Téma atentátu na Heydricha bylo mnohokrát zpracováno jak v literatuře, tak i ve filmu. Řada českých diváků si vzpomene na český Atentát z roku 1964, pro mnohé může být překvapením, že samotné provedení atentátu na Heydricha se v hraných filmech objevuje daleko častěji – a to i v zahraničních.
Film o atentátu na Heydricha vznikl už roku 1943. Útok v něm vypadal jako z westernu
Poprvé atentát na Heydricha zmiňuje americký film natáčený v letech 1942 až 1943 I kati umírají (v originále Hangmen Also Die!) podle scénáře Bertolta Brechta. Samotný atentát v něm sice ještě zobrazen nebyl, cílem filmu s fiktivním dějem bylo poselství, že i největší zločinci mohou být potrestáni. Autoři proto do jedné ze scén už téměř hotového snímku zakomponovali i zmínku o nedávném úspěšném atentátu.
Druhý snímek vznikl také ve Spojených státech roku 1943. Ve filmu s názvem Hitlerův šílenec (Hitler's Madman) je scéna atentátu zfilmována svérázným způsobem připomínajícím americké westerny. Útok se odehrává na opuštěné cestě v lese, kde je auto s protektorem rozstříleno a po výbuchu bomby padá do propasti, kde vrak zavalí klády:
Oba tyto filmy je nutné brát jako součást válečné propagandy a jsou také dokladem toho, jaký ohlas vyvolal atentát po celém světě.
V československé kinematografii se ztvárnění atentátu objevuje již velmi brzy po válce roku 1946. Jedná se o film Františka Čápa Muži bez křídel. Samotný atentát zabírá pouze úvodních 13 vteřin filmu, přesto i zde byl prostor pro chybu. Heydrichovu autu totiž chybí jeho poznávací značka SS-3. Také u tohoto filmu nalezneme jedno prvenství, prémiově se totiž natáčelo přímo na místě činu.
Nejznámější film nebyl historicky nejpřesnější
Nejznámějším zpracováním událostí května 1942 je Atentát Jiřího Sequense z roku 1964. Film byl natočen černobíle na širokoúhlý formát, a měl za cíl u diváků vyvolávat pocit dokumentu. Děj filmu popisuje velmi podrobně přípravy a průběh atentátu, následné represe i přestřelku v kostele svatých Cyrila a Metoděje v Reslově ulici. Při přípravě filmu autoři prostudovali velké množství historických materiálů i fotodokumentace. Přesto je ve snímku řada nesrovnalostí.
Filmem propagované historky o Svatováclavské koruně na hlavě protektora, nebo spekulace, že si atentát objednal u anglické rozvědky šéf německé výzvědné služby Wilhelm Canaris jsou pouhou historickou spekulací. Je těžké hodnotit, kdy se jednalo o neznalost, snahu o atraktivní zápletku, nebo o poplatnost době a komunistickému režimu, ve kterém film vznikal.
Scéna samotného provedení atentátu v ulici V Holešovičkách byla natočena, až na drobné chyby, historicky věrohodně, a divák tak měl pocit, že vidí atentát na vlastní oči. Zajímavostí je, že film zhlédla i Heydrichova vdova Lina Heydrichová. Z promítání odešla ještě před koncem, následně pak vzkázala, že proti zpracování nic nenamítá.
V roce 1974 byl atentát znovu ztvárněn ve filmu Sokolovo režiséra Otakara Vávry. Ten vznikl v době normalizace jako součást válečné trilogie (Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy), a byl veden snahou vyložit události kolem útoku na Heydricha tak, jak si přáli komunističtí cenzoři ze Sovětského svazu. Samotný atentát byl natočen opět v původní historické lokaci v ulici V Holešovičkách a poprvé byl zfilmován barevně.
