Praha - "Zvyšování DPH není správným krokem a zasáhne ty nejslabší," říká prezidentská kandidátka Táňa Fischerová, která v rozhovoru pro Českou televizi podotkla, že tomuto zvýšení se právě nejslabší nemají jak bránit. Fischerová je také toho názoru, že Česko by se mělo zapojit do bankovní unie, ale připojení by měla předcházet fiskální unie. Česká televize položila všem kandidátům otázky týkající se aktuálních ekonomických témat. Jejich odpovědi můžete sledovat vždy ve všední den zhruba od 15:45 na ČT24.
Je podle vás snaha vlády zvýšit daně správným krokem k naplnění státního rozpočtu?
Já určitě myslím, že zvyšování DPH není správným krokem, ale že je to krok velmi ošemetný a chybný. Za prvé, protože to je degresivní daň a zasáhne ty nejslabší, kteří tomu nemohou uniknout, protože podnikatelé a podobně si mohou různě koupit auto nebo jet do zahraničí. Přeci jenom mají větší možnosti, kdežto ti nejslabší nemají žádné. Já vím, že i některé renomované agentury navrhují tři sazby daně. Například na základní léky pro staré lidi a děti, druhá kategorie například na základní potraviny a třetí může být už opravdu vysoká, protože kdo ze systému něco bere, tak může také něco dávat.
Měla by Česká republika přijmout euro?
Euro je samozřejmě spíše politický projekt. Protože jsou ekonomiky v Evropské unii nestejnoměrné, tak je to jistě otázka, jak moc to které zemi prospívá a jestli se můžeme všichni dostat na úroveň Německa. Na druhou stranu, my z Evropy bereme poměrně vysoké dotace - mnoho milionů, miliard euro. Když něco bereme, tak bychom se k tomu měli také připojit, protože bychom měli vzít kus odpovědnosti. Já osobně ale vidím docela dobré řešení v tom, že by se euro obchodovalo na nejvyšší úrovni a bylo doplněno komplementárními národními měnami. To by jistě pomohlo hospodářství. Euro totiž poškozuje podnikatele a všechny, kdo přijímají dotace, protože nemohou dělat finanční rozvahu, a tudíž je to pro ně nevýhodné.
Jak hodnotíte plán centrální banky na odkup státních dluhopisů?
Jednak jde pravděpodobně o vytištění peněz. To neřeší základní situaci, protože to v budoucnu způsobí inflaci. Potom je to spíše kosmetická změna, protože ono to tomu základu nemůže pomoct. Já si myslím, že tu chybí zavedení institutu státního bankrotu, aby bylo jasně řečeno, kdy a za jakých okolností může stát zbankrotovat, aby mohl potom znovu začít, a co jsou základní funkce státu, na které se nesmí sahat. Myslím si tedy, že to je to, co tu schází, protože bez toho se z krize nedá dostat.
Jak vidíte budoucnost Řecka v eurozóně?
Já osobně se také přikláním k tomu, že vedle mechanismu státního bankrotu by se měla udělat nějaká dluhová arbitráž, aby se třeba v případě Řecka oddělily dluhy legitimní a ty nesplatitelné. Zemi by se tak mělo opravdu pomoci, a nikoliv ji zadlužit. Nastartování ekonomiky by mohlo pomoci i geuro navrhované německými bankéři. Dluhová arbitráž by navíc měla i tu výhodu, že by si věřitelé dali větší pozor. Oni jsou totiž také na vině, protože věděli, že země není schopná splácet, a přesto jí půjčovali.
Jak hodnotíte projekt bankovní unie?
Kontrola, pokud by šlo jen o ni, by byla dobrá. Když si vezmete Českou národní banku, kterou sice všichni chválí, tak když se podíváte na krach bank v devadesátých letech, tak tam její kontrola naprosto selhala. Já jsem si myslela, že už funguje, ale příklad z nedávné doby – Key Investment – tam zas nezafungovala kontrola ČNB a to ukazuje, že tady není vše v pořádku. Je tedy otázka, zda společná pravidla povedou k lepšímu fungování.
Mělo by se k bankovní unii připojit i Česko?
Česká republika by se zapojit měla, ale ještě i k tomu euru si myslím, že by tomu měla předcházet fiskální unie. Jestliže v EU máme různé daňové ráje a máme jinak nastavené daňové systémy, tak poškozujeme jeden druhého. Černí podnikatelé se v tom pak vezou a daně neplatí vůbec. Pokud se tak nevyřeší daňové díry, tak to zas fungovat nebude. Současně jsem ale proti restriktivnímu pohledu MMF, který by seškrtal veřejné prostředky. To podle mě není cesta. Je zase na nás, abychom tam šli, ale začali vyjednávat nějaké důstojné podmínky. Státy by si také měly samy vyjednávat DPH a samy se dohodnout na tom, co je v jejich zájmu pustit a na čem se dohodnout. Pak bychom možná fungovali lépe.
