„Má význam udělat všechna opatření, která můžeme udělat. Má význam nemít strach, ale mít obavy. A mít respekt,“ shrnuje geolog, klimatolog a esejista Václav Cílek „zdravý rozum“, s nímž by lidé měli přistupovat k pandemii. A to i přesto, že v postoji Čechů k vážné epidemické situaci se podle něho projevila jejich typická vlastnost – odmítání. „Procházíme evolučním testem,“ uvedl Cílek také v Interview ČT24 a upozornil, že současná krize je zřejmě jen začátek dalších změn.
„Poslední měsíc si lidé sundavali roušky se spikleneckým výrazem, jakože dělají něco proti Babišovi, proti vládě, ale dělali jsme to vlastně proti sobě,“ obává se Cílek. „Když jsem před týdnem procházel několika českými městy, říkal jsem si, proboha, co tenhle národ ještě bude muset zažít, aby si odvyknul té blazeovanosti, že mně se to nemůže stát? Jdete do hosdpody a ta je plná lidí, kteří chtějí ještě rychle stihnout několik piv,“ připojil další postřeh.
Příčiny nečekaně silné druhé vlny pandemie v Česku lze tedy podle Cílka hledat v kombinaci populismu tuzemských politiků a očekávání lidí, že „je to za námi“. Nicméně dodává, že téměř každá vláda by se chovala podobně a sundavání roušek jako gesto protestu „proti nim“ by si Češi stejně neodpustili.
„Sociolog Gustave Le Bon říkal, že osud národa nezáleží na politicích, ale záleží na vlastnostech národa,“ vysvětluje. Odmítání vnímá jako hluboce zakořeněnou českou vlastnost, která byla znatelná stejně za Rakouska-Uherska, jako za socialismu, a projevuje se i teď. „Jinak je ale docela sympatická, protože je spjatá s humorem a určitým životním skepticismem,“ poznamenává Cílek.
Špatné si nechceme připustit
Vnímání koronavirové krize, a zdaleka nejen v Česku, lze navíc dle Cílka posuzovat prostřednictvím psychologie odmítání. To znamená, že čím je problém dlouhodobější a obtížněji řešitelný, tím méně si ho lidé připouští.
„Jeden z průzkumů, který byl prováděn letos v USA, ukazoval, že na začátku května v koronavirus nevěřilo kolem 24 procent lidí, zatímco na konci května, když už bylo mnohem zjevnější, že existuje, na něj nevěřilo 30 procent lidí,“ uvádí Cílek konkrétní příklad.
Svět bude chudší, ale i tak můžeme prožít bohatý život
Budoucí historici podle Cílka pravděpodobně označí současnou situaci a to, co jí předcházelo i na ni bude navazovat, jako přelomové období. Začalo už ekonomickou krizí v roce 2008, pokračuje pandemií koronaviru, po níž bude následovat krize chudoby. Do všeho navíc promlouvá klimatická změna.
Jak se ukazuje po zemětřesení nebo povodních, z krize se lidstvo většinou nepoučí, pokud je jen jedna, podotýká Cílek. Jako jednotlivec si pro sebe ale určité poučení formuloval. „Pro mě to znamená určitou opatrnost, určitou skromnost, předpokládám, že svět budoucnosti bude chudší, a větší důraz na místo, kde žiji, že je opravdu důležité to, co máme doma, ať už je to doma ve spíži, doma ve Středočeském kraji, nebo doma v České republice,“ vyjmenovává.
Obecně tedy pandemie podle jeho názoru povede nejprve k fázi „státního egoismu“, který ale vystřídá snaha o spolupráci. Přestože současné zprávy nezní zrovna povzbudivě, Cílek za nimi vidí i prostor k optimismu.
„Je nepravděpodobné, že by tu byla bída jako na konci první nebo druhé světové války, pořád máme dobrou infrastrukturu, žijeme si poměrně dobře, a i pokud se situace zhorší, máme schopnost prožít dobrý a bohatý život,“ nepochybuje. „Takže možná že nejvíce změn, které se od nás čekají, jsou změny v naší hlavě,“ uzavírá.