Film Operace Daybreak (česky 7 mužů za úsvitu) je koprodukční snímek z roku 1975, na kterém se podílely USA, Československo a Jugoslávie. Scénáristou filmu byl Sir Ronald Harwood, pozdější držitel Oscara za film Pianista, a režie se ujal Lewis Gilbert, který natočil tří díly slavné série Jamese Bonda. Přes slibnou produkci však film příliš oslnivý nebyl. Přestože se natáčelo i v Praze, film trpí mnoha nepřesnostmi jak dějovými, tak lokačními.
Samotný atentát byl natočen na pražském Smíchově v místě, kde Radlická ulice ostře zatáčí doprava, a nepůsobí příliš věrohodně. Natáčení na původním místě v Holešovicích zřejmě zabránily přípravné práce při budování Prosecké radiály. V epizodních rolích se objevili čeští herci Josef Abrhám, Jiří Krampol či Zdeněk Srstka. Zajímavostí je, že výkon anglického herce Martina Shawa, který ztvárnil Karla Čurdu, byl po uvedení filmu výrazně kritizován pro nedostatečný herecký um. Shaw se později proslavil jako Raymond Doyle v seriálu Profesionálové.
Po více než třicetileté přestávce od posledního filmového ztvárnění útoku na Heydricha vzniká v roce 2011 velkofilm Petra Nikolajeva Lidice. Film sleduje příběh vypálení stejnojmenné obce jako odplatu za atentát. Samotné zobrazení útoku ve filmu být původně nemělo, protože by však důvod vyhlazení Lidic nemusel být pro zahraniční diváky zřejmý, rozhodli se tvůrci scénu následně dotočit.
Heydrichova zatáčka již ve své původní podobě neexistovala, filmaři ji nahradili Hoffmannovou ulicí v pražském Podolí. Při natáčení byly použity blízké záběry a řada historických detailů. Rovněž herecký výkon i podoba herce Detlefa Bothe v roli Reinharda Heydricha byly hodnoceny jako velmi autentické.
Téma atentátu přitahuje filmaře do současnosti
Koprodukční film z roku 2016 Anthropoid měl již k dispozici veškeré technické vymoženosti současné kinematografie a hvězdné obsazení v čele s Jamiem Dornanem. Roli Heydricha opět ztvárnil Detlef Bothe. Podobně jako film z roku 1964 se snaží zachytit přípravy, samotný atentát i následné represe a závěrečný boj v kostele. Neexistující původní lokaci filmaři nahradili zatáčkou mezi ulicemi Badeniho a Chotkovou u Bílkovy vily na Hradčanech. Samotný průběh atentátu a následná přestřelka je natočena ve stylu hollywoodských akčních filmů, a několik postřelených či mrtvých chodců a cestujících v tramvaji neodpovídá historickým faktům.
Téměř současně s filmem Anthropoid byl uveden film Smrtihlav (v originále The Man with the Iron Heart). Na rozdíl od předchozího filmu se podrobně zabývá životem Reinharda od doby jeho služby v námořnictvu, seznámení s budoucí manželkou a vstupu do SS. Další dějová linie popisuje přípravy na atentát. Podle recenzí působí poněkud neuspořádaně. Filmu zřejmě neprospěla ani skutečnost, že místo Prahy byla vybrána pro natáčení Budapešť. Samotný průběh atentátu tak působí z historického pohledu nepřesvědčivě, rušivým elementem jsou například žluté tramvaje, které v době atentátu v Praze rozhodně nejezdily. Šťastnou ruku neměli tvůrci při výběru představitele Heydricha. Jason Clarke se od skutečného Heydricha výrazně liší.
Smrtihlav je zatím posledním hraným filmem s tématikou atentátu na zastupujícího říšského protektora. Z dalších počinů dokumentárního charakteru lze připomenout slovenský dokument Atentát na Heydricha: Príbeh Jozefa Gabčíka a Jana Kubiša z roku 2013, nebo sérii České televize Heydrich – konečné řešení.
