Nejvyšší soud tak v podstatě potvrdil názor českých soudů, které nevyhověly většině z mnoha žalob klientů požadujících vrácení poplatků. První klientskou stížnost nedávno zamítl také Ústavní soud.
„Tohle rozhodnutí Nejvyššího soudu je především úplný konec myšlenky, že by bylo možné zpětně zpochybňovat řádně uzavřené smlouvy, kdy se klienti rozhodli svobodně a dobrovolně,“ vysvětlil náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Jan Matoušek.
Podle Nejvyššího soudu poplatek za správu úvěru zahrnuje:
všechny činnosti peněžního ústavu, které nekryjí jiné sjednané platby ani úrok z poskytnutého kapitálu
- tedy například poradenství
- klientský servis
- změny smlouvy
- vydávání různých potvrzení
„Z ekonomického hlediska každá cena odráží náklady prodejce a jeho marži, a proto není neobvyklé ani nelegitimní, aby náklady úvěrového věřitele na správu úvěru kryl příslušný poplatek jako součást ceny plnění,“ odůvodnil Nejvyšší soud své rozhodnutí.
Konečné rozhodnutí
„Musíme uznat, že to je konečné rozhodnutí. Samozřejmě ve hře je ještě soudní dvůr EU, Štrasburk atd. Ale to jsou věci, které by neměly vliv na hromadný postup,“ prohlásil nakonec i Petr Němec z iniciativy Jde to!, odpůrce bankovních poplatků.
Nejvyšší soud se zastal bank
Banky od loňska čelí požadavkům více než 300 tisíc klientů na vrácení poplatků za vedení hypotéky nebo spotřebitelského úvěru. Podle organizace, která se snaží pro bankovní klienty poplatky vymáhat, jsou nezákonné.
Vlnu stížností odstartoval rozsudek z dubna loňského roku. Hypoteční banka musela podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 vrátit klientovi peníze, které na úvěrových poplatcích zaplatil. Banka ale argumentovala tím, že rozsudek nelze považovat za precedens. Vztahoval se prý k velmi specifickému případu.
