Návrh na opravu výše daně u pohledávek vůči dlužníkům, kteří jsou v insolvenci, předložilo ministerstvo společně s Hospodářskou komorou. Konkrétně by měl mít dodavatel v budoucnu nárok na vrácení DPH, pokud mu jeho odběratel nezaplatil za dodané zboží a soud proti němu zahájil insolvenční řízení. Týkat by se to ovšem mělo pouze pohledávek, které vznikly ve lhůtě šesti měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku.
„Ministerstvo financí je dále připraveno v případě pozitivního vyhodnocení dané úpravy vést diskusi o dalším možném rozšíření,“ uvedl náměstek ministra Peter Chrenko. Obdobná úprava platí nejméně ve 12 členských státech Evropské unie, tento režim v různých formách funguje v Belgii, Lucembursku, Dánsku, Německu, Francii, Portugalsku, Irsku, Rakousku, Itálii, Řecku, Lotyšsku, Velká Británii, a dokonce i na Slovensku.
Zavedení institutu společné a nerozdílné odpovědnosti, tedy možnosti vybírat daň od dodavatele nebo i od odběratele, umožňuje směrnice Evropské unie z roku 2006 o společném systému DPH.
„Pokud za daň odpovídá více osob společně a nerozdílně, jsou všechny tyto osoby potenciálními plátci daně, což znamená, že daň může zaplatit kterýkoliv z nich a v případě nezaplacení daně může správce daně vymáhat daň v plné výši po kterémkoliv z nich,“ komentovalo návrh ministerstvo. Jedna osoba se tak nemůže bránit odkazem na druhou osobu a správce daně, tedy ministerstvo financí, nemusí zajímat, jaká pravidla si mezi sebou osoby dohodly.
Přitvrzení v boji proti únikům podnikání nezkomplikuje
Bojovat proti daňovým podvodům chce resort financí i rozšířením okruhu zboží a služeb, u kterých má povinnost platit daň kupující. „Cílem navrhovaných opatření v oblasti boje proti daňovým podvodům není zkomplikování podnikání v České republice, ale umožnění efektivního postihu těch, kteří svým jednáním znemožňují řádný výběr daně z přidané hodnoty a své finanční výhody z toho plynoucí využívají pro narušení tržních podmínek,“ uvedl Chrenko.
V současné době je tento režim uplatňován u dodání zlata, nově jej ministerstvo navrhuje i pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, na poskytnutí stavebních a montážních prací a pro dodání šrotu a odpadu, včetně jeho zpracování. Dále by se mělo vztahovat i na benzin nebo naftu, to ovšem vyžaduje výjimku z pravidel Evropské unie.
