Učitelka tance Antonella Cinelliová:
„Peču výborný babiččin koláč. Sešla jsem se s paní, která se to chtěla naučit. Za to mi vyprávěla své zajímavé historky. Byl to velmi příjemně strávený čas.“
Pokud se někdo chce naučit nový jazyk, zatančit si tango nebo si dát lekci jógy, většinou si zaplatí kurz. V italském Římě to ale jde i zdarma. „Když se k nám někdo připojí, získá členskou kartu a šekovou knížku, jako v jakékoliv jiné bance. Místo peněz se platí časem. Na šeku jsou místo eur uvedeny hodiny,“ popisuje systém prezidentka Národní asociace časových bank Maria Luisa Petrucciová.
Reportáž Petry Pakostové
V USA se platí časem už 30 let
Systém pochází ze Spojených států, kde vznikl v 80. letech. Postupně se poté rozšířil do dalších 30 zemí světa. Pokusy o jeho zavedení proběhly i v Česku. Jen v Itálii má 60 tisíc členů. Časová banka však lidem nejen šetří peníze, ale má i sociální význam ve formě výpomoci za výpomoc. Snaží se sbližovat lidi z různých věkových, společenských i rasových skupin. „Důvod, proč jsem se připojila k časové bance, byl, že jsem chtěla získat nové přátele. Připadala jsem si osamělá. Má práce mě hodně vytěžuje, tak chci udržovat kontakty i mimo ni,“ tvrdí lektorka jógy Liliane Ceulemansová.
Ekonomům však časové banky nedají spát. Podle jejich názoru totiž mohou podobné systémy ekonomice škodit. Odvádí z ní pryč peníze. Jejich pozitivní stránkou ale je, že si tak lidé předávají znalosti.
