o určitou alternativu, většinou se tam píše alternativa mléčného výrobku nebo alternativa mléčného sortimentu. Ty potraviny by měly být prodávány takovým způsobem, aby to ve spotřebiteli nevyvolávalo dojem, že si kupuje mléčný výrobek,“ vysvětlila mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Martina Šmídtová.
Kromě toho se u alternativ, které jsou definované legislativou, nesmí na obale vyskytovat nápisy jako „sýr“ či „máslo“. Vynalézaví výrobci se s tím ale vypořádali po svém a z některých názvů pouze zakázaná slovíčka vypustili a nebo vymysleli název originální, který sice má v podvědomí lidí jasný význam, ale legislativa ho nezná. Takže se nenechte zmást nadpisy „smažák“, „tavený“ a nebo „tavené plátky“.
Proč obchodníci „míchají“ alternativní sýry s pravými?
Jak už bylo zmíněno výše, u každého alternativního výrobku musí být podle zákona štítek s nadpisem „alternativní mléčný výrobek“ nebo „výrobek s rostlinným tukem“. To je bohužel vše. Z vlastní zkušenosti vím, že nadpisy jsou tak nenápadné, že pokud po nich člověk přímo nepátrá, většinou si jich vůbec nevšimne. Kdyby byly výrobky fyzicky odděleny od těch výrobků, které obsahují pouze mléčnou složku, byl by nákup o hodně jednodušší.
„Ne všude to lze, my proto akceptujeme, že je to rozlišeno pouze tím regálovým štítkem, že tam je jasno napsáno, že to je alternativa“ dodala Šmídtová. Možná i proto jsme koutek s alternativními mléčnými výrobky našli jenom v jednom ze sedmi obchodů. Ve zbylých byly sice většinou alternativní výrobky označeny na regále, ale alternativní sýr byl obklopen sýry „pravými“.
Dávají alternativní výrobky důvod k obavám?
Alternativní výrobky nejsou nezdravé. Pokud jsou vyrobeny z kvalitního rostlinného tuku, můžou být i zdraví prospěšné, jenže o jak kvalitní tuk se jedná, jako zákazník nepoznáte. Rozhodnutí je jenom na vás. Výrobky s náhražkou bývají levnější, ale jako vždy musíte počítat s tím, že s cenou jde ruku v ruce i kvalita.
Správné označování výrobků je tu zejména pro to, aby zákazník nebyl klamán a věděl, co kupuje. Aby měl na výběr. Jenže to se týká jenom těch výrobků, které zná legislativa. A legislativní předpisy neznají všechny pojmy, které známe my, zákazníci. Třeba taková šlehačka ve spreji může být vyrobena pouze z rostlinného tuku a přitom se může jmenovat „šlehačka“, protože tento pojem podle zákona nic neznamená. Stejně tak tomu je i u tekutých a sušených smetánek do kávy. Logicky pak pro nedefinované výrobky neplatí ani žádná pravidla prodeje a zákazníkovi tak nezbývá než číst složení. Leckdy může napovědět i nižší cena.
