Brusel/Lucemburk - Emise oxidu uhličitého u letadel mají podle Evropské unie do roku 2020 celosvětově klesnout o 10 procent a u lodí o 20 procent. Ministři životního prostředí EU se na tom dnes shodli v Lucemburku. Ovšem osud celého opatření bude záviset na výsledcích prosincové globální konference v dánské Kodani, kde by s ním musely souhlasit i další státy světa.
V Kodani se bude diskutovat o nástupci takzvaného Kjótského protokolu, který vyprší v roce 2012 a jenž nutí státy redukovat emise skleníkových plynů. Nástupce „Kjóta“ by ovšem měl být daleko ambicióznější a unie si slibuje, že by se k němu měly připojit i hlavní světové mocnosti, což dosud nebylo pravidlem a například Spojené státy ke Kjótskému protokolu nepřistoupily kvůli bývalému prezidentovi USA Bushovi a jeho odporu.
Kjótský protokol se zatím letectví a lodní dopravy netýkal
Nicméně dosud se letectví a lodní dopravy „Kjóto“ netýkalo, unie proto chce prosadit změnu. Objem letecké dopravy se během posledních let několikanásobně zvýšil a letecký provoz odpovídá za tři procenta emisí skleníkových plynů na celé planetě. Stejný boom zažila i lodní doprava, přičemž podle studie internetového serveru globalsecurity.org 15 největších kontejnerových lodí světa vypouští do ovzduší stejné množství emisí jako 760 milionů automobilů. V tomto případě však nejde jen o nejdiskutovanější oxid uhličitý, ale třeba o oxidy síry.
Úspěch kodaňské konference však nezaručuje ani tlak EU na obrat v přístupu světa ke klimatickým změnám. Jednání unijních i světových politiků totiž provází celá řada problémů. V úterý například v Lucemburku zkrachovala jednání ministrů financí EU o financování boje proti klimatickým změnám. Chudší státy Evropy totiž odmítají na snižování emisí přispívat velkými finančními částkami nejchudším zemím světa.
I dnešní jednání ministrů životního prostředí však provázejí spory. Unie se opět rozdělila na dva bloky, stejně jako v případě financování boje s klimatickými změnami. Na jedné straně stojí chudší státy ze střední a východní Evropy a na druhé bohatší ze západní Evropy.
Hlavní předmětem sporu jsou emisní povolenky, které zemím dovolují vypouštět určité množství skleníkových plynů, ale nakonec zůstaly nevyužity. Vlády je tak prodávají zemím, kterým se povolenek naopak nedostává a zajišťují si tak citelné finanční příjmy. Země střední a východní Evropy by rády viděly, aby podobná praxe pokračovala i po roce 2012, ale proti se staví Německo a další země západní Evropy.
