Výslech manažerů Goldman Sachs trval přes deset hodin

Washington – Započatá největší právní bitva v dějinách bankovnictví překračuje všechny standardy. Výslech manažerů investiční banky Goldman Sachs před stálou vyšetřovací komisí amerického Senátu trval včera více než deset hodin. Management této finanční instituce, která měla úmyslně uvádět nepravdivé údaje při tvorbě a prodeji obligací, které stály na počátku finanční krize, svou vinu ale popírá. Navíc na přední americkou banku a její nejvyšší manažery začali akcionáři podávat žaloby, přičemž v pondělí se objevila první žaloba, která požaduje hromadný status. Senátory však údajně výpovědi příliš nepřesvědčily. Špatné světlo, které na ni poslední události vrhají, však bance neuškodilo. V úterý totiž její tržní hodnota na burze vzrostla o 549 milionů dolarů (zhruba 10,6 miliardy korun). Mezi 72 finančními akciemi širšího indexu Standard & Poor's 500 banka dokonce zaznamenala růst jako jediná.

Americká komise pro cenné papíry tvrdí, že banka Goldman Sachs profitovala z krize na realitním trhu v USA nečestným způsobem. Firma údajně své klienty neinformovala o tom, že jim prodává cenné papíry, které sama nepovažuje za kvalitní. Podle komise by škody mohly přesáhnout asi jednu miliardu dolarů (přes 19 miliard korun).

Demokratický senátor Carl Levin, jenž v Senátu vede vyšetřování příčin finanční krize, se takové podezření snažil dokázat citací z firemní e-mailové komunikace týkající se jednoho derivátu na rizikové hypoteční dluhopisy. „Chlape, ten Timberwolf (název derivátu) byl pěkně **** obchod,“ stálo v e-mailu. Levin pak vulgární citaci ještě několikrát zopakoval, když se jednoho z manažerů banky Daniela Sparkse ptal, proč banka tento derivát i po takovém „zhodnocení“ dále prodávala svým klientům. Sparks mu nedokázal uspokojivě odpovědět a tvrdil, že citace je vytržená z kontextu.     

Makléř Fabrice Tourre, který inkriminovaný derivát pomáhal vytvářet, před komisí v úterý uvedl, že tento finanční nástroj nikdy nebyl zamýšlen tak, aby selhal. Finančník pocházející z Francie, který se ve firemních e-mailech označoval za Fabulózního Faba, dodal, že se proti obvinění hodlá bránit u soudu.

Šéf banky Blankfein popřel, že by se firma dopustila něčeho nekalého

Investoři podle Blankfeina byli natolik zkušení a chytří, aby si cenné papíry dokázali zhodnotit sami. Banka jim prý jen poskytla riziko, o něž sami stáli. Investoři si u hypotečních dluhopisů mohli sázet na růst nebo pokles trhu. Manažer John Paulson si vsadil na pokles a vyneslo mu to miliardu dolarů. Ostatní ale o jeho záměru nevěděli a na obchodu prodělali. Jsou proto přesvědčeni, že to byl podvod.

Demokratický senátor Gris Dodd:

„Když vám prodají vadný toaster nebo auto, můžete je vrátit, nebo ho firma opraví. U zmanipulovaných finančních produktů, které vás můžou zruinovat, nic takového neplatí.“

Goldman Sachs podle Blankfeina nepochybně nese část zodpovědnosti za finanční krizi, podvodu se ale nedopustila. „Nejsme tak chytří,“ odpověděl na otázku, zda banka věděla o propasti, do níž se řítí hypoteční trh. „My jsme nespekulovali ve velkém na trhu s bydlením a určitě jsme nešli proti zájmu našich klientů. Jsem si jist, že jsme řídili naše riziko tak, jak by si to přáli zákazníci i regulátoři,“ dodal.

Hned několik senátorů nicméně během slyšení upozorňovalo na rozpor mezi tím, jak krizi vnímají manažeři banky a jak americká veřejnost. Nechyběla ani přirovnání Wall Streetu k Las Vegas, proti kterému se ohradil senátor John Ensign ze státu Nevada, kde známé centrum hazardu leží. V Las Vegas mají podle něj hráči alespoň jistotu, že někdo nemění pravděpodobnost úspěchu během hry.

Slyšení před stálým senátním výborem pro vyšetřování začalo v 16:00 SELČ a trvalo přes deset hodin. V publiku se jej zúčastnilo i několik lidí v pruhovaných vězeňských mundúrech, kteří dávali najevo, co si myslí o nevině manažerů. Deník Businessweek nicméně po slyšení podotkl, že by banka s tvrzením, že se vědomě nedopustila podvodu, u soudu mohla obstát.

Tisk nemá na kauzu jednotný názor

Podle redakčního komentáře liberálního deníku The New York Times bylo slyšení pádným důvodem pro přijetí reformy Wall Streetu, která by zabránila tomu, aby burza připomínala kasino. Kmenová komentátorka listu Maureen Dowdová pak podotkla, že v ní senátní slyšení vyvolalo vzpomínky na vyslýchání šéfů mafie v Kongresu v 50. letech minulého století.

Konzervativní list The Wall Street Journal naopak míní, že senátoři vyslýchající bankéře vycházeli z mylných předpokladů. Nerozlišovali podle deníku například mezi tvůrcem trhu, jehož úkolem je nabídnout ceny, za něž klient může nakupovat či prodávat, a investičním poradcem, který je klientovým důvěrníkem. Podle listu to nakonec vypadalo, že skutečnými oběťmi jsou hráči, kteří vsadili své peníze na hypoteční bublinu.

„Obě strany dostaly, co chtěly. Senát pravděpodobně udělal to, co považoval za nutné, tedy pozvat si lidi z Goldmana a ztrapnit je. Goldman zase chtěl ukázat, že se nedopustil podvodu ani nezákonného jednání. A pravděpodobně se mu to povedlo,“ shrnuje záležitost profesor Kalifornské univerzity Robert Hillman.

Reforma bankovnictví má v Senátu problémy

Ani napotřetí se demokratům v americkém Senátu nepodařilo prosadit zahájení debaty o reformě Wall Streetu, kterou chtějí zabránit opakování finanční krize. Stejně jako v pondělí a úterý se jim ani dnes nepodařilo zlomit odpor republikánů, podle nichž zákon příliš posiluje pravomoci vlády, a proto o něm chtějí dále jednat. Dosavadní neúspěch reformy v Senátu je zklamáním pro prezidenta Baracka Obamu, který chce dnes opět naléhat na její přijetí.

„Budeme pokračovat v hlasování (o debatě k reformě) do té doby, než druhá strana pochopí, že ji Amerika chce,“ řekl dnes po dalším neúspěchu rozladěný demokratický senátor Frank Lautenberg. Zároveň obvinil republikány, že jim více leží na srdci zájmy Wall Streetu než obyčejných lidí. Republikáni ale tvrdí, že návrh demokratů je špatný, a že proto připraví vlastní návrh.

Demokraté pro reformu ve stočlenném Senátu potřebují 60 hlasů, sami jich mají 59. Změna, jejímž hlavním cílem je zamezit opakování tak rozsáhlé finanční krize, jako byla ta předloňská, by mimo jiné umožnila vládě rozdělit velké problémové banky.

Vydáno pod