Nespokojenost s nízkými platy se v Číně šíří skupinou až 130 milionů dělníků, kteří většinou pocházejí z chudých vnitrozemních oblastí a za prací jezdí do průmyslových center mnohdy vzdálených až stovky kilometrů. Jejich nároky patrně prodraží výrobu v Číně, firmy zřejmě budou muset zvýšit platy.
Čínští zaměstnanci mají většinou velmi nízkou základní složku platu, k tomu ale dostávají různé bonusy a mohou využívat také řady zaměstnaneckých výhod. V dělnických profesích je základní plat často stanoven pouze asi na 700 jüanů (zhruba 2 100 Kč), avšak v některých odvětvích si dělníci vymohli zvýšení základní složky až na 2 000 jüanů (asi 6 100 Kč).
Nízké platy začaly Číňanům vadit i v důsledku větší orientace výrobců na domácí spotřebu. Z „dílny světa“ se tak stává „trh světa“, lidé proto chtějí více peněz na nákupy. V některých oblastech je navíc nedostatek pracovních sil, což zřejmě přinutí zaměstnavatele lákat pracovníky na vyšší mzdy.
Nepokoje se ale nelíbí politické reprezentaci, která se za každou cenu v zemi snaží udržet stabilitu. Politici slibují lepší život i těm nejchudším lidem na společenském žebříčku, o stávkách a rostoucích nepokojích se však státní média téměř nezmiňují. Politici se omezují pouze na to, že dělníkům veřejně vyjadřují podporu.
